Článek
Poslední kontroverze ohledně anti kampaně koalice Spolu proti Babišovi a jeho straně ANO je jen jedna z řady několika kontroverzí, které vypukly ohledně označování Babiše jako proruského politika. Tyto kontroverze propukají pravidelně od začátku letošního roku. A většinou jde o kontroverzi proto, že část demokratických politiků a komentátorů považuje označování Babiše za proruského za přehnané.
Jednalo se hlavně o kontroverze v souvislosti s tím, že jakési ukrajinské médium označilo Babiše a Schillerovou za „bakterie ruského světa“. Nebo třeba také, když ministr zahraničí Lipavský označil Babiše za bezpečnostní hrozbu pro Českou republiku. A nyní řešíme kontroverzi spojenou s falešným webem strany ANO, který paroduje volební grafiky strany ANO jejich posunutím k adoraci Ruska.
Chtěl bych upozornit, že nejsem voličem koalice Spolu, ani stran, které sdružuje a jsem velmi spokojený s činností současného prezidenta Pavla. Přesto si nemyslím, že prezident má v současné kritice anti kampaně Spolu proti ANO pravdu.
Co se týče formy, chápu, že se někomu může zdát kontroverzní, ale již mnoho let tady čelíme hybridní válce, systematické manipulaci a neskutečnému přívalu lží ze strany populistů v dezinformačním prostředí, které pomohlo z významné části vybudovat Rusko. V této souvislosti se mi nezdá jasná parodie na kampaň populistů, kteří dlouhá léta manipulují s veřejným míněním jako nemorální. I když je pravda, že by vládní strany udělaly lépe, kdyby uskutečňovaly systematickou politiku proti propagandě a dezinformacím, což bohužel nedělají. Košile stranické kampaně je tak bližší než vládní nebo společenský anti dezinformační kabát. Pravda.
Ale faktem je, že Babiš je proruský politik a ANO je proruská strana a je třeba, aby si to voliči uvědomili.
Je až s podivem kolik poctivých demokratů a odpůrců ruské mocenské politiky je ochotno hájit postoj, že Babiš je sice hanebný populista, ale není proruský. Často argumentují zejména tím, že Babiš není tak radikální jako jiní populisté, jako Tomio Okamura nebo Jindřich Rajchl, že se nestaví otevřeně na stranu Ruska a nepapouškuje všechny kremelské narativy, jak to dělá otevřeně proruská pátá kolona v Česku.
Dalším argumentem na obranu Babiše bývá popis jeho motivace, jeho historie a jeho kontroverzního chování, které spočívá v tom, že se tu a tam zastane našeho členství v EU nebo se tu a tam zastane naší západní orientace. Obhájci Babiše říkají, že on by chtěl být západním politikem, chtěl by být respektován mezi evropskými státníky („můj přítel Macron“) a že má finanční a osobní zájem na prozápadní orientaci Česka a jeho členství v EU.
Babiš je popisován jako člověk, který demagogii a populismus využívá racionálně, aby se dostal k moci. Jako člověk, který je sice ochoten nadávat na Ukrajince a Ukrajinu, šířit xenofobii a volat po mnichovském míru s Ruskem, ale dělá to jako politický kalkul, nikoliv z přesvědčení.
Ale to je přeci úplně jedno z jakého důvodu to dělá. Okamura a Rajchl jsou přece také podezřelí z toho, že to dělají jako kalkul. Když si nejdete stará Okamurova vyjádření z doby před cca 15 lety, tak zjistíte, že měl názory jako demokratický liberální politik. Lze se tedy domnívat, že jeho obrat směrem k proruskému fašismu je pouze politický a ekonomický kalkul. Mimochodem liberální a demokratický politik byl kdysi i Viktor Orbán, který se dokonce v roce 1989 jevil jako jedna z demokratických nadějí východní Evropy. Racionální vykalkulovaný obrat směrem ke zlu přece není polehčující okolností.
A my jsme v současné době právě svědky Babišova obratu směrem od kdysi poměrně originálního (neplést s dobrým) „liberálního populismu“ k v současné době evropsky mainstreamové proruské ultrapravici. Lze souhlasit s tím, že to nedělá z lásky k Putinovi, ale jako kalkul, ale to neznamená, že se z Babiše klidně nestane další Okamura nebo Orbán, když se mu to bude hodit.
To, že Babiš není tak radikálně proruský jako jiní, že otevřeně neadoruje Putina, že nenadává Ukrajincům do fašistů, že „jen“ kritizuje českou snahu pomáhat Ukrajině dodávkami zbraní, ukrajinský zemědělský export a zneužívá slov jako „mír“ a „válka“, je bohatě vyváženo jeho dosahem. Díky posunu ANO k proruskému ultrapravicovému populismu tímto směrem putuje třetina voličů. Radikálnější Okamura jich nemá ani desetinu a ještě radikálnější Rajchl paběrkuje kolem jednoho procenta. Právě tím, že je Babiš umírněnější je nebezpečnější. Voliči ztrácejí ostražitost a snadno sklouzávají k zjednodušujícím tezím, které vyhovují ruské propagandě.
A v tom právě tkví Babišova nebezpečnost a pro ruskost. Je jedno jak je radikální a jakou má k tomu motivaci. Počítá se výsledek. A tím je neustále masivní působení na veřejné mínění a jeho obrat směrem k ruskému vidění světa. Směrem k tomu, že pomoc Ukrajině je špatná a zbytečná, že nemá smysl, že je to o tom jestli pomůžeme Ukrajincům nebo „našim lidem“, že nemá cenu se vyzbrojovat pro obranu, že ústupky Rusku, které povedou k jeho další expanzi je mír a že onen Putinův mír je důležitější než právo Ukrajiny na sebeurčení a svobodu.
Babišova politická a marketingová mašinérie a Babišův vliv na velkou část veřejnosti pomáhají ruské propagandě.
Jestli tohle není proruská politika, tak co?
