Článek
Obavy, které ji pronásledovaly
Tvrdila, že když dostane deset tisíc, bude to zázrak. Sedávala u kuchyňského stolu, zapisovala si výdaje a počítala, že po zaplacení nájmu a léků jí nezůstane vůbec nic. Měla strach, že si nebude moct dovolit ani kávu nebo nové boty. Když jsme jí říkali, že to třeba nebude tak zlé, jen mávla rukou a tvrdila, že stát důchodce ožebračuje.
Když přišlo překvapení
Den, kdy dorazilo rozhodnutí, si pamatuju přesně. Otevřela obálku, chvíli mlčela a pak zvedla oči. „To není možné,“ řekla tiše. Důchod 18 960 korun. Byla přesvědčená, že se úřad spletl. Dokonce tam volala, ale potvrdili jí, že částka je správná. Když peníze poprvé přišly, sedla si s kalkulačkou a všechno přepočítala. Po zaplacení nájmu, energií, léků i jídla jí zůstalo přes šest tisíc korun. Seděla nad papírem a pořád opakovala, že tomu nerozumí.
Postupná změna
Zpočátku s přebytkem neudělala nic. Jen ho ukládala na účet, protože se bála, že se situace může kdykoli změnit. Po pár měsících ale zjistila, že má přes dvacet tisíc naspořeno. A tehdy si dovolila udělat něco, o čem dřív jen snila. Zaplatila si autobusový zájezd do Chorvatska za devět tisíc a jela s kamarádkou, která už roky říkala, že život po šedesátce teprve začíná. Vrátila se spokojená, opálená a plná historek. Od té chvíle se její pohled na peníze změnil.
Nový způsob života
Na podzim jela do lázní, kam se dřív bála jen nahlédnout. Na jaře začala chodit na cvičení pro seniory, občas si dopřeje oběd v restauraci a vnukům kupuje malé dárky. Každý měsíc si odkládá čtyři tisíce, a i tak jí zbývá dost na běžný život. Když vidí v letácích slevy na zájezdy, hned volá kamarádce, aby vybíraly, kam pojedou příště.
Klid, který si zasloužila
Dnes se už nebojí budoucnosti. Říká, že si konečně užívá život, protože po čtyřiceti letech v kuchyni má poprvé čas myslet sama na sebe. Každé ráno si v klidu vaří kávu, zapíná rádio a směje se, jak se dřív bála, že skončí o hladu. Když odchází s kufrem na další dovolenou, pokaždé řekne, že největší překvapení jejího života není výše důchodu, ale to, že se v něm konečně naučila žít bez strachu.
