Článek
Podle loňské analýzy Mezinárodního měnového fondu generují vnitřní obchodní překážky v rámci Evropské unie dodatečné náklady, jako by pro zboží uvnitř Evropy platilo vnitřní clo 45 %. V případě služeb je to „vnitroevropské clo“ dokonce ve výši šokujících 110 %. Kam se hrabe Trump se svými celními experimenty – naše domácí byrokracie nám ubližuje mnohem víc, než i ten nejbláznivější nápad z Bílého domu.
Dlouhý seznam škrtů
Vezměme si třeba český trh s potravinami. Ministerstvo zemědělství k radosti tuzemských potravinářů uměle uzavírá trh před konkurencí ze zahraničí pomocí takzvané dovozové vyhlášky. Podle ní je třeba hlásit dovoz velké části potravin ze zahraničí (včetně zemí EU) alespoň 24 hodin předem, což zvyšuje jak administrativní náklady, tak náklady na logistiku, když auto plné masa stojí hodiny na české hranici s naplno běžícím chlazením, zatímco řidič hlídá hodinky. A i když Evropská komise již před lety konstatovala nesoulad této vyhlášky s evropským právem, vláda nad omezováním volného trhu zavírá oči a čeští spotřebitelé mají kvůli tomu již roky potraviny zbytečně dražší.
Dalším příkladem je porcování vnitřního trhu ze strany velkých nadnárodních výrobců značkových potravin či drogerie. Pomocí takzvaných teritoriálních omezení dodávek vytvářejí umělé překážky pro dovoz zboží, porcují jednotný evropský trh na jednotlivé národní trhy, protože nakupovat musíte u národního distributora. Evropská komise tuto nekalou praktiku zařadila mezi „Deset smrtelných hříchů vnitřního trhu“, ale od analýzy z roku 2020 se nestalo vůbec nic. Evropští spotřebitelé tak každý rok zbytečně zaplatí o 350 miliard korun navíc kvůli příliš vysokým cenám.
Líné Česko
Ale to jsou jen dva ze stovek příkladů věcí, které by bylo potřeba zrušit, aby se evropská ekonomika znovu nastartovala a my tak mohli mávnout rukou nad Trumpovými nápady. Velmi dobře to pochopila estonská vláda, která přede dvěma měsíci rozeslala ostatním členským státům detailní excelovou tabulku, ve které byly desítky návrhů na škrty ve zbytečných evropských regulacích.
Česko je přitom zemí, která z (rádoby) jednotného evropského trhu těží nejvíc. Máme spoustu skvělých firem, o jejichž výrobky a služby je po celé Evropě zájem, a které by velmi vydělaly na tom, kdyby bylo v Evropě o kus méně byrokracie. Člověk by tak čekal, že český ministr průmyslu a obchodu bude mezi nejhlasitějšími fanoušky estonské iniciativy a že ji doplní o další desítky návrhů z Česka. Jenže místo toho česká vláda Estoncům vzkázala, že spoustu z navržených škrtů podporovat nebude.
Nejsmutnější na celé debatě o debyrokratizaci Evropy je to, že i taková Francie nakonec dala na stůl více návrhů na škrty než Česko, které o sobě tak rádo tvrdí, že je bojovníkem proti bruselské byrokracii a fanouškem vnitřního trhu. Jenže v tom boji často zůstávají úředníci ministerstva průmyslu a obchodu sami, protože boj proti ostatním úřadům bez účinné politické podpory vyhrát nejde…
Regulace místo řešení problémů
Místo odstraňování překážek Evropa navíc často přidává nové. Příkladem je nyní projednávaný návrh na regulaci plateb mezi podniky, který bezprecedentně zasahuje do smluvní svobody firem. Velká většina členských zemí návrh opakovaně odmítla, stejně jako klíčové podnikatelské asociace, ale Komise trvá na jeho dalším projednávání a plýtvá tak časem všech.
Zřejmě nejzbytečnějším štábním cvičením budou filozofické debaty o 28. režimu, tedy o paralelním „evropském“ regulatorním systému, podle kterého by teoreticky mohly firmy fungovat místo národních systémů. Jenže členské státy nikdy neumožní, aby existoval 28. daňový režim, nikdy nevzniknou 28. kontrolní orgány, nikdy nebudou 28. pracovně-právní předpisy…
Spoustě proevropských lidí se ten nápad hodně líbí, protože směřuje k vybudování evropské federace. Jenže v dnešní EU nemá taková revoluční změna šanci projít, takže jen zabijeme několik let filozofickými diskusemi místo toho, abychom si odpracovali skutečně masivní škrty zbytečné byrokracie…
Čas na změnu priorit
Pokud by politici i média věnovali jen deset procent pozornosti domácím problémům místo neustálých rozborů Trumpových veletočů, nastartovali bychom evropskou ekonomiku mnohem více, než pokud Trump nakonec vyměkne a protievropská cla odvolá.
Příští vláda by se proto měla stát skutečným šampionem při prosazování konkrétních návrhů na hladší fungování vnitřního trhu a zjednodušování podnikání napříč Evropou. Může navázat na zmíněnou estonskou iniciativu, může využít návrhy, které leží v šuplících na ministerstvu průmyslu a obchodu, může si říct o tipy podnikatelským svazům (a na Hospodářské komoře máme šuplík s návrhy plný).
Musíme si konečně uvědomit, že největší hrozbou pro evropskou konkurenceschopnost nejsou vnější tlaky, ale naše vlastní neschopnost vytvořit skutečně jednotný trh. Dokud si neuklidíme vlastní dvorek, budeme zranitelní vůči jakýmkoliv vnějším šokům – ať už přijdou z Ameriky, Číny nebo odkudkoliv jinak.
