Článek
Nejnovějším přírůstkem do dlouhé řady těchto firem, které se zkouší přiživit na potřebných změnách našeho vztahu k životnímu prostředí, je firma Fair Venture a její „studie“ emisní stopy dovozu potravin, kterou si u ní zaplatil Zemědělský svaz, tedy lobbistická instituce českých velkozemědělců. „Fair“ sice na tom materiálu není nic, ale „venture“ to musela být určitě slušná.
Žijeme v kapitalismu, takže je dobře, že si autoři studie vydělali. A my ostatní jsme jako zajímavý bonus jejich byznysu získali další ukázku toho, co rádoby zelení „odborníci“ dokáží na objednávku vyprodukovat, aby odvedli pozornost od ekologických problémů svých klientů.
Předmětnou „studii“ z dílny Fair Venture najdete třeba tady na Seznamu. Titulek je dostatečně chytlavý, stížnosti českých velkozemědělců jako vždy dojemné a „data“ Fair Venture vypadají hrozivě. Tedy pokud o emisní stopě zemědělské výroby nevíte vůbec nic.
Slogan na webu firmy Fair Venture hlásá „Měníme byznys i myšlení podle principů udržitelnosti“. Tady to ale spíš vypadá, že pár korun od českých velkozemědělců zkouší měnit principy udržitelnosti. Problémů s tím, co tato společnost vydala, je docela dost, ale pojďme se soustředit na dva největší: vliv logistiky na celkovou uhlíkovou stopu potravin a uhlíková stopa českých velkozemědělců ve srovnání s jejich zahraniční konkurencí.
Emisní stopa potravin: problém je v zemědělství, ne v dopravě
Existují stovky vědeckých studií, které analyzují emisní stopy různých potravin, a všechny končí stejným závěrem: naprostá většina emisí, spojených s potravinami, pochází ze zemědělské produkce. Pokud chceme skutečně významně snižovat emise z potravin, které jíme, musíme se dívat na složení našeho jídelníčku (protože emise spojené s produkcí masa jsou mnohonásobně vyšší než emise spojené s produkcí rostlinných bílkovin). A musíme se dívat na to, jak se chovají zemědělci.
Všechny procesy v dodavatelském řetězci poté, co potraviny opustí zemědělskou výrobu – zpracování, balení, doprava a prodej v obchodech – se většinou podílejí na emisích jen malou měrou. Pro ilustraci se stačí podívat na následující obrázek z webu Our World in Data.
Emisní stopa potravin
Jak je dobře vidět, u naprosté většiny potravin pochází naprostá většina emisí ze změny využití půdy jako je odlesňování, intenzivní zemědělství, rozorávání mezí a kácení remízků (zelená barva v grafu) a ze zemědělských výrobních procesů (hnědá barva). Zde jsou největšími producenty emisí hnojení a produkce metanu v trávicím traktu dobytka. Sečteno podtrženo, u většiny potravin tvoří tato „zemědělská“ část emisí přes 80 % celkové emisní stopy, u řady potravin je to dokonce přes 90 %. Naopak doprava tvoří jen pár procent celkové emisní stopy potravin, u největších znečišťovatelů typu hovězího masa je to jen 0,5 %. Ale kdo by se staral o skoro 90 % emisí, když někdo zaplatí za odvedení pozornosti k procentu či dvěma, že, Fair Venture?
Stačí chvilku hledání a najdeme emisní stopu jakékoliv potraviny – a výsledek je všude stejný. Celkový objem emisí na kilo dané potraviny se liší, ale poměry zemědělec-zpracovatel-logistika-obchod se moc nemění. Zejména velké zemědělské znečišťovatele to štve, protože to otáčí pozornost k negativním dopadům průmyslové produkce zemědělských komodit na životní prostředí. A z pochopitelných důvodů to české velkozemědělce štve dvojnásobně.
Pokud totiž lidé přemýšlejí nad uhlíkovou stopou svého života, budou se na to dívat pohledem celého svého nákupního košíku. A pokud budou chtít uhlíkovou stopu snížit, mohou řešit, jestli k nim jablko jelo ze severu Čech nebo z jihu Polska. Nebo taky mohou snížit podíl masných a mléčných výrobků ve svém nákupním košíku a nahradit je rostlinnými alternativami. Třeba podle této nedávné studie emisní stopy nákupů potravin v celé EU tvoří emisní stopa logistiky pouhých 6 % celkové emisní stopy, zatímco mléčné a masné produkty a vejce tvoří 83 % celkové emisní stopy toho, co koupíme a sníme. Ale kdo by se staral o 83 % emisí, když někdo zaplatí za odvedení pozornosti k pouhým šesti, že, Fair Venture?
A k tomu, pod co se „odborníci“ z Fair Venture podepsali, ještě jedna technická poznámka. Ve svých „propočtech“ používají nesmyslné premisy typu letecké přepravy jablek z Nového Zélandu a ignorují rozdílnou kvalitu dopravní infrastruktury a stavu vozového parku třeba mezi Rakouskem a Českem. Předpokládám, že si to takto klient přál, aby to vyšlo a mohl novinářům, neznalým věci, vyprávět dojemné příběhy a odvádět pozornost od toho skutečně důležitého.
Emisní stopa českých velkozemědělců: skutečný problém Česka
Přemýšlíte, proč sdružení českých velkozemědělců investuje peníze do toho, aby jim „zelený konzultant“ vytvořil mediální obsah, ignorující největší producenty emisí v rámci produkce potravin? Důvod je jednoduchý – ve srovnání se svými zahraničními konkurenty je totiž jejich emisní stopa podle různých odhadů o dost větší. A už brzy budou na stole srovnatelná čísla v rámci vykazování tzv. Scope 3 emisí.
Na základě evropské směrnice musí už letos hlásit své emise v celém dodavatelském řetězci dodavatelé veřejně obchodovaných firem, příští rok to budou muset začít dělat dodavatelé všech velkých firem. A čeští průmysloví zemědělci dobře vědí, že nesnesou srovnání, tak si zkouší najímat „zelené konzultanty“, kteří za peníze „spočítají“ cokoliv.
Pár příkladů pro ilustraci:
- České mléko, které si ke zpracování z českých kravínů odvezou německé a rakouské mlékárny, u sebe je zpracují a prodají zpátky do Česka. S velkou pravděpodobností bude emisní stopa německého mléka z moderního velkochovu, zpracovaného v německé mlékárně, o kus nižší.
- České maso, které čeští zemědělci jako živá zvířata vyvezou na německá jatka, odkud je zpátky do Čech dovezou obchody naporcované a zabalené, bude mít pravděpodobně o dost nižší emisní stopu než maso, které německá jatka zpracují rovnou z místních chovů.
- Česká jablka, skladovaná devět měsíců v chlazených skladech při 2-4 stupních a pod dusíkem, budou mít výrazně větší uhlíkovou stopu než čerstvá jablka, dovezená ekologickou lodní dopravou z Nového Zélandu, dokonce i když nebudeme porovnávat množství hnojiv a chemie.
- Podobná matematika platí pro uhlíkovou stopu zeleniny ze skleníků. Podle nedávného měření ze Švédska měla místní ve skleníku vypěstovaná rajčata desetkrát vyšší uhlíkovou stopu než čerstvá rajčata dovezená z jihu Evropy.
Takto bychom mohli pokračovat ještě hodně dlouho. Čeští velkozemědělci staré školy vědí, že ve férovém srovnání celkové uhlíkové stopy nemá jejich produkce šanci obstát. A zároveň dobře vědí, že nejpozději od příštího roku budou obchody při nákupních rozhodnutích vedle kvality a ceny poprvé také zohledňovat emisní stopu nabízených potravin.
Každý zemědělec má v tuto chvíli dvě cesty – začít řešit svou uhlíkovou stopu nebo zkoušet odvádět pozornost jinam. Stovky českých zemědělců jdou tou první cestou, protože je pro ně přirozené chovat se zodpovědně k přírodě. A pak jsou tady ti, kteří si budou dál najímat flexibilní konzultanty typu Fair Venture, ochotné podepsat se pod cokoliv bez ohledu na to, jestli to náhodou nejde proti tomu, co slibují na svých na zeleno nalakovaných webových stránkách.
