Článek
Této skutečnosti jsem si všiml už při Covidu, kdy různé facebookové skupiny či přímo i posty mých známých doslova přetékaly strachem. Strachem, který se maskoval za popírání reality či čirou agresi a hněv.
COVID neexistuje a můžou za něj druzí
Nejdřív to bylo přeci jen lokální onemocnění v Číně, a proto se nebylo čeho obávat. Virus se ale záhy rozšířil do celého světa. Po prvotní panice, kdy se hořekovalo nad nedostatkem roušek, vakcín či se strašilo kolapsem zdravotnictví, přišlo znovu ke slovu popírání reality. Nejenže nikdo na Covid nezemřel, ale Covid dokonce ani neexistoval. A když Covid neexistoval, nebylo třeba dodržovat žádná protipandemická opatření. Vše byla pouze masírka médií, snaha ovládat nás strachem, vzít nám naši svobodu. Divadélko pro farmaceutický byznys.
Část občanů naopak hledala viníky – zavřít všechny, kteří byli v zahraničí lyžovat. Kdo letěl na dovolenou by se neměl pustit zpět přes hranice. Za vše může vláda zmatečnými nařízeními. Nemůžu za to já. Můžou za to ti ostatní, takže nemá cenu žádná opatření ani dodržovat.
Žádná válka není a Ukrajina si za ni může sama
Další skvělou ukázkou byla invaze Ruska na Ukrajinu. Putin by přeci nikdy nezaútočil. Všichni, kdo tomu věří jsou hlupáci a snaží se nahnat NATO do války s Ruskem. Jedná se jen o demonstraci síly. Poté, co se demonstrace síly proměnila v invazi, došlo znovu na popírání s tím, že je to jen lež a upravené záběry, protože z kamer je vidět, že se nikde nic neděje.
Když se i tato berlička zlomila, nastalo obviňování všech kromě Ruska – Ukrajina by se měla přestat bránit a bude mír, dodávání zbraní je eskalace a povede k válce s NATO, přijde atomová válka, když překročíme ruské červené linie. Kdyby v roce 2014 Ukrajina nedělala vlny, nic z toho by se nestalo.
Armáda nás zavede do války, která nebude
Což pak krásně kontrastovalo s diskuzí pod články, které popisovaly konferenci náčelníka generálního štábu Karla Řehky. Ten napřímo a po vojensku zanalyzoval data a seznámil nás s nepříjemnou pravdou – bezpečnostní situace ve světě se ruskou agresí proti Ukrajině pochopitelně zhoršila a válka NATO s Ruskem se stala pravděpodobnější, než tomu bylo před ní. Poukázal, že dle platných smluv bychom byli účastníkem války a že v případě ohrožení by se dle platných zákonů mohlo jednat o částečné mobilizaci. Poukázal, že je potřeba těmto eventualitám předejít odstrašením a přípravou.
A ti samí, kteří se v roce 2022 třásli strachy, že dojde k eskalaci, bude válka a jestli nám bude líp, až Putin hodí atomovku na Prahu, najednou označovali generálova slova za nesmysly a šíření poplašných zpráv. Do války by ani jedna strana nešla. Nikdo válku nechce, zejména ne Rusko. Jsme malá a bezvýznamná země, proč by na nás někdo měl útočit? Mluvilo se o předem připravené zoufalé snaze za každou cenu odvést pozornost od katastrofálního vládnutí pětikolky či uměle vyvolané panice, aby si kapsu namastily zbrojařské firmy.
Případně se opět hledali viníci. Dozvěděli jsme se, že vojáci si přejí válku, protože to je jejich živobytí (doufám, že kluci z hasičské zbrojnice naproti mlsně nepokukují po mém domě a nedoufají, že vzplane…). Zelené mozky se těší na válku a na nás neberou ohled. NATO chce za každou cenu vyvolat konflikt s Ruskem. USA tlačí na Evropu, aby zaútočila na Rusko v tzv. proxy válce.
Obranná reakce lidstva
To mě dovedlo ke zjištění, že část naší populace nechce vidět nic, co by mohlo ohrozit jejich pohodlí a narušit jejich domnělý pocit bezpečí. Nejedná se samozřejmě o specifickou reakci Čechů, ale lidí všeobecně. Část populace raději zavře oči a dělá, že se nic neděje nebo naopak hledá viníka, na kterém by si mohla zchladit žáhu místo toho, aby přijala zodpovědnost. Prostě typická obranná reakce, nad kterou by se Sigmund Freud i jeho dcera museli zazubit od ucha k uchu.
Velmi mě pobavilo i zjištění, že dle profilových fotek jsou nejvíce ustrašení a emocionálně stresovaní zejména starší občané. Tedy právě ta věková skupina, která často opovržlivě poukazuje, že ti dnešní mladí nic neustojí a že jsou psychicky labilní. Spíš mi to připadá jako by se starší generace snažily svůj strach přehodit na ty mladší. Svůj strach a svoji naprostou neschopnost tomuto strachu čelit.
Jak teda mluvit s Čechy?
Dle mého by měla existovat mezinárodní brožurka s názvem „Jak mluvit s Čechy“.
Měla by obsahovat upozornění, že Češi jsou plachý národ a je velmi snadné je vystrašit.
Za žádnou cenu by nikdo neměl používat fráze hrozí nám, bude hůř, nebude to snadné…, které by Čechy mohly uvést do katatonického stavu, kdy budou stát v koutě se zavřenýma očima a zakrytýma ušima.
Také je potřeba vyvarovat se příkazů a nařízení. Při použití slov musíte či nesmíte hrozí u Čechů výbuchy nezvladatelné agrese a osočování.
Místo toho by se měl klást silný důraz na optimistická vyjádření situace se zlepšuje, zvládneme to či lichotky (které Češi milují) jako jsme silný a hrdý národ, nic nás nezlomí.
Pokud budete dbát všech našich pokynů, dostanete veselý a spokojený národ, který se rád směje, vyhřívá se na sluníčku a má rád drbání na bříšku.
Zdroje:
Diskuze u článků:
