Článek
Ruská válka proti Ukrajině přinesla nový a možná i nečekaný fenomén – globální fundraising zaměřený na financování vojenského materiálu, jako jsou drony, munice či dokonce těžká technika, pro potřeby ukrajinské armády.
Dříve byly podobné kampaně převážně využívány pro získávání finančních prostředků na humanitární účely, jako je pomoc při přírodních katastrofách, příspěvky na lékařskou péči či na podporu zranitelných osob. Proto se desítky tisíc různých crowdfundingových iniciativ zaměřených na vojenské účely mohou jevit jako něco zcela překvapivého a pro některé dokonce i morálně problematického.
Z historie však víme, že občané se již v minulosti organizovali a vybírali finanční prostředky pro čistě válečné potřeby. Jedním z nejvýznamnějších příkladů je Spitfire Fund, který během druhé světové války efektivně využíval marketing a moderní technologie k mobilizaci dárců a vybrání do té doby nevídaných příspěvků pro podporu bojující země.
Stíhací letoun symbolem nezdolnosti
Po skončení první světové války se Británie ocitla v těžké ekonomické situaci. Čelila obrovským dluhům, které měly za následek i zanedbaný stav ozbrojených sil. Když se v roce 1940 země ocitla tváří v tvář hrozbě nacistického Německa a invaze se zdála být nevyhnutelná, byl Lord Beaverbrook (vlastním jménem Max Aitken) pověřen úkolem urychlit výrobu letecké techniky.
Jako nově jmenovaný ministr letectví se rozhodl oslovit širokou veřejnost a zapojit ji do financování obranného průmyslu. Zaměřil se na ikonický stíhací letoun Spitfire a založil fond, který vyzýval občany, aby přispěli na výrobu nových letounů.
Spitfire, který byl díky své elegantní konstrukci a vynikajícími výkony považován za nejlepší stroj druhé světové války, se tak proměnil v symbol britského vzdoru, naděje a nezdolnosti. Britská veřejnost a její spojenci na jeho financování přispěli více než 13 miliony liber (přes 650 milionů liber v přepočtu na dnešní dobu).
Marketingová kampaň slaví úspěch
Za nevídaným úspěchem fondu stála také promyšlená marketingová kampaň. Pro stanovení cíle sbírek byla cena jednoho letounu určena na 5000 liber. V té době se jednalo o značnou částku, a proto byl zveřejněn i podrobný rozpis jednotlivých komponentů letounu. Například křídlo za 2000 liber, kanóny za 200 liber, až po obyčejné nýty za 6 pencí.
Tento přístup měl za cíl ukázat lidem, že i ten nejmenší dar může mít svůj význam a že každý, bez ohledu na svou finanční situaci, může přispět k výrobě stíhacích letounů. Tímto způsobem se podařil vytvořit pocit společné odpovědnosti a solidarity, což motivovalo široké spektrum obyvatelstva k účasti na sbírce.
V novinách a televizi se pravidelně objevovaly seznamy dárců a úspěšných iniciativ, které dokázaly dosáhnout magické hranice 5000 liber, což povzbudilo další iniciativy, ale také i dárce, kteří se také chtěli stát součástí této sbírky.
Samotné iniciativy často odměňovaly své dárce různými upomínkovými předměty, jako byly odznaky ve tvaru letounu, nálepky či pamětní mince. Tyto malé dárky měly za cíl posílit sounáležitost a uznání pro každého, kdo se rozhodl přispět.
Pojmenuj si svůj Spitfire
Další pobídkou, tentokrát ze strany vlády, byla možnost pojmenovat si „svůj“ Spitfire, což mimo jiné vyvolalo přátelské soupeření mezi většími britskými městy, která se nechtěla nechat zahanbit ostatními a toužila mít také „svůj“ stroj. Letadla byla pojmenovávána i na památku padlých hrdinů, kteří za svou zemi již ve válce položili život. Objevovaly se názvy regionů a států, které dokázaly vybrat tolik prostředků, že po nich mohla být pojmenována celá letka – například Trinidad, The Gold Coast či Hong Kong.
Do sbírky se dokonce zapojili i váleční zajatci z německého vězeňského tábora Oflag VI-B, kteří svůj letoun pojmenovali příznačně – Unshackled Spirit (Nespoutaný duch).
Za zmínku stojí i netradiční příběh letounu nesoucího jméno „Dorothy of Great Britain and Empire“.
Příběh Dorotky z Velké Británie
Inciativy přicházely s různámi formami výběru finančních prostředků. Kromě klasických a umírněných golfových turnajů, školských a divadelních představení se objevovaly i poměrně netradiční způsoby.
Vesnice Market Lavington například nakreslila na náměstí obrysy letounu a vyzvala občany, aby je naplnili mincemi. Ředitel londýnského divadla zase během leteckého náletu běhal po ulicích s kolečkem a vybíral peníze s výzvou: „Čím víc nyní dáte, tím méně bude v budoucnu dalších náletů.“
Mezi nejunikátnější iniciativy patří i Dorothy Funds, jejíž iniciátorkou byla jistá Dorothy Christie z Montrealu. Na své náklady vyrobila kartičky výzvou: „Jmenujete se Dorothy? Pokud ano, spojte se a pomozte koupit Spitfire pro Británii.“
Společně se svými přáteli pak tyto kartičky rozeslala poštou všem ženám se jménem Dorothy, které dokázala najít. Iniciativa se ujala a začala se šířit formou řetězových dopisů, což vedlo k nečekanému úspěchu. Ženy se nadchly pro tuto myšlenku a začaly sbírat dary prostřednictvím různých akcí, jako byly čajové dýchánky, aukce, muzikály či dokonce umývání aut.
„Odměnou“ jim pak byl stíhací letoun pojmenován na jejich počest.
Výhra pro vládu i pro občany
Celkově vybral fond 13 milionů liber, což by odpovídalo dnešním 650 milionům liber (cca 20 miliard Kč) a až 2600 letounů neslo jméno svých dárců. I když nebyla výroba stíhacích letounů přímo financována z fondu, darované prostředky znamenaly důležitou vzpruhu pro válečné úsilí Británie.
Tento fond ukázal touhu jednotlivců zapojit se do válečného úsilí. Dal jim pocit, že nejsou jen bezbrannými a bezmocnými účastníky, ale že svou troškou aktivně přispívají k obraně své země. Ukázal i solidaritu dalších lidí napříč světem, kteří měli možnost přispět a i na dálku tak svým dílem ovlivnit průběh bojů a samotné války.
Zpátky do současnosti
Jak je tedy zřejmé, současné globální fundraisingové iniciativy na vojenskou podporu napadené Ukrajiny nejsou žádným novým fenoménem, ale pouze moderní verzí historického Fondu Spitfire, se kterým sdílejí mnoho společných znaků.
Dnešní kampaně také využívají sílu moderních médií. Noviny, rádio a televizi nahradily sociální sítě. Dobrovolníci již nemusí chodit dům od domu nebo posílat prosby poštou. Místo se snaží zaujmout na sociálních sítích prostřednictví příběhů a příspěvků, které jim umožňují oslovit co nejširší publikum.
Stejně jako Fond Spitfire, i dnešní iniciativy „odměňují“ své dárce různými upomínkovými předměty – odznaky, tričky či merchem, který vzbuzuje pocit sounáležitosti a dále šíří povědomí o iniciativě. Podobně jako v historické kampani „Pojmenuj si svou Spitfire“, i dnes vidíme možnost pojmenovat si svůj kus techniky, ať už jde o dron či samohybnou houfnici, nebo napsat vzkaz na dělostřelecký granát či raketu.
Pro získání prostředků iniciativy organizují různé dražby či tomboly podepsaných knih, vlajek či upomínkových předmětů přímo z fronty, pořádají prodeje kávy, zákusků, přispívají výtěžkem z prodeje vstupenek z výstav, kulturních či sportovních akcí…
A stejně jako v minulosti i nyní umožňují obyčejným lidem opustit zónu bezmocnosti a aktivně se podílet svým dílem na podpoře napadené země.
Sbírky na vojenskou pomoc nejsou morálně pochybné
A jestli je fundraising pro vojenské účely pochybný? Označili bychom Fond Spitfire za morálně pochybný? Fond, který umožnil veřejnosti podpořit válečné úsilí proti nacistickému Německu, které porušovalo mezinárodní právo, napadalo sousední země, okupovalo jejich území a páchalo válečné zločiny a zločiny proti lidskosti – tj. obdobné kroky jaké činí imperiální Rusko v současnosti?
Jestli je vaše odpověď „ne“, možná by vás mohlo zajímat pročíst si některé informace o sbírkách na vojenskou i humanitární pomoc pro Ukrajinu - Dárek pro Putina, Team4Ukraine, Vozím drony na Ukrajinu či Drony Nemesis…
Článek napsán dle zdrojů:
