Článek
První podezření
Naše garáž je hned vedle té sousedovy. Máme ji přístupnou ze dvora, kde často stojí auta, a klíče má kromě mě jen manžel. Když jsme si všimli, že světlo v garáži občas svítí, i když jsme tam nebyli, začalo mi to být divné. Manžel mě uklidňoval, že to asi zapomněl on, ale já jsem věděla, že tam nebyl.
Nenápadné návštěvy
Jednoho večera jsem vyšla na dvůr vyhodit odpadky a koutkem oka jsem zahlédla, jak se od garáže odplíží soused. Nejdřív jsem si myslela, že se mi to zdálo. Když jsem ale další den našla v zásuvce v garáži cizí nabíječku, pochopila jsem, že to není náhoda.
Když se karty obrátily
Chtěla jsem mít jistotu, a tak jsem se schovala za záclonou v kuchyni, odkud je vidět na dvůr. O pár dní později přišel soused se svým mobilem a rovnou zamířil k naší garáži. Odemkl si vlastní visací zámek na svém kůlníku, ale za chvíli už stál u zásuvky u nás. Choval se, jako by to bylo samozřejmé.
Nečekaná konfrontace
Když jsem ho oslovila, úplně zkoprněl. V ruce držel prodlužovačku a mobil, který si tam chodil nabíjet. Řekla jsem mu, že vím, co dělá, a že mi přijde drzé brát si elektřinu bez dovolení. On jen pokrčil rameny a řekl jednu větu: „To přece nic není, vždyť je to jen pár korun.“
Co následovalo
Od té chvíle mezi námi zavládlo napětí. My jsme mu samozřejmě odpojili přístup a vyměnili zámek. Soused se ale tvářil, jako by se nic nestalo. Na chodbě zdravil stejně mile, jako dřív, dokonce občas zkoušel prohodit pár slov. Nikdy se neomluvil, nikdy nepřiznal, že udělal něco špatného.
Ticho mezi zdmi
Pro mě se tím ale naše vztahy změnily. Každý jeho úsměv mi připomíná, jak si chodil nabíjet elektroniku do naší garáže, zatímco my jsme o tom nevěděli. A i když nešlo o velké částky, pocit, že si někdo dovolí takhle vstoupit do mého prostoru, je horší než samotná škoda.
Podivná jistota
Dnes už máme klid, ale pokaždé, když jdu do garáže, dívám se po zásuvce, jestli tam není něco cizího. Možná to působí paranoidně, ale ten pocit, že se člověk nemůže spolehnout ani na souseda, se ze mě hned tak nevytratí.