Článek
Aby bylo hned ze začátku jasno. Západ není rozkládán migrací, genderovou teorií, rovnoprávnosti sexuálních menšin nebo žen, snahou o ochranu klimatu či integrací. Západ je rozkládán sofistikovanou propagandou Ruska a mocných ultra konzervativních nátlakových, tzv. konzervativní revolucí, vzestupem autoritářů, erozí právního státu a nacionalismem. Západ je rozkládán strachem z ruské a čínské expanze a nedostatečnou schopností ji čelit.
Tato situace trvá již řadu let, a je proto logické, že jsou lidé, kteří se pokoušejí definovat myšlenkové proudy, které se snaží čelit těmto trendům.
Se zajímavým, zatím nejucelenějším a zatím nejlépe definovaným, konceptem přišel Benjamin Tallis, britský analytik usazený v Německu. Mimochodem, velmi rád a často jezdí do Prahy a můžete ho tady potkat v místních kavárnách.
Jde o koncept tzv. neo idealismu. Tallis neo idealismus definoval jako geopolitický koncept, jako reakci na na velkou invazi Ruska do Ukrajiny. Neo idealismus se samozřejmě vymezuje proti pragmatickému nebo ideologickému spojenectví s Ruskem a Čínou, jejich hodnotám a jejich expanzi. Zároveň se vymezuje proti umírněné a pragmatické politice vůči Rusku a Číně, která tvrdí, že je s těmito zeměmi nutné pragmatický spolupracovat, a tím tak otupovat jejich expanzivní choutky. Tento pragmatismus snad už jen byl populární v některých zemích západní Evropy, zejména ve Francii a Německu.
Proti Kissingerovskému pragmatismu v geopolitice tedy staví idealismus, to znamená morální přístup ke geopolitice založený na ideálech a hodnotách. Na hodnotách lidských práv, liberalismu, demokracie a na naději na lepší budoucnost.
Neo idealismus říká, že je Západ povinen bránit tyto hodnoty jasně a nekompromisně a pomáhat svým spojencům, kteří se k nim hlásí.
Neo idealismus ale není nějaké sluníčkařské snění o lepší budoucnosti, ale také budování vojenských kapacit Západu a změna myšlení politiků tak, aby se nebáli konat.
Tallis dokonce jmenoval několik politiků, kteří se řídí těmito zásadami. Jsou jimi ukrajinský prezident Zielenský, předsedkyně evropské komise Ursula von der Leyen, estonská premiérka Kaja Kallas. Litevský ministr zahraničních věcí Gavrielis Landsbergis, a na co můžeme být hrdí, i český ministr zahraničních věcí Jan Lipavský.
Neo idealismus chápe současný stav ve světě jako souboj, soutěž mezi demokratickým Západem a autoritářskými agresivními režimy a hlásá, že podle toho se máme chovat. Západ se musí mobilizovat a věnovat své prostředky na to, aby tuto soutěž vyhrál. Ale aby ji vyhrál nejen proti tyranii, ale také aby ji vyhrál kvůli sobě. Aby se zlepšil a zdokonalil.
Tallis však neo idealismus definuje ještě dál a hlouběji. Na konferenci organizace Pulse of Europe v Berlíně v listopadu roku 2023, kde jsem byl osobně přítomen, mluvil rovněž o tom, že je potřeba stmelit západní společnost, dát ji nějaký cíl, nějakou naději a optimismus, že se vyplní.
To je extrémně důležité. Problém s krizí Západu a západních hodnot je ten, že se naše politické reprezentace změnily z lídrů, které by společnost někam vedly, jen na údržbáře stávajícího statusu quo. Ale to je samozřejmě jako jízda na kole. Když přestanete šlapat, nakonec se zastavíte a spadnete.
Populisté a autoritáři slibují lidem lepší zítřky. Bude líp. Nebo jim slibují návrat do slavné ideální minulosti, která ovšem nikdy nebyla. Zastánci liberální demokracie na tohle rezignovali. Jen udržují současný stav, což dříve nebo později přivede většinu lidi k někomu, kdo ji slibuje naději.
Proto je extrémně nutné lidem ukázat naději v západním liberálním demokratickém systému. Nepodporovat narativ, že jsme dosáhli vrcholu a lepší už to nikdy nebude. Tohle samozřejmě lidi, kteří mají každodenní problémy, děsí.
Ale aby tomu lidé uvěřili, musí být liberálně demokratičtí politici optimisté. Oni sami musí věřit tomu, že cestou liberální demokracie zlepšíme svět i životy všech.
Nevím, jestli se neo idealismus jako pojem nebo politický směr uchytí, ale je to velmi důležitá a osvěžující myšlenka. Je to první teorie liberální demokracie, která reaguje na současnou vlnu populismu a autoritářstvím nějakým (staro)novým receptem.
Ale i kdybychom na tento pojem za pár let zapomněli, myšlenky, které hlásá, jsou důležité a jsou a budou platné ještě dlouhou dobu.
