Článek
Rozdíl mezi studentskými demonstracemi dnes a v Listopadu je asi takový, jako rozdíl mezi aktem a pietním aktem.
Proč užívají komunistická hesla?
Přinejmenším někteří aktivisté se chovají způsobem, kterým odkaz 17. listopadu naprosto popírají. Studenti v roce 1989 demonstrovali za svobodu a svržení komunistické totality. Naopak někteří nynější aktivisté bohužel používají rétoriku, za kterou by sklidili pochvalu od předlistopadových funkcionáři KSČ.
Jak jinak si vykládat transparenty jako „Kapitalismus je ekocida?“ v budově fakulty nebo „Kapitalismus může za naše pos*aný životy,“ který se letos 17. listopadu objevil na jedné z demonstrací? Něco takového mohli napsat jen lidé zjevně sympatizující s komunistickou ideologií.
Mimochodem, lidé z hnutí Univerzity za klima zřejmě příliš nerozumí ekonomice, když požadují, aby se ekonomika a společnost řídily podle jiného indikátoru než HDP, protože se prý jedná o „zastaralý ukazatel, který nebere v potaz planetární limity, naplňování základních lidských potřeb ani distribuci bohatství ve společnosti.“
Někdo by měl těmto lidem vysvětlit, že ekonomika ani společnost se podle HDP neřídí. A ani nevím, jak by se měly ekonomika a společnost řídit shora, pokud bychom nechtěli obnovit totalitní režim s plánovaným hospodářstvím, proti kterému studenti tenkrát demonstrovali.
Tento způsob protestu je nešťastný
Podle mě tyto stávky na území Česka i celé Evropy jsou naprosto na nic. Navíc způsobem svého protestu spojeným s vyšší spotřebou energie mohou klimatu spíše uškodit. Tato skutečnost je zmíněná i v pro stávkující jinak příznivém prohlášení Filosofické fakulty UK ke stávce.
Vedení FF UK považuje nocování v budově FF UK za nijak nepřispívající udržitelnému rozvoji a energetické střídmosti. Odhad finančních nákladů pro FF UK na zvýšený provoz v budově během třídenní stávky s přespáváním je cca 100 000 Kč (náklady na navýšené vodné, stočné, hygienické potřeby, svoz odpadu, úklid, ostrahu, energie apod.).“
S tím, že tento aspekt celé akce považují v kontextu požadavků okupujících směrem na univerzity za výrazně rozporuplný.
Evropa emise snižuje
Navíc, nikdy nebyla v Česku ekologická legislativa nastavená tak přísné, jako nyní po pádu komunismu v době tržního hospodářství či chcete-li kapitalismu. Málo se v této souvislosti připomíná, že událostem kolem 17. listopadu bezprostředně předcházely teplické demonstrace za zlepšení životního prostředí, protože znečištění bylo v té době enormní.
A ke snížení emisí po roce 1989 skutečně došlo: Jen několik dat pro srovnání. Zatímco v roce 1990 činil objem emisí na území dnešní České republiky 201,4 milionů tun CO2eq, v roce 2021 to bylo 119,4 milionů tun. Během posledních více než třiceti let tak poklesly emise na území Česka zhruba o 40 %!
Emise skleníkových plynů se daří snižovat v celé EU. Emise skleníkových plynů ve všech 27 členských zemích byly loni o 27 % nižší než v roce 1990 a představovaly 6,7 % celosvětových emisí, což rovněž ukazuje na prudký pokles ze 14,8 % v roce 1990. V tomto ohledu je na tom Evropa ze všech částí světa nejlépe.
Aktuální zpráva Evropské komise o stavu emisí říká, že emise skleníkových plynů v Evropě klesají dokonce i po covidové krizi, kdy se po oživení ekonomiky čekalo, že opět porostou. Zatím ale vidíme pravý opak.
Emise skleníkových plynů byly v roce 2022 ve všech 27 státech EU o 0,8 % nižší než v roce 2021. Skutečnost, že navzdory oživení v roce 2021 zůstaly emise v celé EU pod úrovní z doby před covidem, a pokračovaly tak ve svém desítky let trvajícím klesajícím trendu, můžeme považovat za pozoruhodnou.
A co další části světa?
Znamená to tedy, že snažit by se nyní měly začít především státy v ostatních částech světa: Většina zbytku světa totiž zažívá naprosto opačný trend. Celosvětové emise skleníkových plynů mají naopak výrazně rostoucí tendenci.
Největší zásluhu nárůstu emisí mají především rozvíjející se ekonomiky v čele s Čínou. V důsledku pandemie covidu se celosvětové emise v roce 2020 snížily o 3,7 % ve srovnání s úrovní v roce 2019, čímž se přerušil více než desetiletý nepřetržitě rostoucí trend.
Nicméně globální emise skleníkových plynů začaly těsně po vrcholu pandemie opět růst a v roce 2022 byly o 2,3 % vyšší než v roce 2019 a o 1,4 % vyšší než v roce 2021.
Evropa premiantem ve snižování emisí
Žádná jiná oblast na světě nemá tak přísné regulace jako EU. Mnohé už nyní navrhované další legislativní předpisy jsou navíc nerealistické, vyloženě ideologicky zatížené a vůbec neberou ohledy na další oblasti života.
Škodily by ekonomice a přispěly by ke zhoršení životní úrovně obyvatel Evropy, což nikdo rozumný nemůže chtít. Příkladem je Komisí navrhovaná verze normy Euro 7, kde se naštěstí podařilo vyjednat mírnější verzi. V opačném případě by silně utrpěl evropský automobilový průmysl a také spotřebitelé.
Nikoho by proto nemělo překvapovat, že v Evropě je nyní tendence další opatření brzdit. Vedoucí představitelé mé frakce, Evropské lidové strany, přišli v červnu na svém summitu s prohlášením, kde zmiňovali i otázky klimatických změn a požadovali „regulační pauzu,“ která by vzala v úvahu celkové možnosti vstřebat schválené změny.
S něčím podobným přišel už letos v květnu dokonce sám francouzský prezident Emmanuel Macron, který volal v projevu věnovaném oživení francouzského průmyslu po „evropské regulační pauze.“
A co Čína?
Stávkovat v části světa, která v boji s klimatickou změnou dělá nejvíce, nedává příliš smysl. Vzhledem k tomu, kdo je ve světě při vypouštění skleníkových plynů největším hříšníkem, bych na místě studentů protestoval především v Číně, protože ta dnes má zdaleka nejvyšší podíl na světových emisích (zhruba 30 %), což je více než celá EU dohromady, a to dokonce i v přepočtu na obyvatele!
Místo létání do Číny by ale bylo daleko vhodnější „zelenější“ a klima méně zatěžující řešení. Stačilo by zajít před čínskou ambasádu a požadovat po Pekingu přísnější opatření v boji se změnou klimatu. EU už nyní dělá pro klima více než ostatní a i další části světa by měly projevit větší úsilí.
