Proč Potravinářská komora vrtí máslem aneb Jak potravináři straší lidi a odvádí pozornost od reality

Potravinářská komora se poslední dny ze všech sil snaží zopakovat úspěšnou strategii z roku 2017, kdy čeští výrobci napálili cenu másla do nevídaných výšin. Pak si to ještě ve větším zkusili během inflační krize, na jejímž konci byly nejvyšší zisky mnoha českých velkopotravinářů v historii. Jenže dnes už jsou lidé poučenější a na triky velkopotravinářů už nenaletí.

Kdyby se chtěla Potravinářská komora – mimochodem financovaná milionovými příspěvky ministrem zemědělství Markem Výborným z peněz daňových poplatníků – skutečně starat o to, aby čeští velkopotravináři zbytečně nezdražovali, mohla by sáhnout po čemkoliv z dlouhého seznamu aktivit na ochranu zájmů zákazníků. Místo toho ale zvolila strategii strašení lidí.

Je fascinující, jak někteří zaměstnanci Potravinářské komory, včetně těch, kteří by měli nejlépe rozumět fungování médií a etickým zásadám, cíleně manipulují veřejností i novináři, kteří spoléhají na to, že tiskový mluvčí státem spolufinancované instituce nebude nepokrytě lhát. A tak slepě přejímají směsici čísel, které mají vytvořit představu, že máslo zdražují obchodníci. Člověk by trochu čekal, že tenhle trik, tak úspěšně použitý velkopotravináři za inflační krize (kdy většina velkých českých potravinářů vykázala rekordní zisky), nepůjde tak rychle zopakovat.

Ale jak se říká – opakování je matka moudrosti. A tak se pojďme podívat na podstatu oblíbených potravinářských manipulací s čísly, kdy proti sobě staví „dodavatelskou cenu“ a cenu v obchodě a tvrdí, že ten rozdíl je ziskem obchodníka. Vypadá to nesmírně důvěryhodně: zdrojem dat je Český statistický úřad, takže to je určitě pravda!

Jenže: dodavatelské ceny ČSÚ uvádí bez DPH, ale ceny v obchodech s DPH. A také dodavatelské ceny jsou průměrem za všechny formy dodání másla, od klasických 250g kostek až po velkoobjemové dodávky pro pekárny nebo výrobce cukrovinek. zatímco ceny v obchodech jsou za tu nejdražší formu, balení po 250 gramech.

A když si se znalostí metodiky ČSÚ přepočítám ty údajně šokující informace o obrovských maržích obchodů, najednou mi vyjde, že marže na jedné kostce másla činí přibližně 2,30 Kč. A z té marže obchod platí logistiku, skladování v chlazených prostorách, náklady na personál a provoz. Nemluvě o tom, že máslo v akcích se prodává s minimální marží a některé obchody dokonce i slevy na máslo dotují.

V normální zemi bychom vedli debatu o přesných číslech, ptali bychom se na efektivitu výroby a řešili, proč jsou dodavatelé ze zahraničí levnější než ti čeští. Jenže tyhle otázky jsou Potravinářské komoře strašně nepříjemné a tak sází na systematické strašení lidí. Zástupci velkopotravinářů zjevně spoléhají na to, že většina lidí nebude zkoumat detaily a vezme její slova za bernou minci. Veřejně – a částečně za státní peníze – z lidí dělají hlupáky. Přitom existuje několik objektivních, logických důvodů, proč je máslo dražší.

Podívejme se teď na skutečné důvody, proč máslo zdražuje, a nehledejme viníka tam, kde není. Základní příčina dražšího másla spočívá v rostoucích nákladech na suroviny. Výkupní cena mléka poslední měsíce rychle stoupá, což je první zásadní faktor. Druhým zásadním faktorem je snižující se tučnost mléka, takže je potřeba více (a dražšího) mléka k získání dostatečného množství smetany pro výrobu másla.

Dalším problémem je zpracovatelský sektor. Místo toho, aby se mléko zpracovávalo přímo v Česku, čeští zemědělci ho vyvážejí do zahraničí, kde ho zpracují německé a rakouské mlékárny. Do Česka se pak zpátky dováží smetana na výrobu másla, což znamená další zvýšení nákladů. Tento nelogický proces zvyšuje cenu másla pro spotřebitele a jen dokazuje, že zdražování není způsobeno obchodními řetězci, ale neefektivním potravinářským průmyslem a vývozem základní suroviny bez přidané hodnoty.

Celé to je jen další smutná ukázka toho, jak jsme se stali potravinovou montovnou. Vyvážíme komodity a dovážíme zpracované potraviny, takže peníze za přidanou hodnotu proudí do zahraničí. A opět. Namísto toho, aby se Potravinářská komora zasadila o změnu tohoto stavu a konečně začala účinně podporovat zpracování zemědělských surovin v Česku, jsme zase svědky poněkud odpuzujících taktik strašení veřejnosti.

Manipulaci Potravinářské komory docela dobře odhaluje srovnání se zahraničím. Zatímco čeští producenti másla s podporou Potravinářské komory tvrdí, že kvůli zdražování nemají jinou možnost než navyšovat ceny, jejich zahraniční kolegové dokážou máslo produkovat za podstatně nižší ceny. A to vede k zásadní otázce: Neslouží snad Potravinářská komora jen jako hlasitý nástroj pro své členy, kteří chtějí koordinovaně zdražovat, aniž by měli skutečné důvody? A není takový koordinovaný postup náhodou v rozporu s pravidly hospodářské soutěže?

Kdy se začneme ptát, kdo vlastně manipuluje s kým? Kdo se skutečně pokouší zakrýt své nedostatky tím, že hodí vinu na jiné? Potravinářská komora dlouhodobě hraje na strunu strachu, místo aby transparentně a otevřeně řešila problémy, které by mohly vést ke skutečnému zlepšení situace na českém trhu. Manipulace s daty, čísly a fakty je nebezpečný nástroj, který státem spolufinancovaná Potravinářská komora opakovaně využívá.

Tahle hra na „máslovou krizi“ je už ohraná. Zažili jsme ji v roce 2017, kdy první velká máselná krize donutila stát, aby rozkryl finanční toky od producentů mléka přes výrobce másla až po obchodníky. Média tehdy samozřejmě křižovala obchodníky, ale prověrka Specializovaného finančního úřadu ukázala něco úplně jiného.

Není divu, že se tehdy stát pokusil výsledek kontroly utajit. Dnes Potravinářská komora sází na to, že lidé na jejich tehdejší vrtění máslem zapomněli a zkouší podruhé stejný trik. Je to totiž mnohem pohodlnější než řešit skutečné problémy chybějící konkurence mezi českými výrobci potravin.