Článek
První výňatek z mé knihy, kterou píšu bez přestávky už 4 dny v kuse a jejím sepsáním sleduju co nejvyšší míru přispění společnosti. I přes snahu mnohých bezesporu dobrých lidí zůstávat věrní pravdě a pojmenovávat, situace je stále napjatější. Ještě jsem však neviděl vysvětlení, které by skutečně usilovalo o podnícění k zamyšlení opačného táboru a tak jsem se rozhodl, sepsat ho sám. Ať jste z jakéhokoliv názorového spektra, prosím o pozornost, je to velmi důležité a v zájmu všech. Jedná se o osobní názor, věty jsem se ale snažil volit tak, abych se dostal co nejblíž pravdě.
Shrnutí:
Demokracie může ohrozit sama sebe tím, že poskytuje svobodu projevu a hlasování všem, což umožňuje populistům a demagogům získat moc manipulací a dezinformacemi. Když občané nejsou dostatečně informovaní nebo jsou ovlivňováni falešnými zprávami, nejenže svět vidí zkresleně, ale mohou volit vůdce, kteří postupně omezí demokratické instituce a práva, aby si udrželi moc. Tento proces může vést k oslabení nebo dokonce zániku demokracie. Paradoxně tedy demokratický systém, který je založen na ochraně svobody a práv, může sám přispět k jejich ohrožení, pokud se jeho mechanismy stanou nástrojem pro ty, kteří tyto hodnoty chtějí podkopat. Nyní situaci rozvedu podrobněji a zároveň obsáhnu, co se teď děje:
(Že určité lidi nepřesvědčí nic, vím už teď, jelikož vidí, co potřebují vidět, pokusím se volit co nejideálnější věty k vysvětlení situace)
Že má demokracie tendenci zničit sama sebe, můžeme vidět na dnešním Slovensku. V zájmu „zachování demokracie“ soukromá televize s největším dosahem zrušila s okamžitou platností program Michala Kovačiče „Na tělo“, který měl jeden z největších potenciálů pravdivě a objektivně informovat veřejnost. Program umožňoval vyjádřit se politikům napříč názorovým spektrem a kladl si za cíl držet se zásad novinářské etiky. Mnozí argumentují, že moderátor porušil důvěru vysílatele, což bylo nejhrubším porušením povinností, a že soukromá televize má právo odvysílat, co chce. Tady nastává problém nezregulovaného kapitalismu, který staví vlastní profit nad to nejdůležitější - obecné blaho. Toho lze dosáhnout pouze tehdy, když lidé vykonávají morální činy a pojmenovávají bezpráví, i za cenu ohrožení vlastní reputace či života. Mnohým lidem v historii se morální konání vymstilo, ale jejich odvaha a pravda nakonec přispěla k pokroku společnosti. Moderátorovo prohlášení bylo nezbytné a morální, protože odhalilo tlak populistů, kteří na Slovensku momentálně instalují plíživou demokracii a likvidují média.
Část populace má tendenci podléhat populistům, kteří se snaží démonizovat a dehumanizovat každého, kdo by mohl ohrozit jejich cestu k neomezené moci nebo kteří sami podlehli zkreslenému úsudku o realitě. Historie se neustále opakuje, protože lež se šíří rychleji a efektivněji než pravda, jelikož nabízí jednodušší a srozumitelnější vidění světa. Pro lepší pochopení textu také doporučuji rozkliknout si všechny obsažené odkazy.
Přesvědčit lidi, kteří podlehli iluzi, že liberálové mají fašistické tendence, bude velkou výzvou. Ačkoli se mohou najít jedinci s extremistickými sklony, situace na Slovensku nebyla těmito lidmi správně vyhodnocena. Strany jako SMER velmi dobře vědí, jak využít svou příležitost, a volí svá slova pečlivě a sofistikovaně, avšak nemorálně. Tento jev není omezen jen na Slovensko; ve světě vidíme podobné praktiky u politiků jako Donald Trump, kteří využívají společenské nálady k vlastnímu prospěchu, přičemž manipulují a překrucují pravdu. Vzniká tak paradoxní situace, kdy ti, kteří vykazují fašistické tendence, obviňují ostatní z fašismu. Jak tedy správně určit, kdo je blíže pravdě?
„Demokracie má tendenci se zničit, pokud většina lidí podlehne neschopnosti rozpoznat pravdu, správně ji pojmenovat a komplexně vysvětlit.“
Co tedy lze dělat pro to, abychom dosáhli co nejvyššího efektu? Nejdřív vysvětlím, co lze dělat a poté se pokusím pojmenovat, v čem je problém.
Ideální přístup:
Abychom maximalizovali dopad pravdivých informací a minimalizovali riziko pro demokracii, což je v zájmu i těch lidí, kteří podlehli dezinformacím, akorát to netuší, je nezbytné, aby co nejvíce lidí dokázalo správně vyhodnotit pravdu a byli ochotni se ozvat. Tito lidé musí informace přetlumočit srozumitelně a komplexně, využívajíce efektivní komunikační prostředky s největším dosahem, aby informace oslovily co nejširší publikum a byly správně pochopeny.
Následující věty nemůžete rozporovat, ať už jste na jakékoliv straně názorového spektra:
Aby se maximalizoval dopad pravdivých informací a minimalizovalo riziko dezinformací a manipulace, je potřeba se zaměřit na následující aspekty:
1.) Schopnost lidí správně vyhodnotit pravdu (přístup k ověřeným nezávislým zdrojům a schopnost vyhodnotit jejich důvěryhodnost)
2.) Počet těchto lidí, kteří se ozvou
3.) Míra komplexnosti, jakou získané informace přetlumočí (jasnost, srozumitelnost, schopnost odkomunikovat složité informace jednoduše a srozumitelně pro co nejvyšší zásah široké veřejnosti)
4.) Důraz na kontext: Vysvětlování informací v kontextu, aby lidé chápali souvislosti a důsledky.
5.) Prostředky, které využijí k přetlumočení pro nejvyšší zásah (soc. média a platformy, moderní technologie, spolupráce s influencery, kteří mají nejširší dosah a jsou ochotni šířit pravdu)
Ještě jednou: Demokracie má tedy tendence zničit sebe sama, pokud většina lidí podlehne neschopnosti uzřít pravdu, rozklíčovat ji a správně pojmenovat, načež komplexně vysvětlit.
Nejen na Slovensku, ale také ve světě se lze stále častěji setkat s názorem, kdy populističtí politici zpravidla tvrdí, že „liberálové jsou fašisti, protože zakazují jiný názor,“ což je zavádějící a nepřesné a prohlubuje nekonečnou spirálu neštěstí. Tento výrok problematizuje definice a záměrně zkresluje skutečnost. Ve skutečnosti je „liberální“ ideologie založena na ochraně svobody projevu a lidských práv, ale zároveň usiluje o zamezení šíření nenávistných projevů a hlavně dezinformací a průkazných lží a manipulací, které mohou ohrozit demokratický dialog a bezpečnost společnosti a z drtivé většiny se k ní hlásí inteligentní a vnímaví lidé (drtivá většina vědců, lékařů, politologů, historiků, psychiatrů a špičkových umělců podporuje principy spojené s liberalismem, jako jsou lidská práva, vědecký přístup a svoboda projevu, kterou však nelze zaměňovat za „svobodu cílené manipulace a lži“.). Šíření úmyslných lží podkopává základní principy a fungování demokratické společnosti, respektive zcela znemožňuje jeho funkčnost. Populisté využívají této rétoriky, aby vyvolali strach a polarizaci, čímž posilují své pozice, avšak tím pouze zastírají komplexitu problému a zneužívají lidské obavy.
Nepoučila nás snad minulost, kdy byla inteligence a odlišné myšlenky dehumanizovány a demonizovány psychopatickými vůdci, kteří chtěli potlačit jakékoli hlasy, které by mohly ohrozit jejich moc? Nevidíte v tom tu „korelaci“? Stačí se podívat na historii, kde se toto opakovalo - od dob, kdy se lidé pálili na hranici kvůli svým názorům, až po totalitní režimy, které potlačovaly svobodu slova a myšlení a likvidovali inteligenci, kterou se pokusili v očích společnosti „démonizovat“, dnes tedy můžeme slyšet oxymórony jako „liberální fašisti“. Takové označování, škatulkování a démonizace vede k polarizaci společnosti a potlačení skutečného dialogu a porozumění a její podporou se stáváte užitečnými loutkami nebezpečných manipulátorů, kteří podlehli egu a staví vlastní profit nad hodnotami jako je blaho všech a morální správnost. Pravda je pro ně až na druhém místě; na prvním je vidina vlastního obohacení. Nerozumí, že blaho všech je ve výsledku i jejich blahem, že neúctou k pravdě sami přispívají ke vzniku „ďábla“. V tomto smyslu lze pracovat s teorií, že si lidé „ďábla“ tvoří sami, je totiž výsledkem lidských rozhodnutí.
Nicméně, nemusí to být vždy záměrné – někteří skutečně věří, že liberálové nebo progresivci představují hrozbu pro společnost, a tím pádem podlehli iluzi.
Vnímání liberálů nebo progresivců jako univerzálního nebezpečí je zkreslené a může vést k polarizaci společnosti a zvyšování konfliktů. Je důležité si uvědomit, že i když mohou existovat (a jistě existují) jednotlivci nebo skupiny s liberálními či progresivními názory, kteří mohou představovat určitá rizika nebo problémy, nelze na základě toho celou skupinu obecně označit za „nepřítele společnosti“ a jedná se o zjevnou snahu zmanipulovat myšlení náchylné části společnosti proti inteligenci. Populisté se mohou skrývat i za nálepkou „liberála“, ale není to obecný trend. Důraz by měl být kladen spíš na identifikaci skutečných problémů, jako je například polarizace společnosti a manipulace psychopatických osobností, které vedou k destabilizaci demokratických procesů a oslabení sociální soudržnosti. Objektivní hodnocení situace je klíčové pro zabránění tomu, aby společnost byla zneužívána k politické manipulaci a rozdělování, kterého jsme svědkem. Zkrátka - je pravděpodobnější, že pokusy dehumanizovat inteligenci a získat manipulovatelnou část společnosti jsou spíše chladně promyšleným záměrem, než že by tyto dehumanizující názory byly založené na skutečné pravdě. Neděje se tak totiž poprvé, ani naposledy.
Je třeba být si vědom toho, co je skutečným problémem. Polarizace společnosti a fakt, že psychopatické osobnosti mají tendence manipulovat a dostat se na vysoké pozice.
Iluze v tomto kontextu spočívá v tom, že lidé přijímají nebo šíří mylné a zkreslené informace, které vede ke zkreslenému vnímáním reality a vytváří falešné představy o skutečných nebezpečích a hrozbách. Tyto iluze mohou být posíleny mediálním zaujetím, propagandou, emocemi a dalšími faktory, které deformují racionální úsudek a vedou k iracionálním obavám a postojům.
Proč se k moci dostanou zpravidla osobnosti s psychopatickými rysy
Proč je pravděpodobné, že vyšší pozice ovládnou inteligentní lidé s psychopatickými sklony, nebo přinejmenším ti, kteří nejvíce podlehli vlastímu egu? (Nezaměňovat se slovem „moudří“, inteligence spojovala všechny známé diktárory v dějinách a hraje klíčovou roli pro sofistikovanost manipulace sledující vlastní obohacení, moudří lidé na druhou stranu rozumí, že férové jednání, soucit, čestnost, hledání společné půdy pro dialog, porozumění a vysvětlování jsou ku prospěchu.) Protože vyhrává ten, kdo má v tomto smyslu „nejostřejší lokty“ a je schopen největších manipulací. Absence morálních hodnot usnadňuje psychopatickým osobnostem cestu k moci a umožňuje jim snadněji upevnit svůj vliv. Pro vlastní profit jsou tedy schopni manipulovat až do té míry, že si dokáží spočítat, jaký typ manipulace bude nejefektivnější a nejkomplexnější, zasáhne největší množství lidí. Proto zpravidla první, co udělají - podkopou hodnotu „inteligence“ tím, že ji hodí do škatulky, „nepohodlné“ lidi označí jedním pojmem (dnes tedy např. „fašističtí liberálové/progresivci“, „prozápadní satanisti/pedofilové“) a následně hledají cesty, jak ji potlačit, znevěrhodnit jejich názory a v ideálním případě zcela „odklidit z cesty“, ať už uvězněním nebo likvidací.
Moudří a vnímaví lidé v politice čelí mnohem většímu ohrožení než manipulativní populisté, kteří sledují pouze vlastní obohacení. Důvodem je, že moudří lidé usilují o spravedlnost, pravdu a společné blaho, což je často v přímém rozporu se zájmy těch, kteří používají manipulaci a populismus k dosažení osobního zisku. Moudří lidé jsou zranitelní vůči útokům, protože odmítají používat nečestné taktiky a jejich upřímnost a integrita jsou snadno zneužitelné protivníky, kteří se nebojí lhát a překrucovat fakta. Obdivuju ty, kteří i přes každodenní výhružky smrtí stále uchovávají uváženost, neoplácí výrok výrokem, byť je zjevné, že jsou ztrápení. Večer jsem sledoval rozhovor prezidentky Čaputové v pořadu SME s moderátorkou Zuzanou Kovačič Hanzelovou, kde vystupovala velmi moudře, uvážlivě a s noblesou, přesně tak, jak je jí to vlastní. Nerozděluje, hledá cestu k dialogu a správnému pojmenování věcí a nikomu urážky nevrací. Navíc bylo zjevné, že je z celé situace už unavená, zkleslá, ale stále se snažila. Nekolik let studovala zen-buddhismus a mindfulness, její řeč těla je přirozená. Přesto jsem byl překvapen, kolik lidí reagovalo na krátký úryvek tohoto rozhovoru na Facebooku emotikonem „HAHA“. V jiných situacích má prezidentka méně podpory než například poslanec Blaha, který neváhá překračovat hranice, štěpit společnost, šířit nenávist a označovat cizince za hrozbu a politiky opačného spektra za „fašisty, které je potřeba odstranit“, případně užívat výroky, které nejenže nepatří do slušné debaty a jsou tady nepublikovatelné, ale jsou za hranou, zavádějící a nepojmenovávají skutečnost. Na profilu X (Twitter) Kožený Jiří, ale i mnoha jiných, jenž se snaží podobné momenty situovat, můžeme každý den být svědkem podobné rétoriky, jakou má pan Blaha, kdy budu citovat, jak hovořil, chvílemi hulákal k davu, a slyšely jsme výroky, jako tento:
„Súdružky a súdruhovia.., fašismus si obliekol dúhové barvy, žijeme v krajine, kde Čaputová dáva vyznamenanie fašistom, ..“ „Spasiba! Vojna a fašismus vždy prichádzali zo západu a sloboda a mier z vychodu, začnime s vystěhováním novodobých fašismom, SMRŤ FAŠISMU, SLAVA SLOVENSKEMU NARODNEMU POVSTANIU!“ Nemám téměř žádné pochybnosti o tom, co by se dělo, kdyby měl neomezenou moc. Než bych dokončil tento text, byl bych možná už na cestě autobusem do lágru a v momentě, kdy se vybije baterka, tesat své názory do trouchnivějících zdí, v horším případě by mě nechal zlikvidovat. Doufám, že se mýlím. Fascinuje mě, že někdo se slovníkem ne-nepodobným Hitlerovu, je členem „Národní rady Slovenskej republiky“.
Pokud bych se měl omezovat na diskuze pod mainstreamovými médii, kde by měli diskutovat lidi ze všech sociálních bublin, bylo by zjevné, že má prezidentka méně podpory než poslanec Blaha, který se dosud nebál překračovat hranice, rozdělovat společnost a šířit nenávist vůči cizincům a politickým oponentům, ale hlavně jít až za hranu, kdy například visí na stránkách SMERU detailní popis nežádoucích osob pod označením „TOTO JE ZOZNAM VLASTIZRADCOV!“ či influencer Danny Kollár ve videu s názvem „Finálný zoznam expertov Progresivného Slovenska“. Podobné seznamy v bledě modrém, jsme mohli vidět za úřadování nacistů v Německu kolem roku 1933 a vedly ke katastrofě.
Přitom mnozí z onoho seznamu by se k ničemu podobnému nesnížili. Myslíte, že bych se něčeho takového dočkal od Michala Šimečky? Snažně vás prosím, nenechte takové lidi dostat se k moci, nikdy nevíte, kdy se jejich nepřítelem stanete vy, pravděpodobně i já sepsáním tohoto textu bych na ten seznam přibyl, přestože můj jediný zájem je snížit polarizaci a připomenout historii, která nás měla poučit. Není v mém zájmu urážet pana Blahu. Ani mu nepřeji nic špatného. Nic bych si nepřál víc, než aby ho následující řádky obohatily a příměly k zamyšlení. Nenávist plodí jen nenávist. Byl bych ale překvapen, protože jsem takový názorový obrat ještě v historii neviděl.
Nemělo by to být v ideálním světě naopak? Nezaslouží si snad paní Čaputová uznání a pan Blaha kritiku? V čem je problém? Proč na takovou ženu útočit? To vypovídá nejen o lidech, ale i o politicích, kteří ji častují nevhodnými výrazy. Odkud ta zášť a nenávist plyne? Pokud pouze z toho, že se jeví jako „prozápadní“ a pro jednotnou EU, je to pouze její názor, který se snaží komunikovat v klidu, úctě k ostatním a osobně bych nedokázal napsat ani jedno hanlivé slovo, protože to vůbec není ten typ ženy, která si zaslouží takovou míru ponížení a neúcty. Kdybych tedy nesouhlasil, férový by byl výrok: „Nesouhlasím s vaší politikou, paní Čaputová.“ a následně rozvést důvody. A to je ten problém - musíme se naučit komunikovat a neomezovat se pouze na emotivní výkřiky. Pokud spolu neumíme komunikovat, šance na vzájemné pochopení se snižují. Nevěřím, že kdyby dnes žil Masaryk, nezažil by podobný „hon“ i na něj.
Navíc, moudří lidé často čelí nepřátelství od těch, kteří se bojí změny a raději podporují status quo, i když je nespravedlivé nebo škodlivé. Naopak populisté často získávají podporu tím, že poskytují jednoduchá řešení složitých problémů a využívají strach a předsudky, což může být velmi efektivní, ale zároveň škodlivé pro dlouhodobý prospěch společnosti.
Moudří lidé na druhou stranu rozumí, že férové jednání, soucit, čestnost, hledání společné půdy pro dialog a porozumění jsou ku prospěchu. Ale z nějakého důvodu to není davem rozpoznáno. Je nepochybné, že paní Čaputová naplňuje všechny atributy dobrého prezidenta. Dobrý prezident by měl být především čestný a transparentní, schopný udržovat důvěru veřejnosti. Měl by mít silné vůdčí schopnosti, být schopen přijímat odpovědnost a dělat obtížná rozhodnutí v krizových situacích. Empatie a porozumění různým segmentům společnosti jsou klíčové, stejně jako schopnost naslouchat a komunikovat efektivně. Dobrý prezident musí mít také pevné morální zásady a být oddaný spravedlnosti a rovnosti. Schopnost pracovat s různými politickými stranami a vyjednávat kompromisy je nezbytná pro dosažení konsensu a stability. V neposlední řadě by měl mít vizi pro budoucnost země a být schopen inspirovat - to vše paní Čaputová splňuje. Populistickým a extremistickým stranám se ale povedlo vykreslit ji jinak.
Není pro mě překvapující, že někdo má takový názor, ale to množství lidí. Vyrostli jsme v moderním světě, který v bezpočtu příběhů ilustroval, proč je důležité „hrát fér“, přesto existuje takové množství lidí, které i za předpokladu všech zmíněných faktů tento text nepřesvědčí. Kdybych ale dovedl jen jediného člověka k zamyšlení, mělo to smysl. Vnímaví lidé většinou znají historii světa a uvědomují si, že pustit se do takové hry je značně riskantní záležitost.
Revoluce ve školství, která učí děti zorientovat se v realitě, rozpoznat manipulaci, rozvíjet kritické myšlení, empatii, schopnost komunikovat a spolupracovat, oceňovat diverzitu, chápat základy etiky a morálky, a praktické dovednosti pro udržitelnost, by jistě byla ku prospěchu a přispěla k maximálnímu konečnému blahu ve společnosti.
Historie má sloužit k obohacení, abychom se z ní poučili a tím maximalizovali kultivaci kolektivního vědomí
Pokud se tedy z historie nepoučíme, nejenže tím prodlužujeme utrpení a oddalujeme kultivaci, ale všechno zlé, co si vytrpěli všichni nevinní lidé v minulosti, bylo zbytečné. Mnozí z nich (populistů, co cíleně manipulují) jistě tuší, jak se věci ve skutečnosti mají, ale nezáleží jim na tom, protože to není výhodné pro ně samotné. Jelikož síla davu je obrovská, manipulace davu je klíčová. Proto začnou obsazovat důležité pozice lidmi, kteří nejlépe poslouží jejich účelu. Stačí si představit předválečné Německo nebo aktuální „čistky“ v Rusku, kde rekordní počet lidí spáchal „sebevraždu“. Podobné čistky probíhaly při nástupu prezidenta Xi v Číně, kdy stovky až tisíce lidí z hlavních či stěžejních pozic zmizelo neznámo kam. Stejná situace nastala po odchodu Američanů z Afghánistánu, kdy Tálibán hned druhý den obsadil všechna místa, sliboval hory doly a nakonec nastolil ještě horší a krutější pravidla než předchozí režim. Doporučuji dokumenty od VICE nebo VOX. Jedenáct afrických států znovuzavedlo trest smrti za homosexualitu. Nedovolte, aby se to stalo tady, vždyť by to bylo tak moc zbytečné, žijeme po staletí ve velmi mírumilovném prostředí.
Obvyklý trend v totalitních společnostech je dosazení lidí podobného ladění na klíčové pozice (sledující naplnění egoických potřeb jako pozice moci či finanční obohacení), protože tito jedinci bývají loajální a ochotní přispět k udržení moci a kontroly. Tento přístup zajišťuje, že mocenská struktura zůstává pevně v rukou těch, kteří sdílejí stejné cíle a metody, čímž se minimalizuje riziko vnitřního odporu nebo pokusů o reformy.
Morální hodnoty jsou tedy u dosazených lidí na klíčové pozice nevýhodou. Pozice tedy obsadí tito „podobně naladění“ lidé, kteří též sledují vlastní obohacení. Některé zdroje uvádí (nepodařilo se mi ověřit pravdivost), že SMER využívá influencerů, jako Danny Kollár, (který je vyšetřován policií a v minulosti vykazoval extremistické tendence a nyní pobývá v UK) kteří naplňují tento předpoklad, aby pomocí něj a jemu podobných co nejvíce zmanipulovali dav. Abych byl ale fér, nemohu s jistotou říci, zda známý influencer dospěl ke svému přesvědčení a „vidění světa“ přirozenou cestou. Co je však nepochybné, je jeho spolupráce se SMERem, jeho debaty s jejich členy a snaha polarizovat společnost prostřednictvím svých videí, která mají za cíl diskreditovat „liberály/progresivisty“ v očích veřejnosti. A daří se jim to. I spousta mých inteligentních přátel mu „podlehlo“. Na Slovensku je rekordní počet lidí neschopných v aktuální moment rozpoznat manipulaci a demokracie je v ohrožení.
Narozdíl od historie je dnes ale situace jiná, jelikož internet „změnil hru“. Ačkoliv se může zdát, že neplní svoji úlohu „správně“ (jelikož nepravdy se na sítích šíří ještě rychleji i efektivněji), umožňuje také komunikaci a organizaci morálně smýšlejícím lidem, kteří například za druhé světové války neměli šanci. Vliv médií hraje stěžejní roli. Bůh jsme my. Realita je platforma, která umí místem být značně bolestivého prožitku pro vědomí, zkrátka - my jsme tím, kdo může změnit realitu. Žádný Bůh nezasáhne, pokud si věci sami neohlídáme. Proto se nic nestane, když se miliony muslimů modlí k Alláhovi, aby zastavil počínání Izraele – koncept Boží intervence nepochopili.
Režimy jako Severní Korea jsou smutným svědectvím toho, že pokud se systém dostane do určitého stupně sofistikovanosti a nenapadnutelnosti a v jeho čele stojí lidé s diktátorskými sklony, (vše má tendenci dojít k tomuto stavu za předpokladu, že každý z nás rezignuje na „morální rozhodnutí“ a na schopnost vyjádřit a pojmenovat ego a zlo) situace se nemusí zlepšit po staletí. Slovensko nesmí dovolit byť jen příblížení se tomuto stavu. Lidstvo komplexně by nemělo dovolit tento stav. Rozdělení světa na státy má dvě nevýhody:
1.) podporuje kolektivní ego
2.) Státy jsou řízeny individálně a budoucnost ukáže, že jsou „přežitkem“ tribalismu. Jeví se mi jako ideální situace, kdyby se v budoucnu z celé lidské společnosti stal jeden „stát“, (respektive už by nebylo ani nutné užívat slovo „stát“, bylo by pouze lidstvo na planetě) kde by vedení tvořili ctnostní lidé, vědomí si těchto nástrah, a kde by byl zaveden antikorupční systém, aby se historie v tomto smyslu nemohla opakovat (i když dosažení tohoto ideálu je nemožné, cílem je se k němu co nejvíce přiblížit). Usilovalo by se o co nejefektivnější přerozdělení zdrojů na celoplanetární úrovni pro maximalizaci obecného blaha.
V Rusku se popsaný „fenomén“ či stav přiblížil realitě v mnohem větší míře než v USA, proto je jeho vliv nebezpečnější. Proto obrat, který vidívám v diskuzích stále častěji: „raději Rusko než zlá USA“ má blíže lži než pravdě, protože představa, že obecné blaho by bylo vyšší pod ruským vlivem, je nepravdivá. I když USA není bez viny a tento výrok je obecně diskutabilní. Toto ale neznamená, že by měl být jakýkoli občan Ruska automaticky označen jako „zlý“; takový přístup by nás vedl k dalšímu zaujatému myšlení. Skutečnost je výsledkem součtu všech činů a nečinů jednotlivců na tomto území (a mnoha dalších faktorů) v průběhu času, což vedlo k současné situaci.
Závěrem:
Je fascinující, jak pro některé lidi není určující ani úroveň diskuse, která se odehrává pod renomovanými periodiky jako Respekt nebo Reportér, ve srovnání s tím, co se objevuje pod konspiračními nebo extremistickými médiemi či na YouTube kanálech dezinformačních kanálů, které jsou často financovány a využívány k propagandistickým účelům. Snažím se marně pochopit motiv chování lidí, kteří soustavně uráží lidi jako Zuzana Čaputová, slovenská prezidentka, která nikdy neodsuzovala, snaží se spojovat a zjevně trpí celou situací a z její řeči těla je zjevné, že volí slova upřímně. Na rozdíl od opozičních politiků, kteří soustavně nálepkují a evidentně se snaží manipulovat pro svůj prospěch, rozdělovat a polarizovat, prezidentka Čaputová a parlamentní strana Progresivní Slovensko vyzývají ke klidu a váží slova.
Dokonce zjevně pro některé o ničem nevypovídá ani konsensus výše zmíněnou „inteligencí“, který by měl být jasným signálem. Zdá se, že nic je nepřesvědčí, ačkoliv argumenty mohou být opodstatněné a podložené fakty.
Závěrem lze říci, že přestože se můžeme lišit v názorech a přístupech, je důležité najít společné hodnoty a cesty ke komunikaci a porozumění a umět vyhodnotit, do jaké míry jsme manipulování. Když se budeme snažit naslouchat a respektovat odlišné názory, ale hlavně - vysvětlovat si, můžeme společně hledat řešení pro blaho všech. Ať už jsme na levici, pravici nebo někde uprostřed politického spektra, můžeme společně pracovat na budování lepší a harmoničtější společnosti pro nás všechny.
Snad tímto článkem ještě nepřileju do ohně, ale podnítím někoho k zamyšlení a přispěju celkovému zklidnění situace.
