Článek
Kromě toho, co dělat, je důležité si taky říct, co nedělat. Kibicování Ukrajincům je samozřejmě k ničemu. Ani nekritické „fandění“, ani typicky české rady, jak to dělat lépe. Ukrajinci, kteří bojují s Ruskem budou určitě nadšení, když jim bude někdo, kdo s Ruskem nebojuje, radit, jak se to má správně dělat.
Protože prostě nejsme Ukrajinci, je nejlepší se soustředit na pomoc Ukrajině.
Má stále ještě smysl přispívat na pomoc Ukrajině?
Podívejme se pravdě do očí. Válka na Ukrajině je obrovská a nákladná. Rusko vypustilo svou válečnou mašinérii a neustále ji stupňuje. Je pravda, že Rusko už není to, co byl Sovětský svaz a jeho reální síla poklesla, ale centrálně, jedním člověkem řízené Rusko se prostě do války opřelo celou svojí vojenskou a ekonomickou silou. Je to konflikt na mezistátní úrovni.
A takovouto obrovskou válkou prostě sbírkami mezi lidmi nevyhrajeme. Pokud nebudou Ukrajině pomáhat celé státy, případně seskupení států (EU , NATO) tak jak mají, naše občanské aktivity celou věc nezmění. Taková je realita.
Má tedy cenu dávat Ukrajině a Ukrajincům peníze?
Rozhodně ano.
Naše pomoc totiž pomáhá konkrétním lidem. Konkrétním místům. Konkrétním bojovým jednotkám. Zachraňuje životy. Zlepšuje situaci v tom konkrétním zákopu. Dává do ruky zbraně a prostředky konkrétním vojákům.
Nemůžeme změnit celkový vývoj války, ale můžeme změnit vývoj tam, kde zrovna pomoc posíláme. A to má velký smysl. Protože, když tu pomoc nepošleme, tak ji konkrétní příjemce prostě nedostane. Nepomáháte státu, pomáháte lidem. A to je to nejlepší, co můžete v životě udělat.
I kdyby se všechno pokazilo, tohle má vždycky smysl. Vždycky to smysl dávalo a dávat bude. Příspěvkem na Ukrajinu nemůžete udělat chybu.
A navíc je to skvělá terapie pokud se cítíte při četní zpráv zoufalí, bezmocní nebo naštvaní.
Pomáhejme.
Má smysl řešit jiné věci než Ukrajinu?
Zatímco někteří lidé jsou tzv. „unaveni z války na Ukrajině“, což je ve skutečnosti jen „únava“ z toho, že o tom musí pořád číst a vidět to v televizi, jiní lidé zase říkají, že nemá cenu nic jiného řešit, protože nejdůležitější je porazit Rusko a na ničem jiném nezáleží.
To jsou dva extrémy.
Proč je výše v textu uvedena teze o tom, že občanská pomoc Ukrajině nemá takovou sílu, aby sama o sobě změnila průběh války? To není pokus o demotivaci. To je pokus o vysvětlení toho, že pokud nejste zrovna Ukrajinec, Ukrajině pomůžete také tím, že udržíte vaší zemi funkční, západní, starající se o Ukrajinu a neutopenou ve vlastních problémech. Protože takové spojence Ukrajina potřebuje a ne nikoho jiného.
Pokud kritizujeme Západ nebo Evropu, že pomáhá Ukrajině málo, měli bychom mít na paměti, že to my jsme Západ a Evropa. A i když množná myslíme, že Česko dalo Ukrajině více než ostatní a to nás opravňuje se nad naše spojence povyšovat, je to hloupé a krátkozraké.
Víte, že nás výcvik ukrajinských vojáků platí Evropská unie? Víte, že zbraně, které naše vláda posílá na Ukrajinu nám proplácí Nizozemí a Dánsko? Víte, že jsme se úplně neodstřihli od ruského plynu, že stále odebíráme ruskou ropu a dokonce jsme si společně s Ficem nechali prodloužit výjimku v EU, abychom v tom mohli pokračovat? Víte, že z Ruska stále odebíráme uran?
To neuvádím proto, abych pomoc Česka, za kterou jsou Ukrajinci skutečně vděční shazoval, ale proto, aby bylo jasné, že každá země v něčem pomáhá jak může a v jiném zase její solidarita s Ukrajinou kulhá. Špičkování mezi přáteli a spojenci, kdo pomáhá více a kdo méně je kontraproduktivní a dlouhodobě vede k rozpadu solidarity, což je dlouhodobý strategický cíl Ruska.
Co je však ještě důležitější je však to, že i když se možná cítíme jako morální supervelmoc, může se to v roce 2025 rychle změnit a naše zem se může klidně připojit k alianci pro-Rusů nebo rádoby pro-Rusů, k Maďarsku a Slovensku. Prostě nesmějte se ostatním, aby se vám to nevrátilo jako bumerang. A to se může stát, když se nebudeme starat o svoji zemi. Když dovolíme populistům, aby se vrátili k moci. Tím, že pomáháme vlastní zemi, pomáháme Ukrajině taky. Protože Česko jako stát pomůže Ukrajině mnohem více, než jen jeho občané samotní.
Může průměrný Čech ovlivnit mezinárodní politiku?
Samozřejmě, když bude Česko excelentní v pomoci Ukrajině, nebude to k ničemu, stejně jako když Češi pošlou další miliony Ukrajincům, když ostatní, větší a bohatší země nepomůžou také. Samozřejmě, že nesmíme koukat jen do sebe a ignorovat fakt, že Západ jako celek v podpoře Ukrajině polevuje.
Ale může s tím průměrný Čech něco dělat? Má smysl psát dopis Bidenovi nebo vykládat Němcům na nákupech v Bavorsku, že by měli něco říct Scholzovi? Máme jet do Bruselu a demonstrovat před centrálou NATO?
To samozřejmě smysl nemá.
Naštěstí však máme skvělý nástroj, jak průměrný český občan může ovlivnit mezinárodní politiku. Ten nástroj se jmenuje Evropská unie. Cože? Ti byrokrati? Odtržení od reality, kteří nevědí ani co se děje uvnitř EU? Ti nás mají poslouchat?
Ano, mají a budou.
V létě totiž budou evropské volby. Lepší příležitost jak ovlivnit celou Evropu tak, aby více pomohla Ukrajině už příštích 5 let nedostanete.
A jak to máme udělat?
Jednoduše.
Pošleme letos do evropského parlamentu místo populistů, kteří nás budou strašit migrací a „zeleným šílenstvím z Bruselu“ politiky, kteří ví, kde leží skutečné nebezpečí a jsou ochotní s tím něco dělat. Skutečné a největší nebezpečí je Rusko a pokud bude evropský parlament plný lidí, kteří si to uvědomují, pokud bude plný lidí, kteří chtějí spojit Evropu, kteří chtějí silnou Evropu, která se bude umět moci postavit Rusku a bude umět skutečně účinně pomoc Ukrajině, tak to udělá EU silnější a tím to posílí celý Západ a oslabí to zloducha Putina.
Musíme pomáhat Ukrajincům. Musíme dbát o vlastní zemi, aby byla užitečná a nebyla přítěží nebo dokonce spojencem zla. A musíme vyjádřit před celou Evropou, co chceme, když máme příležitost.
Jinak by byl rok 2024 ztracená šance.
