Článek
Je nutné zdůraznit, že by svět a zejména Evropané neměli čekat od voleb v USA příliš. Tedy pokud dopadnou dobře a prezidentem se nestane Trump. Zejména v Evropě vliv USA velmi klesá a Amerika už není oním zachráncem Evropy, který nás třikrát (první světová, druhá světová, studená válka) vytáhl z bryndy. Evropané by si měli uvědomit, že nynějším zachráncem Evropy jsou oni sami a že se z bryndy musí vytáhnout především sami.
Každopádně USA jsou součásti globálního Západu a objektivně jsou pořád jeho nejsilnější zemí. Pokud by se Trump stal americkým prezidentem, situaci ve světě a v Evropě by to ovlivnilo velmi negativně. Na druhou stranu, pokud se jim nestane, situace v Evropě a ve světě se zase o mnoho nezlepší.
Navíc americké volby vyvolávají rostoucí obavy, ať dopadnou jakkoliv, protože se zdá, že Trump a jeho věrní nejsou připraveni uznat porážku, což už se jednou stalo, na přelomu let 2020 a 2021 a reálně hrozí, že tuhle zimu top bude ještě mnohem mnohem horší.
Joe Biden nakonec moudře ustoupil, když nezvládl televizní debatu s Trumpem. Novým kandidátem Demokratů se stala jeho viceprezidentka Kamala Harris a kandidátem na jejího viceprezidenta se stal minnesotský guvernér Tim Waltz.
A začala se dít věci. Podpora Demokratů dostala nový impulz a novou energii. Projevilo se tem zlepšením situace v průzkumech a rekordními dary na kampaň Kamaly Harris. Harris a Waltz nyní vedou velkolepou a energickou kampaň postavenou na masových shromážděních s deseti tisíci účastníky s atmosférou popového nebo rockového koncertu. To byla dříve doména Trumpa, ale už není.
Avšak, sice nejméně spektakulární, ale tou nejpodstatnější změnou, není to, kde co a v jaké atmosféře říkají, ale co říkají.
Existuje názor, že pokud chcete porazit pravicové populisty, musíte převzít jejich rétoriku. Tím není však není myšleno, začít nadávat na migranty, nebo boj s klimatickou změnou. To ve skutečností nejsou hlavní témata pravicových populistů. Těmi jsou svoboda a bezpečnost. Zlá EU vám bere svobodu, protože vám zakáže spalovací motory a plastiková brčka. Zlí liberálové sem zvou teroristy, kteří vás chtějí zabít a dávají volnost LGBTQ lidem, aby kazili vaše děti. Jste utiskovaní a zároveň ve velkém nebezpečí.
Řešením je, aby liberálové převzali klasické pravicové téma svobody a bezpečí a ukázali ho ze svého pohledu. Řešením je, aby vzali hlavní téma pravicový populistům a tím i vítr z plachet.
A přesně tohle se týmu Harris/Walz povedlo. Harris převzala klasické americké, republikánské, MAGA, Trumpovo (záleží jak se na to díváte) téma svobody a patriotismu. Ano, patriotismu, vlastenectví. Může být liberál vůbec vlastenec? Minimálně v USA určitě.
Takže Harris používá písničku popové hvězdy Beyonce s názvem „Freedom“ a mluví o svobodě. O svobodě pro ženy, rozhodovat o vlastním těle (reakce na Trumpovo tažení proti potratům) nebo o možnosti zvolit si svého partnera (svoboda pro LGBTQ lidi). To vše doprovázené máváním americkými vlajkami a křičením „freedom“.
Dokonce jednu z nejvíce kontroverzních otázek, kontroly střelných zbraní umějí Harris a Walz takto prodat. Americká pravice vždy chápala právo nosit zbraň jako „pojistku svobody“ a prezentovala veškeré snahy o jejich omezení jako omezování svobody v USA.
Pro tým Harris/Walz to není problém. Oni mluví o „svobodě být neohrožován střelnou zbraní“. Prostě to rétoricky přetočili tak, aby jim to zapadlo do toho tématu svobody.
Ještě více brilantní je to, jak se prezentují jako ti praví Američané a patrioti, protože USA přece stojí na svobodě, ústavnosti a právním státě. A ten, kdo je proti svobodě, ústavnosti a prvnímu státu přece nemůže být vlastenec. Takže když Harris vypočítává, čím vším Trump ohrožuje Ameriku, dav skanduje vlastenecké „USA! USA! USA!“ Liberálové jsou přece ti správní vlastenci, a ne zrádce Trump.
Samozřejmě nemůžeme si být jistí, že to zabere a Harris nakonec Trumpa porazí, ale měli bychom to sledovat a pokud skutečně zvítězí, budeme mít konečně více méně jednoznačný recept na porážku populistů – nebát se jejich rétoriky na téma bezpečnosti, svobody a vlastenectví.
A to je něco, co daleko přesahuje americkou vnitřní politiku.
