Článek
Synův úspěšný start
Když syn dostal svou první pořádnou práci, byla jsem na něj pyšná. Vydělával čtyřicet tisíc měsíčně, což je částka, o které se mnoha lidem může jen zdát. Měla jsem radost, že se postaví na vlastní nohy a nebude muset řešit stejné finanční problémy jako já, když jsem byla v jeho věku. Zdálo se, že má dobře našlápnuto.
Znepokojivé zjištění
Po několika měsících jsem si začala všímat, že syn zhubnul a působil unaveně. Když jsem se ho zeptala, co se děje, řekl mi, že mu nezbývají peníze na jídlo. V první chvíli jsem myslela, že si dělá legraci, protože přece čtyřicet tisíc není malá částka. Ale když jsem viděla jeho pohled, věděla jsem, že mluví vážně.
Hledání pravdy
Chtěla jsem mu pomoct, tak jsem navrhla, že mu sestavím rozpočet. Nechtěl. Vymlouval se, že to zvládne sám, ať se nestarám. To mě jen utvrdilo v tom, že něco není v pořádku. Nakonec jsem ho přiměla, aby mi ukázal, za co peníze utrácí. V tu chvíli jsem pochopila, proč mu na jídlo nezůstává.
Krutá realita
Zjistila jsem, že většinu výplaty utrácí za drahé věci, které vůbec nepotřebuje. Nový telefon, značkové oblečení, elektronika, která mu ležela doma v krabici. A co mě ranilo nejvíc, byly tisíce korun utracené v online hrách a sázkách. Přiznal, že má problém a že se mu utrácení vymklo kontrole. Bylo to, jako by peníze mizely mezi prsty.
Bolestná hádka
Když jsem to zjistila, nedokázala jsem se ovládnout. Vyčetla jsem mu, že si ničí život, že je nezodpovědný a že by měl přemýšlet o budoucnosti. On se urazil a tvrdil, že je to jeho věc a že se mu do toho nemám plést. Slova se přiostřila a skončilo to tím, že jsme spolu přestali mluvit. Bylo to, jako by se mezi námi postavila zeď.
Ticho mezi námi
Dny se proměnily v týdny a já čekala, jestli se ozve. Neozval se. Cítila jsem směs vzteku a lítosti. Vztek proto, že odmítl mou pomoc, a lítost proto, že ztrácím kontakt se svým jediným dítětem. Přemýšlela jsem, jestli jsem udělala chybu já, nebo jestli se syn prostě musí spálit, aby si uvědomil následky svého jednání.
Nečekané pokračování
Jednoho večera jsem se náhodou potkala s jeho kamarádem. Řekl mi, že syn začal chodit k psychologovi, protože si uvědomil, že má problém se závislostí na hrách a nakupování. Byl to pro mě šok i úleva zároveň. Možná se jednou vrátí a najdeme si k sobě cestu, ale zatím mezi námi zůstává bolestné ticho.
