Článek
Nelze přitom říci, že by Visegrádská skupina byla neúspěšným projektem. Už od svého vzniku v roce 1991 si jako jeden z hlavních cílů dala plné zapojení do evropského politického, hospodářského, bezpečnostního a právního systému. [1] A tohoto cíle země Visegrádu dosáhly vstupem do Evropské unie v roce 2004 a vstupem do NATO (1999, Slovensko 2004).
Rozdílné názory? Nic nového
Poslední roky skupinou cloumá názorový nesoulad, ale je nutné si uvědomit, že názorově skupina nikdy nebyla jednotná. Vždy však jednotlivé státy dokázaly najít nějakou společnou linku, která pro ně byla důležitá a na kterou sdílely stejný názor. Poslední velkou spojnicí byla migrační krize v roce 2015, kdy se jednotlivé státy dokázaly v této pro ně důležité otázce spojit a vystupovat navenek homogenně. Problémem však bylo, že se jednalo kromě vstupu do EU a NATO a jediný takto silný podnět, který by dokázal V4 semknout.
Různé formace - V4, V2+2, V3+1
Poslední roky se mluvilo o názorovém rozdělení skupiny na V2+2, kdy na jedné straně stály konzervativní a euroskeptické Polsko a Maďarsko a na straně druhé více liberální a proevropské Česko a Slovensko. S válkou na Ukrajině se pak zdánlivá politická jednota skupiny začala drolit ještě více. Česko a Slovensko pochopitelně vyjádřili podporu Ukrajině, zatímco maďarský premiér razil spíše proruskou linku. I proto dostaly dříve vřelé polsko–maďarské vztahy silnou ránu, protože co se týče Ruska, je úplně jedno, jestli vládne v Polsku liberální, či konzervativní strana – Polsko je zkrátka protiruské.
Vzhledem k tomu, že válka samotná ovlivnila geopolitickou, hospodářskou i bezpečnostní situaci, jeden z mála společných cílů, který V4 měla (migrace), se tak rázem dostává v závažnosti na vedlejší kolej a do popředí se dostávají na odiv rozdíly a neshody jednotlivých zemí.
Názorové rozdělení na V3+1 bylo jasně vidět i na postupu jednotlivých zemí a jejich vyjádření. Na stranu Maďarska se snášela kritika od politiků ostatních zemí Visegrádské skupiny. Ať už se jednalo o polského prezidenta [2] , naší ministryně obrany [3] či rušení zasedání ministrů obrany poté, co se česká a polská vláda odmítla zúčastnit. [4]
Rok 2023 přinesl skupině velká očekávání – parlamentní volby v Poslu a Slovensku. Zatímco v případě Slovenska slavil vítězství Robert Fico, který potvrdil ihned potvrdil své předešlá proruská vyjádření a přidal se názorově k maďarskému premiéru, v Polsku se k moci dostala vláda Donalda Tuska, která se nijak netajila proevropským směřováním. Opět se tedy V4 dostala do patové situace, kdy na momentálně nejožehavější a nejvýznamnější téma (válka) zastávala diametrálně odlišné názory. Znovu nám tedy nastala situace V2+2.
V4 není špatná, ale…
Z opatrných vyjádření politiků jednotlivých zemí je jasné, že nikdo nad Visegrádskou čtyřkou nezlomil hůl, ale že priority vidí jinde. Například polský náměstek ministra zahraničních věcí Andrzej Szejna souhlasil s tvrzením, že pro Polsko se hlavním formátem spolupráce v zahraniční politice momentálně stává prioritou Výmarský trojúhelník (Polsko, Německo, Francie). Uvedl, že Maďarsko a Slovensko prosazují bezpečnostní priority v rozporu s polskými, ale že se pokusí pokračovat v dialogu. [5]
Projekty ano, politika ne
Visegrádská čtyřka je užitečnou platformou, která má za úkol sbližovat podobné země (ať už názorově, či hodnotově) a rozvíjet jejich spolupráci (energetika, infrastruktura, vzdělání…). V tomto ohledu by dle mého měla skupina pokračovat i nadále. Ale snaha vytvořit homogenní názorový blok, který bude vystupovat na zahraniční politické scéně jednotně, to je dle mého snaha, která fungovat nebude. O čemž se můžeme i v současnosti přesvědčit. Platformě může spíše uškodit, než ji posílit.
Bývalý slovenský ministr zahraničí Ivan Korčok v roce 2022, kdy Slovensko předsedalo V4, uvedl, že je čas se zaměřit na konkrétní projekty, ze kterých budou mít lidí visegrádského regionu užitek, a zdůraznil, že trvat na tom, aby V4 vystupovala jako jeden politický blok v rámci EU není dobrý nápad. [6] Česko, které momentálně předsedá, oznámilo, že chce navázat na slovenskou cestu.
Go West
Vypadá, že s chladným přístupem nové polské vlády k otázce V4 a českým pohledem, že by se skupina měla spíše zaměřit na konkrétní projekty, se význam visegrádské skupiny snižuje. Není se čemu divit, když jediným významným tématem, který je dokázal dlouhodobě názorově spojit byla migrační krize. A to je málo.
Visegrádská skupina vznikla jako platforma postsovětských republik, které se chtěly zbavit pozůstatků totalismu a připojit se k vyspělé západní Evropě. Momentálně si však Viktor Orbán z Visegrádské čtyřky dělá svůj vlastní nástroj pro boj proti Evropské unii a Západu, do kterého se i jeho země toužila dostat.
Pokud se bude V4 dále takto profilovat, je vcelku jasné co by naše země měla udělat. Občané zemí visegrádského regionu často plivou síru a oheň, když jsou označovány za východní Evropany a bijí se v prsa, že jsme přeci střední Evropa. Pokud tedy chceme zbavit naši zemi škraloupu východní a postsovětská, směřování naší země je vcelku jasné. Patříme na Západ.