Článek
Dalo by se říct, že výpadek energie přišel v tu nejméně vhodnou dobu. Děti po probuzení utíkají zkontrolovat, jestli jim Ježíšek přes noc přinesl a ozdobil stromeček, a těší se, že se budou dívat na vánoční pohádky. Radost ze stromečku opadne při zjištění, že nesvití a nebliká, radost z vánočních pohádek zkazí zjištění, že televize nereaguje na červené tlačítko na ovladači. Větší problém ale nastává pro rodiče (většinou matky), kteří měli v plánu začít ráno vařit tradiční večeři.
Pomyslnými vítězi se tak staly domácnosti, které nejsou závislé pouze na jednom energetickém zdroji. I když plyn nerozsvítí stromeček a nezapne dětem televizi, plynový sporák umožní alespoň přípravu večeře a ohřeje vodu na kávu a čaj. Protože teplá voda se rázem také stává nedostatkovým zbožím. V kuchyni se hromadí špinavé nádobí, které čeká na teplou vodu stejně jako celá rodina na sprchu. Naštěstí už tradičně byly teploty na Štědrý den nadprůměrné a proto nám nikomu nehrozilo umrznutí.
Štědrý den v tomto duchu byl otravný a stresující. Člověk se obejde bez televize, počítače i internetu a může se zabavit čtením, křížovkami nebo procházkou. Ale stres kolem tak banálních věcí, na které jsme si zvykli - vaření, teplá voda, topení - byl bezesporu znát.
Nakonec vše dobře dopadlo a elektrický proud se postupně v průběhu dne podařilo obnovit pro téměř všechna odběrná místa. Stres vystřídaly vtipné historky o vaření s čelovkami či za svitu různých vánočních ozdob na baterky, odvážné otužilecké sprchování studenou vodou při svitu svíček či sdílení plynových plotýnek s dalšími rodinnými příslušníky, kteří doma nemají plyn. Ukázalo se, že i bez výdobytků moderní doby lze fungovat relativně dobře.
Fungovat lze ale při nečekaném ojedinělém výpadku, který se navíc během jednoho dne vyřeší. Kdy se člověk přes tyto nepříjemnosti dokáže s nadhledem přenést. Co by se ale stalo pokud by nám scházela elektřina i plyn, voda i teplo? A ne na jeden den, ale dlouhodobě a tato situace by se navíc opakovala několik měsíců v řadě?
Tento hypotetický scénář se totiž stal skutečností minulou zimu na Ukrajině, kdy Rusko útočilo od září do března na energetickou infrastrukturu. Ne náhodně je naplánovaly na období, kdy teploty padly pod bod mrazu. Díky tomu se tak miliony domácností na Ukrajině opakovaně ocitaly bez elektřiny, tepla i vody. Že tyto dlouhotrvající útoky proti kritické infrastruktuře měly za cíl podlomit morálku civilního obyvatelstva naznačil s ledovým klidem mluvčí Kremlu Dmitrij Peskov: „Odmítání ukrajinské strany urovnat problém, zahájit jednání, její neochota hledat společnou řeč – toto je důsledek.“
Výpadky těchto komodit, které mnozí u nás považují za základní lidské právo, nepostihly pouze frontové oblasti, ale celé území Ukrajiny. Ukázalo se, že i když vám každý týden nevybuchují rakety na sídlištích, tak že válka si vás stejně najde. Ale zatímco u nás se jedná o ojedinělé výpadky zapříčiněné přírodními jevy, na Ukrajině se jednalo o pravidelné a dlouhotrvající záměrné útoky. A zatímco u nás budeme časem v žertu vzpomínat na zmatky a vtipná řešení, na Ukrajině se jednalo o podstatné snížení komfortu až po holé přežití.
Přesto jsem zaznamenal na sociálních sítích názory o tom, že se vracíme do doby kamenné, že teplota 16 °C je život ohrožující a případně obviňování vlády, která se stará víc u Ukrajinu než o vlastní občany či zelené politiky EU. Jaký má vliv vláda na klimatickou situaci a jestli rozhodnutí EU ovlivňují počet sněhových srážek si mi bohužel nepovedlo dohledat. Na druhou stranu lze ale snadno dohledat přímý vliv mezi ruskými útoky na kritickou infrastrukturu a ohrožením života civilního obyvatelstva.
Nedávný výpadek proudu byl pouhou mrzutou nepříjemností. Místo hysterických výkřiků blížících se provolávání konce světa bychom si měli uvědomit, že jinde se jednalo opravdu o otázku života a smrti a nikoliv o otázku pozdějšího termínu večeře či studené sprchy.
