Žiju dobrovolně single a neměnil bych. Nerozumíte? Ani nemůžete

V článku se autor zamýšlí nad tím, co může mladé vést k tomu, že nežijí ve vztahu jako například on. A to je ten hlavní kámen úrazu, protože se snaží pochopit a vysvětlit situaci, která je pro něj neuchopitelná. Podobně jako další, kteří se snaží dívat na toto téma pohledem těch, kteří žijí nebo chtějí žít ve vztahu. A snaží se dle vlastních životních zkušeností a preferencí přijít na to, co je příčinou, že někdo dobrovolně žije single. Ne, že hledá a nemůže najít partnera, ale že o něj momentálně ani neusiluje.

Společnost nám už od malička vtlouká do hlavy, jak by měl vypadat správný život. Vystuduj, najdi si práci, najdi partnera, ožeň se, zploď děti, pracuj a plať daně, jdi do důchodu, zemři. Od povinné školní docházky až po stáří perfektně nalajnovaný osud. Na jakoukoliv odchylku je pak pohlíženo jako na něco hrozného a lidé se zamýšlí, kde se stala chyba, že někdo nejde z bodu A do bodu B po zažité vytyčené trase. Kdy budeš mít práci? A kdy si někoho najdeš? Kdy se vezmete? Proč ještě nemáte děti?

Můžeme se tak setkat s názory, že za to může například nešťastná láska či špatná zkušenost z předchozího vztahu nebo vyrůstání v neharmonickém rodinném prostředí. Další se zamyslí nad tím, zda za to nemohou traumata z dětství či psychická porucha. Někdo na to jde přes politiku a materialismus a vidí příčinu ve vládě a zdražování či v konzumním prostředí, které k nám mělo proniknout ze západní Evropy.

V každém případě se tyto názory zaměřují na svobodný život jako na něco vadného, nepřirozeného a méněcenného v porovnání s životem ve vztahu.

Skutečnost je dle mého na hony vzdálena. Samozřejmě nemůžu hovořit za všechny, kteří žijí single, ale alespoň se podělím o svůj pohled na toto téma.

Jak už nás přímo nabádá údaj z občanského průkazu – rodinný stav: svobodný – žít single poskytuje člověku svobodu. Nadneseně by se dalo říct, že jsem „pánem svého osudu“. Reálně by se to dalo spíše popsat, že si člověk může rozhodovat co a kdy bude dělat. Ať už se jedná o změnu práce, studium, stěhování či každodenní drobnosti, jako je rozhodnutí jestli jít běhat, studovat, pracovat či ležet jako vorvaň u televize bez toho, aby mě někdo zkoumal pohledem či soudil co dělám se svým volným časem.

Zkrátka využívání svobody k tomu, abychom dělali to, co je pro nás důležité a co nám dává smysl. Ať už hlubší a smysluplnější věci či naprosté nevýznamné drobnůstky.

Lidé, kteří žijí nebo chtějí žít ve vztahu, poukazují na to, že když je někdo svobodný a nemá vztah, tak je osamělý, nikoho nemá. Nevím, jakým způsobem k tomu názoru člověk dospěje. Dejme tomu, že když jste ve vztahu, máte deset blízkých přátel, pět členů rodiny a svého partnera – celkem šestnáct lidí. Z toho nám vyplývá, že svobodní lidé jsou skutečně více osamělí – o jednu blízkou osobu.

Netuším, proč si někdo myslí, že když není člověk ve vztahu a nikdo ho doma nečeká, že to automaticky znamená, že je osamělý. Osobně samotu miluju. Nemyslím tím žít 24 hodin zavřený jako v kobce, ale prostě mít klid. Dojít z práce, zabouchnout dveře, hodit bágl do kouta a užívat si ticho. Žádný lomoz jako v práci, v přecpaném autobuse či v narvaném obchoďáku.

Chápu, že někomu může prázdný byt či domek připadat jako scéna z hororu či postapokalyptického filmu, ale stejně tak ve druhých může evokovat oázu klidu, kde můžou relaxovat, v klidu se věnovat svým zájmům a odpočinout si od lidí.

Na toto téma by se dozajista dalo napsat více, ale jedná se o ryze subjektivní věc, která dle mého nelze paušalizovat. Co si naopak myslím, že lze jednoznačně prohlásit, je skutečnost, že stejně tak jako ti, co si zvolí žít single nemůžou zcela pochopit, proč si někdo volí doživotní vztah, tak ani ti, co dlouhodobě žijí a sní o vztahu, nemůžou zcela pochopit myšlenky a priority těch, co naopak volí svobodný život.

Nevraživost mezi těmito dvěma skupinami bych viděl spíše na závist těch, kteří jsou ve své současné situaci nespokojení a nešťastní. Ti nespokojení ve vztahu závidí svobodu a klid. Ti nespokojení, kteří jsou single, zase touží po rodině a partnerovi.