Článek
Při cestování prstem po plastické mapě Krkonoš a okolí jsem narazil na jednu kuriozitu. Na východní hranici s Polskem ve Vraních horách jsem objevil dva kopce stejného jména „Mravenčí vrch“. To samé potvrzovaly i dostupné online mapy. A cíl výletu byl na světě, protože tohle je nutné spatřit, shodli jsme se s manželkou.
Přes pastviny a staveniště
Vyrazili jsme z Žacléře po žluté, ale po čase se nám zalíbila pěšina přes pastviny. Raději jsme se zeptali místního traktoristy, zda ten úsek jde projít, protože vedl i přes ohradu pro dobytek, ale opáčil, že tam klidně můžeme jít. Tak jsme neohroženě pokračovali.

Vraní hory od Žacléře trochu připomínají ptáka v letu
Kdo se ovšem necítí v blízkosti krav, býků a telat dobře, tak by měl jít raději po turistických značkách. Na ty jsme se my napojili před obcí Bernartice a brzy poté jsme zahájili po modré značce stoupání do samotných Vraních hor. Předtím jsme ještě obdivovali probíhající stavbu budoucího dálničního mostu, který vysoko překlene zdejší údolí.

Budoucí most dálnice D11 u Žacléře
Náš první Mravenčí vrch
Cesta nahoru byla až na jeden poměrně strmý, klouzavý a kamenitý úsek celkem příjemná a klidná, a tak jsme záhy stáli v lesním porostu na vrcholku a rozhlíželi se, kde vlastně náš cíl je. Nakonec stačilo jen odbočit z hlavní na jednu z vedlejších cest, kde stál na kraji strom s dřevěnou cedulkou Mravenčí vrch 840 m n.p.m. a vyobrazením stojícího mravence (viz ústřední foto článku). Aby mravenčí tématiky nebylo dost, tak pro úplnost dodávám, že přímo na hranicích s Polskem jsme narazili i na vrcholek označený Mrowiniec 817 m, což je podle překladače Mraveniště.
Míříme na sever
K dobytí druhého vrchu stejného jména ležícího necelých pět kilometrů daleko využíváme zeleně značenou hřebenovku, která nás krásně vede a navíc nabízí i četné výhledy do okolí nebo přístřešky, v nichž je možné odpočívat a svačit, případně se skrývat před deštěm, což byl náš případ. Ovšem objevení samotného vrcholu se ukázalo jako složitý oříšek. Několik minut jsme bezradně chodili lesem sem a tam a nic. Až si Olča všimla nenápadné cedulky na jednom ze smrků, která nám byla graficky povědomá. Bingo! Já sám bych to býval už vzdal, ale jak se ukázalo, tak více očí více vidí a ve dvou se to lépe táhne.

Mravenční vrch 831 m
Takže jsme nakonec splnili náš cíl a mohli se vrátit s různými fotkami kopců stejného jména. K sestupu a návratu zpět jsme využili už osvědčenou zelenou hřebenovku, která nás přes poměrně krkolomný úsek zavedla až do Královce, který je proslulý mimo jiné tím, že tudy v roce 1628 učitel národů Jan Amos Komenský opouštěl vlast na cestě do exilu. Chtěli jsme dopochodovat zpět až do Žacléře, ale vzhledem k houstnoucímu dešti a hromadící se únavě jsme nakonec po 21 kilometrech využili v Lamperticích místní autobus.





