Článek
Měl jsem na sociální síti rozhovor o euru, který mi přišel nesmírně zajímavý. Jsem zastáncem eura a aktivně se angažuji za jeho přijetí. Dávám na sociální sítě příspěvky, které propagují euro.
Jedna paní mi pod takovýto příspěvek napsala, že nechápe proč máme mít euro a proč se máme zbavovat české koruny a tak sem se jí zeptal, co je na koruně lepší než na euru. Odpověď byla jasná: „Jsme Češi, jsme Česko, tak máme mít českou korunu.“
Píšu o tom proto, že tuto odpověď čtu na sociálních sítích nejčastěji. Ale nejen na sociálních sítích. Já se bavím s lidmi o euru při různých příležitostech i na ulici. A tam mi to říkají také. Nejrozšířenější argument pro korunu a proti euru je iracionální a emocionální. S tím se těžko bojuje. Mnoho lidí nezajímají fakta. Nezvažují klady a zápory. Nerozhodují se na základě možného ekonomického přínosu eura. A uniká jim politický dopad přijetí.
A pokud tyto racionální argumenty akcentují, tak jen tak, aby to podpořilo jejich dřívější iracionální rozhodnutí, které si až posléze takto racionálně zdůvodňují.
To je problém. Jak chcete argumentovat proti tomu, že Češi mají mít českou měnu a tou je koruna.
No, při troše přemýšlení je to možné.
1. Koruna není nic specificky českého. Korunu používaly mnohé evropské země mnohem dříve než Česko. Korunu nám zavedl na konci 19. století Franz Josef, tedy habsburská monarchie. V roce 1918 jsme tento relikt habsburské monarchie uchovali tím, že jsme naší nové měně začali také říkat koruna. Československá koruna. A tato koruna zanikla v roce 1993. Od té doby máme českou korunu.
A teď záleží na úhlu pohledu. Můžeme argumentovat tím, že česká koruna je nová měna a že s rakouskou korunou nemá nic společného. Pak to ale není naše tradiční měna. Máme ji teprve 30 let. Anebo můžeme říkat, že koruna k Čechům patří, že jsme ji měli i předtím. Pak však nemůžeme ignorovat fakt, že koruna vznikla jako měna rakouskouherská. Ať jedno nebo druhé, obojí znamená, že koruna není žádná tradiční české měna.
2. Euro není cizí nebo dokonce cizácká měna. Bude částečně naše. Síla eura bude záviset také na výkonu české ekonomiky a český zástupce bude sedět v bankovní radě Evropské banky ve Frankfurtu nad Mohanem. No a musíme se pro něj dobrovolně rozhodnout sami. Nikdo nám ho nenutí. To si možná málokdo uvědomuje. Evropské orgány se snaží prosadit v EU spoustu politik, předpisů a pravidel, ale neexistuje žádný politický vnější tlak na přijetí eura. Neprobíhají žádná jednání, kdy už ho teda přijmeme, nehandluje se s ním. O jeho přijetí rozhodnou jen a výlučně čeští poslanci v českém parlamentu. Nerozhoduje se o něm v Bruselu, ale v Praze.
3. Bereme věci podle toho jak jsou užitečné a atraktivní. Většinou je nevybíráme podle toho jestli jsou české nebo ne. Opravdu hodně lidí považuje za znak svého bohatství a společenského postavení, když má drahý mobil nebo notebook, který na 100% není český. Nebo drahé značkové oblečení, které většinou není české, ale italské, americké, německé, francouzské…Jasně, mít Škodu Octavia (kterou vyrábí v Česku německý koncern Volkswagen) znamená mít jistou úroveň, ale není větší frajer ten, kdo má echt německé auto, italský sporťák nebo britskou limuzínu?
Ale u peněz, které máme v peněžence trváme na tom, že musí být „národní.“ I když koruna je ve srovnání s eurem tepláková souprava s mobilem Aligátor ve starém Favoritu. Koho asi tak ohromíte za hranicemi korunou?
Samozřejmě, že důvod k zavedení eura není nějaké nesmyslné vychloubání. Důvod je ten, abychom měli silnou a tvrdou měnu. Když začala válka na Ukrajině, lidé v Česku začali hromadně měnit koruny na eura. Samozřejmě je to po týdnu přešlo, ale vždy, když je nějaká krize, lidé tíhnou k silné mezinárodní měně. K euru nebo dolaru. Protože vědí, že jakékoliv jiné peníze mohou rychle ztratit svou hodnotu.
Napsal jsem paní argumenty z bodu číslo 3. Samozřejmě stručněji. Jak myslíte, že to dopadlo? Uspěl sem?
Samozřejmě, že ne. Paní prohlásila, že prostě chce korunu a že to je její názor.
Mně tento dialog přijde úplně typický pro dnešní dobu a nejen pro euro. Lidé se rozhodují emocionálně a neexistuje žádný racionální argument, který by takové rozhodnutí mohl zvrátit.
Dvacet let česká veřejnost poslouchá neustálou propagandu proti euru. Ne kritiku. Kritika by byla fajn. Ale jde o propagandu. Což je taková kritika, často nepravdivá, jejímž cílem je vyvolat vůči euru negativní emoce. A to se povedlo. Nejčastější argumenty proti euru jsou iracionální a emocionální. Bojovat proti tomu ekonomickým a finančním poučováním, čísly, grafy a tabulkami je naprosto zbytečné.
Mám jisté pochybnosti, za jak dlouho se podaří změnit tento iracionální sentiment. Jsem si však ale celkem jistý, že pokud bychom proti tomu nic nedělali, bylo by to ještě horší.
