Článek
Ukazuje se, že populistickému šílenství podléhají i národy, které mají dlouhou tradici svobody a demokracie. USA – Trump, Francie – Národní fronta. Británie – Brexit.
Přesto se Británie a Francie v něčem liší nejen od USA, ale také od Česka.
Británie
Britové měli již plné zuby čtrnáctileté vlády Konzervativců. Zejména poté, co jim svého času ústy Borise Johnsona slibovali rozkvět a vzestup Británie díky tomu, že vystoupí z EU, což se jaksi nekonalo.
Dalo by se předpokládat, že zklamaná a frustrovaná země padne do náruči populismu, jak je v těchto letech zvykem. Jenže naštěstí pro všechny, měli Britové lepší možnost. Zvolit si opoziční liberálně demokratickou levicovou stranu Labouristů. A využili ji. Britové tak ani nebyli postaveni před volbu držet se vlády kvůli demokracii nebo se zbavit neoblíbené vlády na úkor demokracie.
Jistě, velká část voličů hlasovala pro stranu Nigela Farage, proruského populisty a jednoho z hlavních strůjců Brexitu a statistici vám řeknou, že Labouristická strana nezískala více hlasů než v předchozích letech. A taky je pravda, že Labouristé také nejsou pro návrat do EU.
Ale návrat do EU nebyl tématem britských voleb. Na druhou stranu nebyla tématem ani migrace. Migrační kartu se snažili populisticky vytáhnout Konzervativci, ale nepomohlo jim to. Dobrá zpráva.
Francie
Ve Francii je samozřejmě již tradičně všechno komplikovanější a relativnější, ale nesporným faktem je, že se podařilo zabránit masivnímu vítězství nacionalistických proruských populistů z Národní fronty. U nás se nad tímto faktem poněkud ohrnuje nos, také díky tomu, že ve Francii vyhrála levice, ale věřme Donaldu Tuskovi, který opravdu není levičák a který o francouzských volbách řekl: „V Paříži nadšení, v Moskvě zklamání a v Kyjevě úleva. To stačí ke spokojenosti ve Varšavě.“ Ovšem co stačí ke spokojenosti ve Varšavě, nestačí evidentně v Praze.
Je pravda, že vítězem voleb je levicová koalice, jejíž největší části je ultralevicová proti unijní a proti natovská strana Nepoddajná Francie. Jenže součástí koalice je i klasická sociálně demokratická Socialistická strana. Právě Socialisté ve volbách získali hodně křesel a ultra levice naopak křesla ztratila (i když je stále silnější než Socialisté). Navzdory české šeptandě o tom, že ve Francii mají plné zuby migrantů, tak tahle levicová koalice kritizovala Macrona za přílišnou přísnost vůči nim a vyhrála. A Socialisté prosadili do společného programu této koalice bezvýhradnou podporu Ukrajiny, včetně dodávek zbraní.
Ti Francouzi, kteří opravdu už nemohli překousnout Macrona a nikdy by ho už nevolili, tak dostali plus mínus přijatelnou alternativu, která zachránila Francii a možná i Evropu.
USA a hlavně Česko
Je pravda, že ve Francii se ještě netuší, jakou bude mít nakonec vládu, ale Tuskův výrok stále platí. Tyto v zásadě dobré zprávy nám ukazují důležitost demokratické opozice, jako alternativy vůči neoblíbené vládě.
O to horší je pak situace v zemi jako je USA, kde jedna ze stran, které tvořily páteř americké demokracie, tedy Republikáni, byli většinově uneseni Trumpovským hnutím MAGA a ze strany se stala strana antidemokratického populismu.
O to horší je situace v Česku, kde všechny relevantní demokratické strany tvoří vládní koalici a v opozici jsou strany nedemokratické, populistické až antidemokratické. Jistě, je zde několik miniaturních stran, které se tomuto hodnocení vyhýbají, ale ty zatím nemají větší význam.
Toto není skutečná politická soutěž, toto není skutečná opozice. Toto je zoufalý boj za uchování demokracie v Česku a vražedná snaha o její destrukci. A bohužel v době, kdy stále většímu počtu českých voličů na uchování demokracie nezáleží nebo ji přímo nenávidí. Co by se mohlo pokazit, že?
Opozice pak nepředstavuje demokratickou alternativu vůči vládě, což by měl být její úkol, ale smrtelnou hrozbu pro naší zemi a její geopolitické a hodnotové ukotvení. Toto není opozice, ale nepřítel systému, nepřítel demokratického zřízení. Toto není opozice, ale hrozba.
Právě pro Česko by mělo být extrémně důležité, aby voliči měli nějakou alternativu vůči vládě, protože další apel na podporu vládních stran kvůli zachování demokracie už nemusí zabrat a pravděpodobně ani nezabere.
Absence demokratické alternativy vůči pětikoalici je tak jedním z hlavních faktorů, které směřují Česko na slovenskou cestu.
Možná by stálo za to, aby se některé vládní strany zamyslely nad tím, jestli by v opozici neudělali pro Česko více, než ve vládě.
Protože, jak se ukázalo v Británii a Francii, demokratická opozice má nejen sílu udržet zemi na správné cestě, ale dokonce potlačit i některá tradiční populistická témata.
