Článek
Průmyslová revoluce dala šanci lidem z vesnic na nový život. A digitální revoluce jim nyní dává šanci na to, aby pracovali, kdy, jak a pro koho chtějí. Pokud jim to ovšem nezakážeme zbytečnými regulacemi, které by nás vrátily o 150 let zpátky.
Česko se chystá transponovat evropskou směrnici o pracovnících digitálních platforem (Platform Work Directive, PWD). Debata kolem ní bohužel příliš rychle sklouzla do starých kolejí a někteří úředníci ministerstva práce a sociálních věcí řeší především to, jak platformové pracovníky co nejlépe přeměnit v klasické zaměstnance, i když o to vůbec nestojí.
Velmi přesně to minulý týden na konferenci Digitální Česko řekl ministr práce a sociálních věcí Aleš Juchelka: úředníci mnohdy dusí zaměstnavatele nad rámec evropské regulace, nemluvě o tom, že z Bruselu sem proudí spousta zbytečných předpisů. Pokud chceme, aby česká ekonomika rostla, je třeba zachovat flexibilitu a podpořit rozvoj moderních forem práce, protože žijeme v 21. století a svět se rychle posouvá.
Je určitě dobře, že stát hledá cesty, jak podpořit nové formy práce a nastavit smysluplná pravidla. Smysluplným pravidlem ovšem není udělat z každého jedince zaměstnance, svázaného byrokratickými pravidly. Podobné pomýlené snahy některých úředníků míjí podstatu vývoje trhu práce a hrozí zničit to nejcennější, co platformová ekonomika nabízí – svobodu každého člověka rozhodovat se, kdy, kde a pro koho bude pracovat.
A neplatí to zdaleka jen pro kurýry a řidiče, což jsou obvykle dvě profese, které si lidé představí, když se řekne „digitální platforma“. Dnes se už bavíme o stovkách dalších digitálních firem, často českých start-upů, které využívají digitální technologie na propojení těch, kteří chtějí něco dělat, s těmi, kdo něco potřebují. A tak tady máme digitální platformy, přes které si můžete zajistit hlídání dětí nebo úklid domácnosti, péči o staré či nemocné členy rodiny, nechat si připravit smlouvu nebo grafiku na sociální sítě nebo třeba nabídnout své schopnosti radiologa a přes speciální digitální platformu popisovat radiologické snímky.
Flexibilita není výmluva, je to důvod
Pro zákazníky platforem je to velmi pohodlné řešení – prostě si objednají službu a platforma má za úkol rychle najít někoho, kdo tu práci udělá. A těchto lidí je čím dál tím víc, protože flexibilita a právo volby je pro něčím dál důležitější.
Ostatně všechny velké průzkumy mezi pracovníky digitálních platforem v posledních letech opakovaně potvrzují, že si více než 90 procent respondentů cení možnosti volby pracovní doby. A přes 75 procent těchto pracovníků by ukončilo spolupráci, pokud by jim měla platforma předepisovat pevnou pracovní dobu bez ohledu na jejich preference. Právě flexibilita je pro většinu lidí klíčovým důvodem, proč si platformovou práci vůbec zvolili.
Nejde přitom o okrajovou skupinu. S digitálními platformami spolupracuje v Česku odhadem přes 150 tisíc lidí a jejich počet neustále roste. Přitom velká část z nich generuje přes platformy jen část svých příjmů – jde tedy o doplňkový nebo přechodný způsob výdělku, nikoliv o hlavní pracovní poměr. Nízkoprahovost platforem, možnost každého z pracovníků rozhodovat se, kdy a kolik chtějí pracovat, a možnost kdykoliv přejít ke konkurenci, vytváří úplně jiný způsob fungování trhu práce, než na jaký jsme tady byli od průmyslové revoluce zvyklí.
Právě tady spočívá zásadní nepochopení, které prostupuje tuzemskou debatou. Když si maminka na rodičovské dovolené vezme pár překladatelských zakázek přes platformu během spánku dítěte nebo když si senior s bohatými zkušenostmi přivydělá jako poradce přes digitální nástroj, ani jeden z nich nepotřebuje ochranu v podobě přeměny na zaměstnance s pevnou pracovní dobou. Potřebují přesně opak: aby jim stát nezakazoval pracovat, jak jim to vyhovuje.
Regulace ano, ale s rozumem
To neznamená, že by platformová práce měla být divokým westernem bez jakýchkoliv pravidel. Naopak. Evropská směrnice má svůj smysl a platformy jsou připraveny se smysluplné regulaci přizpůsobit. Klíčové je ale to, jak česká transpozice dopadne.
Ve většině zemí nová evropská směrnice znamená příležitost pro platformy, aby mohly svým pracovníkům nabídnout konkrétní výhody: úrazové pojištění hrazené platformou, příspěvek na zdravotní nebo penzijní benefity, transparentní vysvětlení algoritmů pro výpočet odměn nebo přístup ke školicím programům. To jsou věci, které skutečně zlepšují postavení jejich pracovníků. A je to přesně ten přístup, který Svaz obchodu a cestovního ruchu ČR prosazuje v rámci přípravy české legislativy.
Výpočty OECD ukazují, že zvýšení pracovní participace skupin, jako jsou matky na rodičovské dovolené, o pouhých pět procentních bodů díky zkráceným a projektovým úvazkům, by mohlo zvýšit HDP o dvě až tři procenta. V českém kontextu by šlo o až 100 miliard korun ročně – a to bez jediného nového dotačního programu. Stačí jen dát lidem šanci a neházet jim klacky pod nohy.
Jenže čeští úředníci přemýšlejí jinak. Místo aby hledali způsob, jak lidem práci usnadnit, řeší primárně to, jak pracovníky platforem co nejlépe vměstnat do škatulky klasického zaměstnaneckého poměru. To je přístup z éry továrních hal 19. století aplikovaný na ekonomiku 21. věku. Zbytečná byrokracie a přeregulování by v praxi znamenaly jedno jediné: desítky tisíc lidí by přišly o flexibilní způsob přivýdělku, a platformy by buď opustily český trh, nebo musely radikálně omezit svou nabídku.
Platformy jsou připraveny nabídnout svým spolupracovníkům mnohem více, než dnes zákon umožňuje. Při zachování flexibility vztahu, který pracovníci sami chtějí, mohou platformy třeba platit za spolupracovníky úrazové pojištění, které jim dnes chybí. Nebo třeba přispívat na vzdělávání a rekvalifikaci, protože v době, kdy se pracovní trh mění rychleji než kdy jindy, jde o zásadní benefit. V řadě zemí se diskutuje i o příspěvcích do penzijních produktů. To vše je ale podmíněno tím, že transpozice směrnice nezničí to, na čem celý model stojí – totiž svobodné rozhodnutí každého, kdy a kolik chce pracovat.
Ve Skandinávii, Nizozemsku nebo Velké Británii probíhá na toto téma úplně jiná debata než zatím u nás. Ale věřím, že vládou slibovaná podpora digitální ekonomiky bude znamenat, že i v Česku budeme hledat cesty, jak ponechat pracovníkům platformy flexibilitu a zároveň jim nabídnout smysluplné benefity. A cestou pokud možno osekat tu naprosto zbytečnou byrokracii zastaralého zákoníku práce, který dlouhodobě ignoruje měnící se situaci na trhu práce.
Budoucnost patří platformám
Ministr práce a sociálních věcí jasně říká, že je potřeba trh práce modernizovat a že se musíme soustředit na to, co budeme muset řešit kvůli stárnoucí a nemocné populaci. Úplně stejně bychom se měli dívat na delší horizont i při debatě o platformách, protože platformová práce není módní vlna, která zase odejde. Je to strukturální změna trhu práce a její rozsah bude narůstat.
Proč? Protože demografická realita Česka tomuto modelu nahrává. Stárnoucí populace přináší stále více lidí po šedesátce, kteří mají znalosti, zkušenosti a chuť pracovat – ale nemohou nebo nechtějí přijmout klasický plný úvazek. Pro ně jsou platformy ideálním řešením: senior konzultant může sdílet expertní znalosti s firmami po celé Evropě přesně tehdy, kdy mu to vyhovuje. Kvalifikovaný řemeslník může nabízet své služby bez nutnosti přijímat standardní pracovní závazky.
Podobně musíme konečně smysluplně řešit problém rodičů s malými dětmi, kteří dnes stojí před volbou mezi úplným odchodem z trhu práce nebo nevyhovujícím fixním závazkem. Platformy jim dávají třetí možnost: udržet si profesní kontakt i příjem a zároveň být plně přítomni pro svou rodinu.
A pak je tu mladá generace. Průzkum vysoké školy AMBIS realizovaný ve spolupráci se SOCR ČR mezi studenty ukázal, že více než 60 procent respondentů má s platformovou prací zkušenost a téměř polovina ji vnímá jako atraktivní právě kvůli svobodě a možnosti řídit si čas. Generace Z nevyhledává zkrátka jedno zaměstnání na celý život. Chtějí si vybírat, kdy, kde a pro koho pracují, kombinovat různé aktivity a nechtějí nebýt svázáni jednou smlouvou.
Tento trend nikam nezmizí jen proto, že ho zakážeme v zákoníku práce. Naopak. Pokud Česko zvolí chytrou transpozici unijní směrnice, která zachová flexibilitu a zároveň přinese pracovníkům reálné benefity, může se stát vzorem pro celou Evropu. Pokud ale podlehne pokušení přeregulovat, pohřbí jednu z mála oblastí, kde máme šanci být nad křivkou průměru EU.
Nová vláda stojí před jasnou volbou: buď bude lidem vnucovat „ochranu“, o kterou nestojí, nebo vytvoří podmínky pro moderní a flexibilní trh práce, který bude fungovat pro rodiče, seniory i mladou generaci. Správná odpověď není složitá.
