Hlavní obsah

Ze školy mi volala dceřina učitelka. Řekla mi o ní věci, které jsem nikdy nechtěla slyšet

Foto: Andrea Piacquadio/Pexels.com

Když mi zazvonil telefon a na displeji svítilo číslo školy, čekala jsem běžnou informaci. Jenže místo toho mi učitelka řekla o mé dceři něco, co mě zasáhlo a úplně vyvedlo z rovnováhy.

Článek

Hovor, který jsem nečekala

Na druhém konci se ozval klidný, ale vážný hlas třídní učitelky. Nejprve se ptala, jestli mám čas na delší rozhovor. Vzala jsem to jako drobnost, možná zapomenuté úkoly nebo poznámku za vyrušování. Jenže pak přešla k tomu, co jsem nikdy nechtěla slyšet.

Řekla mi, že moje dcera má ve třídě problémy s chováním. Nejde prý jen o to, že občas vyruší. Poslední týdny začala být drzá, reaguje posměšky na učitele a několikrát se prý vysmívala spolužákům. Učitelka zdůraznila, že ji to mrzí, protože takhle ji nikdy neznala.

Moje bezmoc

V tu chvíli se mi stáhl žaludek. Já ji doma viděla jako milou, možná trochu tvrdohlavou, ale rozhodně ne zlomyslnou. V hlavě se mi honilo, jestli si to učitelka nevykládá špatně, jestli to nemůže být nedorozumění. Jenže tón jejího hlasu byl tak pevný, že mi nezbývalo než jí věřit.

Dověděla jsem se i to, že dcera několikrát před celou třídou zesměšnila jednu spolužačku. Prý jí řekla, že je hloupá, a udělala to tak, aby se ostatní smáli. Učitelka mi popsala, že to děvčeti vehnalo slzy do očí a že musela zakročit. V ten moment jsem skoro nedokázala dýchat.

Konfrontace doma

Celý den jsem přemýšlela, jak to s dcerou otevřít. Večer jsem ji posadila ke stolu a řekla, že mi volala učitelka. Nejdřív zapírala, pak se rozčilila, že to přehání. Nakonec ale uznala, že si občas dělá legraci ze spolužáků, protože jí připadají slabí. Když mi to říkala, měla v očích směs vzdoru a nejistoty.

Snažila jsem se nezvýšit hlas. Jen jsem jí vysvětlila, že ubližovat druhým není odvaha ani síla, ale slabost. Bylo vidět, že ji to zasáhlo, i když navenek dělala, že jí to je jedno.

Vnitřní boj

Cítila jsem se jako špatná máma. Přemýšlela jsem, kde se to v ní vzalo. Nikdy jsme doma nikoho neponižovali, vždycky jsem ji vedla k ohleduplnosti. A přesto se najednou stalo, že moje vlastní dítě ubližovalo jiným. Bylo to jako dívat se do zrcadla, ve kterém se ukáže obraz, který vůbec neznáte.

Nechtěla jsem ji odsoudit, ale věděla jsem, že musím jednat. Dohodly jsme se, že spolu půjdeme za učitelkou a že se dceřina omluva neomezí jen na slova. Chtěla jsem, aby pochopila, že to má důsledky.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Související témata:

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz