Článek
Evropané ve sféře posílení, zodolnění a zabezpečení svého blahobytného a mírumilovného kontinentu promarnili spoustu času. Ruská anexe Krymu v roce 2014 to příliš nezměnila, a dokonce ani agresivní ruská invaze v roce 2022 Evropu neprobrala do adekvátní míry. Ale zdá se, že třetí katastrofa, kterou je znovuzvolení extrémního amerického populisty s autoritářskými sklony Donalda Trumpa, přece jen Evropu rozpohybovala. Opravdu se něco podstatného začíná dít.
V Česku to zatím příliš nevnímáme, protože jedna část společnosti, voliči populistů a autoritářů oslavují vítězství Donalda Trumpa, zatímco další část společnosti, nostalgicky vzpomínající na „americké století“ marně doufá, že Trump nedodrží to, co slíbil a čeká, že se Trump promění k lepšímu.
Ale tomu, kdo není zatížen těmito předsudky, by se mělo po tragickém minulém týdnu tento týden poněkud ulevit. Máme naději, že se Evropa vzpamatuje a konečně se začne bránit a chránit a hlavně se postaví na vlastní nohy.
O co konkrétně jde?
Na setkání nejvyšších představitelů členských zemí v Budapešti minulý týden bylo schváleno 12 konkrétních kroků, které mají vést k obnovení evropské konkurenceschopnosti vůči zbytku světa. 12 kroků, které byly inspirovány doporučeními z Draghiho zprávy, kterou tento bývaly italský premiér tvořil s desítkami odborníků v posledním roce a která byla před několika týdny zveřejněna. Je to opravdu jedna z nejdůležitějších událostí naší současnosti, protože většinu snah o reformy, jak ekonomické, tak institucionální, blokovaly členské země, nebo se o nich dlouhé měsíce a roky hašteřily. Ale nakonec, dva dny po Trumpově vítězství schválily členské země směr reforem, který doporučil Mario Draghi.
Tento týden Evropská komise schválila možnost využít téměř 400 miliard euro z kohezních fondů EU na projekty, které posilují evropskou obranyschopnost. Především na budování evropského obranného průmyslu, na zpevnění mostů a silnic, tak aby se po nich mohly přesouvat evropské armády a také na výrobu dronů.
Dokonce byla snaha uniích orgánů do této oblasti alokovat ještě více peněz, ale členské země to odmítly, protože by tím už utrpěly investice do ryze civilních projektů a je signifikantní, že žádná národní vláda, včetně těch, které nemohou EU přijít na jméno, si to nepřeje, protože by se to jejich občanům nelíbilo. Tak důležité jsou peníze z EU pro existenci členských států a je to vidět teprve, až hrozí, že by mohly být převedeny na něco jiného.
A do třetice. Polský premiér Donald Tusk se chopil iniciativy a začal organizovat koalici ochotných, kteří chtějí nekompromisně podporovat Ukrajinu v jejím boji. Tusk v první řadě oslovil pobaltské a skandinávské země a Velkou Británii a vypadá to, že mu to podaří. A zřejmě to ale asi nezůstane jen v severní Evropě, protože Tusk si pozval do Varšavy Macrona a šéfa NATO Rutteho.
Jediný významný stát, který Tusk obešel je Německo. Je to Tuskova reakce na fakt, že Scholz nedávno zorganizoval schůzku Bidena, Macrona a britské premiéra Starmera a Tuska nepozval. A taky Scholz údajně není ochoten se do takové koalice zapojovat. Ale tento problém by se mohl vyřešit v únoru 2025, kdy se v Německu budou konat volby.
Na Tuskově pro ukrajinské koalici je dobré to, že jde skutečně o koalici ochotných, takže nemusí počítat s Maďarskem nebo Slovenskem a nemusí se bát, že budou rozkládat její úsilí.
A jak se k tomu postaví Česko?
Neví se jestli nás Tusk vůbec oslovil, ale proč by to dělal? Jakou má jistotu, že se Česko nepromění příští rok v další Slovensko a Maďarsko a proč by do své koalice přijímal někoho, koho by se musel bát, že mu začne dělat problémy. Tuskovu koalici si budeme muset zasloužit, stejně jako Němci. Bude záležet na výsledku našich voleb.
Ostatně nezdá se ani, že by naši politici o Tuskovo pozvání stáli. Zatímco populisté oslavují Donalda Trumpa, někteří vládní politici, zejména z ODS zase naivně čekají, co Trump udělá a jestli se náhodou nestane hodným strýčkem Samem. Jsou zahleděni za oceán a nevidí, co se děje u sousedů.
Ačkoliv by bylo ideální, aby Tuskova koalice nemusela vůbec vznikat nebo aby se touto koalici stala celá EU najednou, my Evropané už nemáme čas ani prostor na další čekání, dlouholeté debaty a hádky o evropské obraně a reformách Evropy a uplácení lídrů jako je Orbán nebo Fico.
Nastal čas konat. A je dobrá zpráva, že se konečně konat začalo. Jak na unijní, tak na národních úrovních.
Evropa se vzpamatovává. Po studené sprše z minulého týdne, můžeme mít opět naději.
Další zdroje:
Deník N: Posíleni Trumpem. Okraje české politické scény slaví zleva doprava. Mají proč?
Financial Times: Brussels to free up billions of euros for defence and security from EU budget
Lidové noviny: Prezident Pavel začal hledat cestu i k Trumpovi. Je potřeba navazovat kontakty, chválí ho Vondra
