Článek
Česká republika je jedna z nejateističtějších zemí světa. Co to ale přesně znamená? Znamená to, že pouze nevěříme v konkrétní náboženství (křesťanství/buddhismus/hinduismus/islám…), nebo že nevěříme ve stvořitele, grand designéra Jsoucna obecně?
Je to jedno z nejdůležitějších témat, přesto o něm mluví pramálo lidí. Za historii fungování na sociálních sítích si nevzpomínám na jedinou osobu, která by se tématu věnovala ani okrajově. Když jsem několikrát napsal podobně laděný status, nikdo nereagoval. Z nějakého důvodu přijde fenomén duchovna atraktivní jen malé skupince nadšenců, z nichž ještě drtivá většina tvoří ezo/rainbow lidé, či jak je popsat, čili nenahlíží na problematiku „vědeckou čočkou“. Většinou jde o lidi, kteří vykazují typické znaky: jejich profily zdobí květiny a obrázky „rozšířeného vědomí“, věří v nadpřirozeno, nezřídka kupují „ochranné kameny“ proti Wi-Fi záření, chodí na boso, věří v pránu, numerologii, homeopatii… Zřejmě tušíte, o čem mluvím.
Najít ale člověka, který by se na to všechno díval z vědeckého hlediska a nebyl přitom pouhý „prodavač hrnců“ - rozumějme, nebyl dostatečně kvalifikovaný vědec a prodával své knihy na základě pochybných zjištění, vědeckou komunitou zavrhovaný či zpochybňovaný, je kumšt.
Výjimkou je Dr. Stuart Hameroff, doktor medicíny na univerzitě v Pittsburghu, profesor na University of Arizona, uznávaný anesteziolog a psychiatr, zakladatel konference „Science of Consciousness“. Muž, který sice má své kritiky, ale také velkou oporu u některých z nejlepších vědců planety jako je Sir Roger Penrose (se kterým blízce spolupracuje) nebo populární vědec Brian Cox.
Dr. Hameroff odvážně tvrdí, že vědomí není produktem mysli (resp. mozku), ale existuje mimo něj a do těla se „připojí“ ve velmi konkrétní okamžik. Z těla po smrti vystoupí a opět se vrátí „ke zdroji“. Tvrdí, že uvnitř neuronů existují tzv. „mikrotubuly“, které umí měnit kvantovou pozici (což by bylo dříve považováno za science fiction, ale dnes už víme, že částice, které umí měnit kvantovou pozici nejsou ničím zvláštním.)
Dle něj i profesora Penrose (kniha The Emperor's New Mind), na základě Gödelových teorémů o neúplnosti tvrdí, že mozek může vykonávat funkce, kterých žádný počítač nebo systém algoritmů nejsou schopny. Z toho by mohlo plynout, že samotné vědomí může být v zásadě nealgoritmické a neschopné být modelováno jako počítač klasického typu Turingova stroje.
Velmi zajímavé je jeho vyprávění na známé konferenci TED, kde i zjevně sečtělí lidé v komentářích jednohlasně potvrzují, že tady jsme na stopě něčemu velkému, ne-li revolučnímu. Spojil se s Dr. Penrosem, aby společně definovali model vědomí řízené objektivní redukce zvané Orch-OR. Od konference TED uběhlo již mnoho let a na YouTube je dohledatelná nová práce Dr. Hameroffa, která jde ještě víc do hloubky a předkládá různé důkazy podporující jeho tvrzení.
Proč to ale spojovat s Bohem? Dle mého názoru je právě fenomén vědomí odpovědí na existenci Boha, ať už tím nazýváme cokoliv. Něco, co si uvědomuje sebe sama a zažívá realitu dle smyslů, kterýma je zrovna vybaveno. (u lidí je to známá pětice smyslů, jiní živočichové, jako např. pouštní pavouk zažívají realitu jinými smysly.) Dalo by se říct, že každý živočich realitu zažívá odlišně. Realita je ultimátní a my jsme schopni zaznamenat jen její část podle toho, jaké smysly máme k dispozici. Jedná se tedy pravděpodobně o nějaký matrix, simulaci. Netřeba si představovat onen film, jde pouze o přiblížení významu, pro lehčí představu. Tuto teorii kvitoval třeba Elon Musk u populárního Joe Rogana a samotný Rogan se tomuto tématu věnoval vícekrát s různými vědci.
Není potřeba ptát se na složité otázky, když jde položit tu nejjednodušší: Proč existuje „něco“, když by nemuselo existovat „nic“? „Bůh existovat musí. Hodiny prozrazují hodináře.“
Známí vědci jako Isaac Newton, a nakonec i Einstein připustili existenci „stvořitele“, respektive byl nakloněn Spinozovi filosofii a jeho vztahu k bohu. Bible, Korán a podobné sbírky pochopitelně nejsou nic než sbírky ctnostných vět. Podle mého názoru ani Ježíš nebyl nic víc než člověk, jenž prakticky dosáhl osvícení a věděl, co je správné, věděl, co je ctnostné, ale nebyl o nic víc svatý než třeba Sókratés.
Nevěřím tedy osobně v žádného konkrétního Boha ze známých náboženství, věřím v něco, co (i za předpokladu existence velkého třesku) ve velmi konkrétní moment zapříčinilo, že čas a hmota změnily svůj stav.
Nijak to neodporuje například Darwinově teorii, která postupuje dle velmi konkrétního vzorce (který musel někdo nadesignovat). Kdysi jsem viděl jedno video na populárním YouTube kanále Kurzgesagt, který ilustroval, že v jistém okamžiku musel poprvé vzniknout tvor, který se rozhodl, jestli jít doleva, nebo doprava. V nějakém prakticky nekonečně malém okamžiku muselo dojít k něčemu fenomenálnímu, vznikl první náznak vědomí. To nutně zahrnovalo nějaký zásah, nějaký plán, díky němuž nakonec můžeme dnes pozorovat pozoruhodné a sofistikované organismy, jako je lidské tělo (každý orgán přesně plní svou funkci) či v mikroskopickém měřítku fascinující imunitní systém nebo jednobuněčné organismy jako Lacrymaria, které i přes absenci mozku a nervového ústrojí „plánují“ strategické pohyby a rozhodnutí.
Většinou se setkám s odpovědí: „Aha, a kdo stvořil Boha?“ To jsme už u whataboutismu. Není potřeba vědět, kdo stvořil Boha, protože to jednoduše nemůžeme vědět, ale to nikterak nevyvracuje, že „něco“ existuje, dokonce „něco“, co je schopno vnímat realitu a uvědomovat si sama sebe a mít svědomí.
To, jestli je svědomí nástroj k získání jakési „karmy“, na jehož základě bude existovat něco jako Boží soud, to už nechám na každém čtenáři, osobně mi to dává smysl. Ale určitě to dává větší smysl, než že „vše vzniklo z ničeho/vše je dílem náhody“.
Pak tu máme ještě teorii multiverza, kterému bych se případně rád věnoval příště, ale ta také nevylučuje přítomnost stvořitele, spíše naopak, někdo musel opět zařídit, aby ona multiverza existovala.
Nemusíme nutně Boha polidšťovat. Je mnohem pravděpodobnější, že se jedná o pro nás nepochopitelnou sílu/existenci než něco nám podobného, žijící organismus.
Jedno je téměř jisté, tento mystický „stvořitel“ velmi pravděpodobně nemá možnost do svého díla zasahovat. Zákony jsou dané a nejdou ovlivnit. Proto nikdy nebude existovat spravedlnost (existuje pouze jako myšlenkový koncept, ve skutečnosti jednoduše v přírodě vyhrává ten silnější), proto války končí nespravedlivě, proto nikdo nezasáhne, když polovina dětí umírá žízní v Subsaharské Africe. Proto je zbytečné zvolávat „Allah Akbar“, když umírají děti v Gaze při bombardování, nebo naopak Hamás unáší Izraelce.
Jedno je ale jisté: lidé jako právě Ježíš či Buddha skutečně poskytli teoretický návod na ráj na Zemi. Jeho existence je ale vyloučena do té doby, dokud bude existovat poslední „nezkrocené ego“. Možná taková situace jednou nastane, za pár stovek let, až se společnost dostane do určitého bodu, civilizace bude fungovat jako celek a vést děti od raného věku k pochopení takového mechanismu a emoční inteligence se vyvine na potřebnou úroveň.
