Článek
Nenápadná žena s pevným plánem
Nikdy nepůsobila, že by jí záleželo na penězích. Nosila starší oblečení, kupovala věci ve slevách a vždycky říkala, že nepotřebuje mít všechno nové. My ostatní jsme to brali jako šetrnost z povahy. Až když odešla do důchodu, ukázalo se, že za tím byla promyšlená strategie.
Jednoho odpoledne jsme seděly v kuchyni a povídaly si o životě po šedesátce. Tchyně se usmívala a říkala, že se konečně cítí svobodně. Zeptala jsem se jí, jestli se nebojí, že jí peníze nevyjdou. Odpověděla, že právě proto si celý život odkládala.
Tři miliony na účtu
Když mi řekla, kolik má naspořeno, zůstala jsem stát s otevřenou pusou. Bylo to něco přes tři miliony korun. Nezdědila nic, nevyhrála, prostě jen spořila. Každý měsíc dávala stranou deset procent výplaty a nikdy na to nesáhla.
Přiznala se, že to nebylo vždy jednoduché. Někdy jí chyběly peníze, ale prý si raději odpustila nový kabát než sahat na úspory. Brala to jako pravidlo, které se nesmí porušit.
Kouzlo složeného úročení
Nechápala jsem, jak se z tak malých částek mohla stát taková suma. Vzala papír, tužku a začala mi to vysvětlovat. Ukázala mi, jak funguje složené úročení. Prý i když spoří málo, úroky z úroků dělají z dlouhodobého pohledu zázraky.
Řekla mi, že její peníze nejsou jen na běžném účtu. Část měla ve fondech a část na spořicím účtu s úrokem kolem čtyř procent. Jen z úroků teď má ročně přes sto dvacet tisíc. V podstatě si tím vytváří druhý důchod.
Najednou mi došlo, že ten klid, který z ní cítím, má reálný základ. Ona se o svou budoucnost postarala dávno předtím, než vůbec přišla.
Co mi tím vlastně ukázala
Když jsem od ní odcházela, měla jsem v hlavě úplný chaos. Nikdy jsem o penězích nepřemýšlela do budoucna. Žila jsem od výplaty k výplatě, i když jsem měla slušný příjem. Ona mi ale ukázala, že jistota a klid nejsou výsledkem štěstí, ale trpělivosti.
Dlouho jsem přemýšlela, jaké to asi je, mít takovou rezervu. Ne kvůli luxusu, ale kvůli tomu, že člověk nemusí mít strach. Že se může rozhodovat podle toho, co chce, ne podle toho, co si může dovolit.
Tichá síla rozvahy
Dnes už chápu, proč ji nikdy nerozhodily věci, které by jiného člověka vystresovaly. Nepotřebovala dokazovat, že má na to, aby si něco koupila. Měla všechno promyšlené, a díky tomu žije v důchodu bez obav a s klidem, který bych přála každému.
Když mi tehdy řekla, kolik jí dělají úroky z naspořených peněz, něco se ve mně zlomilo. Najednou jsem věděla, že nechci stárnout s prázdným účtem a plnou hlavou obav. A že právě ona, tichá a nenápadná žena, mi dala lekci, kterou bych jinde nenašla.
