Článek
Česká ekonomika konečně potřebuje jasný směr, rychlá rozhodnutí a odvahu ke změnám. Pokud má Česko zůstat konkurenceschopnou zemí pro podnikání, motivovat firmy k investicím a udržet si slušnou míru zaměstnanosti, musí nový ministr hned od prvního dne pojmenovat skutečné priority a začít je důsledně prosazovat. Výrazně tomu pomůže i to, že se stane i místopředsedou vlády pro ekonomiku a bude moci koordinovat činnost všech ekonomických ministrů, aby konečně fungovali společně ve prospěch Česka místo hájení úzkých resortních zájmů.
První a nejurgentnější prioritou je nemilosrdné snížení byrokratické zátěže. České firmy dnes netrápí nedostatek nápadů, pracovní morálky ani chuti investovat, ale přebujelá regulace, nekonečné povolovací procesy a stále nové administrativní povinnosti. Každý nový zákon či vyhláška by měly projít testem dopadu na podnikatele a platit by mělo jednoduché pravidlo – jedna nová povinnost znamená zrušení alespoň dvou starých. Bez radikální změny přístupu státu se nepodaří nastartovat rychlejší růst ani zvýšit produktivitu.
Druhou klíčovou oblastí jsou ceny energií. Vysoké a nestabilní náklady na elektřinu a plyn zásadně oslabují konkurenceschopnost českého průmyslu i obchodu. Ministr musí urychleně řešit nejen krátkodobé úlevy, ale především dlouhodobou strategii dostupných energií – od rozvoje přenosových sítí přes podporu investic do moderních zdrojů až po efektivnější fungování energetického trhu a podpory snižování vysoké energetické náročnosti českého průmyslu. Bez rozumných cen energií zůstanou řeči o moderní ekonomice jen na papíře.
Třetí hlavní prioritou je aktivní role Česka v Evropské unii. Ministerstvo nesmí být pasivním příjemcem rozhodnutí z Bruselu ani tím, kdo usiluje o pochvalu bruselských úředníků, ale sebevědomým hráčem, který důrazně hájí zájmy českých firem a dokáže na svou stranu získat i další země. To znamená na prvním místě důsledně podporovat posilování jednotného trhu, odstraňování zbytečných bariér a prosazování stejných pravidel pro všechny. Zvláštní pozornost je třeba věnovat nekalé konkurenci ze strany čínských e-shopů, které systematicky obcházejí evropská pravidla, neplatí daně ani cla a poškozují poctivé obchodníky. Zatím stálo ministerstvo spíše na straně čínských šmejdů, programové prohlášení ale slibuje, že se to změní, a ministerstvo začne konečně hájit české spotřebitele i podnikatele.
Dalším nezbytným úkolem je prosazení zákazu omezování volného pohybu zboží ze strany velkých výrobců, tzv. teritoriální omezování dodávek. Umělé blokování přeshraničního prodeje a neobhajitelně rozdílné ceny podkopávají důvěru spotřebitelů i obchodníků v evropský trh. Podle odhadů rakouské vlády tyto nekalé praktiky velkých potravinářských koncernů prodražují potraviny o 10-15 %, v Česku to bude možná ještě horší. MPO by proto mělo patřit mezi nejhlasitější zastánce skutečně otevřeného trhu, kde rozhoduje kvalita a cena, nikoli administrativní překážky a nekalé praktiky.
Dalších naléhavých úkolů bude na ministerstvu průmyslu a obchodu dlouhá řada. Za všechny lze ještě podtrhnout potřebu cílené revize evropské směrnice o energetické náročnosti budov. Ta majitelům obchodů a nákupních center naprosto nesmyslně ukládá povinnost instalovat na parkovištích dobíjecí stanice bez ohledu na to, zda je o ni zájem a jestli se taková investice vůbec někdy zaplatí. Revize pravidel musí zohlednit reálnou poptávku dobíjení a nastavit požadavky tak, aby šlo o skutečnou podporu elektromobility a ne jen zmařené investice.
Sečteno a podtrženo, úkoly na další čtyři roky jsou jasně měřitelné. Česko musí být výrazně méně byrokratické, s rychlejšími povolovacími procesy a nižšími cenami energií, přívětivější k investicím a schopné rychle reagovat na technologické změny. Digitalizace státní správy, podpora inovací, automatizace a modernizace ekonomiky a umravnění z řetězu utržených kontrolních orgánů nesmí zůstat jen v programech, ale projevit se v každodenní realitě. A především Česko musí i nadále patřit k nejhlasitějším zastáncům volného trhu v celé Evropě, schopným stavět v Bruselu silné koalice stejně smýšlejících zemí.
