Článek
Samozřejmě, že nejde o žádný průzkum, ale bavil jsem se s desítkami, možná stovkami lidí, a to už je docela slušný vzorek, abych z toho mohl vyvodit nějaké závěry a nějak to kvantifikovat. Pochopitelně jsem mluvil jen s lidmi, které zaujal stánek vyzdobený evropskými nebo ukrajinskými vlajkami, ať už pozitivně, či negativně. A co jsem se od nich dověděl?
Evropská unie
Proti Evropské unii jako takové většina lidí nic neměla. Dokonce i lidé, kteří nadávali na Ukrajince, euro nebo „zelený diktát z Bruselu“, často uznávali, že v EU jsme silnější než bez ní. Myslím si, že příznivci Czexitu definitivně prohráli a že už to není téma. Snad jen pro extremisty.
Euro
Podporu/odpor k euru jsem zaznamenal tak půl na půl. Možná. Každopádně trvám na tom, že od loňska, kdy jsme podobné turné dělali poprvé, podpora eura v Česku vzrostla. Odpůrcům eura také docházejí argumenty. V zásadě jsou dva. Jeden, že neplníme kritéria, což je něco, co by mohli naši politici při troše dobré vůle začít měnit. Nejen tím, že by vedli odpovědnou hospodářskou politiku, ale třeba také tím, kdyby tento narativ otočili na „pojďme připravit všechno na dobu, kdy kritéria splníme, abychom mohli euro zavést co nejrychleji a nezačínali s tím až v době, kdy na kritéria dosáhneme“.
Druhá skupina argumentů je naprosto iracionální – jsme Češi, tak musíme mít českou měnu nebo ta naše koruna česká, ta je tak hezká, tak hezká. Ale jsem si jistý, že i s tím se dá něco dělat. Pokud by se hodně autorit (nejen politici) vyslovilo pro euro, lidé by postupně přestali iracionálně milovat českou korunu.
Green Deal
Green Deal je v Česku totální průšvih. Neznamenal jsme ani jediný pozitivní ohlas na Green Deal a kritizovali ho dokonce i mnozí lidé, kteří jinak se vším ostatním souhlasili, a dokonce i někteří naší spolupracovníci. Lidé si s Green Dealem asociují zákaz spalovacích motorů, německou energetickou politiku a klimatické aktivisty, kteří se lepí na silnice. Jak je vidět, odpor vůči Green Dealu opět pramení z totální neinformovanosti a neznalosti veřejnosti.
Green Deal je něco jako uprchlíci. Půda je připravená pro populisty, aby vykřikovali, že nechtějí „zelené šílence z Bruselu“ a uslyší na to opravdu velké procento voličů.
Setkal jsme se s názory, že Green Deal je zprofanovaná značka a že ji nemáme používat. S tím nemohu souhlasit. Bylo by to jen další vítězství populistů, kteří diktují společnosti, která slova jsou špatná a která dobrá. Chápu, že tzv. rebranding se může někomu jevit jako jednoduchá a zázračná cesta, ale je to cesta nic neřešící. Jedinou správnou cestou je lidem vysvětlovat, vysvětlovat, vysvětlovat. Měli by to dělat jednak politici, pokud nechtějí dostat výprask od populistů. Pokud se tak stane, nemohou být překvapeni.
Také by to měli dělat klimatičtí aktivisté. 75 % české veřejnosti uznává změnu klimatu spojenou s člověkem a má z ní obavy, ale jen menšina je ochotna souhlasit s opatřeními na zastavení této změny.
Drazí klimatičtí aktivisté. Nátlakovými akcemi, blokádami a brojením proti zlým kapitalistům boj proti změně klimatu nevyhrajete. Opusťte své bubliny, vydejte se mezi lidi a vysvětlujte, vzdělávejte, informujte. Jasně, je to mnohem těžší práce než spektakulární protesty, ale jako jediná dává smysl.
Naopak lepení a stříkání barvy na památky veřejnost od boje proti změně klimatu odvrací. Je to stejně absurdní, jako bych já s Pulse of Europe zablokoval pražskou magistrálu a dožadoval se evropské federace nebo zavedení eura. Jak bych celé věci asi pomohl?
Ukrajinci
Pokud chcete na ulici poznat, kdo je proruský a kdo je normální, vyvěste na ní ukrajinskou vlajku. Vždy narazíte na nějakého jedince nebo skupinu lidí, kteří vykřikují ruskou propagandu o hodném Putinovi a zlé Ukrajině a kteří se už za to nestydí. Zažil jsem to v roce 2014, kdy se stejnými argumenty mezi sebou hádaly jen dvě malé bubliny – příznivci Ukrajiny a čeští putinisté. Bylo to jen pár lidí.
Letos to už není spor dvou bublin, ale celospolečenský spor. A to navzdory tomu, že Češi objektivně dle průzkumů Ukrajinu stále podporují, posílají peníze na sbírky a pomáhají uprchlíkům. Ale příznivci Kremlu už nejsou malá bublina, ale celospolečenské hnutí, i když stále menšinové.
Ještě hroší je taková ta klasická česká xenofobie, která přesahuje bublinu ideologických příznivců Ruska.
Policie sice pilně stíhá poplašné zprávy na internetu, ale lidé se přizpůsobili a šíří je ústně, takže jsem se v každé městě dozvěděl, že ve vedlejší vesnici Ukrajinci někoho zbili nebo dokonce zabili, že bratranec mé tetičky z třetího kolena dostal nakládačku od zdivočelých Ukrajinců a podobné nesmysly, které známe už z dob uprchlické krize.
A mám pro vás novinku. Zatímco Pražáci si pořád dělají legraci z „obrana prodlužuje válku“, tohle už dávno mezi lidmi nefrčí. Teď říkají, že Ukrajinci místo, aby bojovali, tak sedí v Česku, berou podporu, případně Čechům práci a prohánějí se v luxusních autech.
Ukazuje se, že my, kteří jsme varovali před vítězstvím xenofobie v době uprchlické krize před pěti lety, jsme měli pravdu. Pokud lidi naučíte nenávidět všechny cizince, pokud lidi odnaučíte být empatičtí k utrpení cizinců, je úplně jedno, jestli to jsou snědí muslimové nebo bílí pravoslavní. V této zemi byla přijata xenofobie jako norma a lidi se za ní nestydí. Čest všem, kteří toto odmítají.
Bublinky
Možná bude mít někdo z tohoto textu splín. Tak pro ty mám dobrou zprávu. Naděje pořád existuje. Setkal jsem se s opravdu velkým množstvím lidí, kteří nebyli takto poznamenáni propagandou a neznalostí. Někteří brali svůj postoj jako samozřejmost a jiní zase dávali najevo, jakou mají radost, že narazili na lidi, kteří se nebojí veřejně ukázat na své hodnoty.
To je podle mě strašně důležité. Mnohým lidem se zdá, že Pulse of Europe jsou šašci, kteří běhají s vlajkami EU, ale my to děláme schválně. Nikdo nemá na čele napsaný svůj politický názor, ale my ho tam schválně píšeme. Aby lidé, kteří mají pocit, že jsou se svým přesvědčením osamoceni viděli, že tomu tak není.
Situace se totiž poněkud otočila, a to bez ohledu na % v průzkumech. Byly doby, kdy bylo normální být liberální (i když se tomu tehdy tak neříkalo), proevropský a prozápadní. Taková byla společenská dohoda a ti, co ji nerespektovali, se prostě ostýchali jít proti ní. Nyní to je naopak a společenská dohoda zní, že liberalismus, evropské/západní hodnoty jsou zlo. A ostýchají se naopak jejich příznivci. Pokud nežijí v pražské liberální bublině. Proto je nezbytné a užitečné tyto ostýchavé liberální demokraty povzbuzovat a neignorovat fakt, že takoví lidé žijí v celé ČR, nejen v Praze.
Není však pravda, že tito lidé se jen vystrašeně schovávají ve svých domovech. Vytvářejí si vlastní okruhy souznících lidí, jak jsem byl na cestě svědkem. Sedají u stejného stolu ve své hospodě nebo třeba už vědí, ve kterém podniku v jejich městě najdou podobně naladěné přátele.
Vytvářejí si svoje malé sociální bublinky. A Česko se jimi plní jako sodovka.
Jako sodovka, kterou je třeba ještě více nasytit.
