Článek
Vzestup populismu je jev, kdy za posledních deset let došlo k návratu fašismu pro 21. století. Vyvolán některými ekonomickými, politickými a morálními otřesy na začátku století, poháněn ruskou hybridní válkou a chybami liberálů se Západem, šíří se pandemie populismu, autoritářství a nejtemnějšího zpátečnictví. Cílem je zlikvidovat liberální demokracii, národní i mezinárodní instituce a společenskou dohodu, a proměnit Západ v území dravců, kde nejsilnější, nejbezohlednější a nejnemorálnější budou držet moc a budou ji udělovat v léno svým věrným.
Abychom tomu, my příznivci liberální demokracie, tedy liberálové, mohli zabránit, musíme se držet tři zásad. Nekompromisnosti, akceschopnosti a optimismu.
Pro porovnání, starší článek na stejné téma: https://medium.seznam.cz/clanek/tomasz-peszynski-jak-zastavit-velkou-populistickou-revoluci-68366
Nekompromisnost
Jakékoliv nadbíhání populistům je naprosto kontraproduktivní. Přebírání populistických témat, které si populisté většinou zkonstruovali pro svůj prospěch, znamená legitimizaci těchto témat a zároveň legitimizaci populistů. Politici, kteří si myslí, že proti populismu lze bojovat zase jen populismem, si kopou vlastní hrob. Voliči populistů jsou většinou velmi hloupí, ale autentického populistu od jeho napodobitele poznají. Instinktivně.
Všechno to vede jen k posilování populistů. Naopak nepopulistický politik si musí umět trvat na svém.
Rovněž taková ta politicky korektní vstřícnost vůči populistům a jejich voličům ve smyslu „pojďme zasypávat příkopy“ je totální hloupost. Na nikoho s tím neuděláte dojem. Populisté a jejich oběti si to budou vykládat pouze jako vaši slabost, jako přiznání toho, že nemáte pravdu, že si nejste svou pravdou jistí. A vlastní příznivce, odpůrce populismu, zklamete, rozladíte a demoralizujete. Po zasypaném příkopu uteče více lidí k populistům než od populistů k liberálům. Naopak je neustále nutno poukazovat na nemorálnost a nepřijatelnost toho, co populisté hlásají. Na neslučitelnost jejich hodnot a myšlenek s fungování demokratického státu.
To ovšem ale neznamená, že každý, kdo nemá přesně vytříbený liberálně demokratický názor, kdo s ním není 100% v ideologickém souladu, musí být ostrakizován a označován za populistu, fašistu a extrémistu. Existuje obrovské množství lidí, kteří v některých věcech podléhají populistické propagandě, ale v jiných věcech vidí věci tak, jak jsou. Místo ideologického prosévání je třeba hledat společné jmenovatele s těmito lidmi a na základě těchto jmenovatelů s nimi vést diskuzi tak, aby sami nelezli autentický postoj i v jiných oblastech.
Lidi, kteří jen nemají dostatek informací nebo prostě nemají vytříbený názor na všechno, od lidí, kteří „padli na poli informační války“, rozeznáte snadno. Ti první se baví normálně, ptají se, zajímají se. Ti druzí používají prázdné ideologické fráze jako zbraň. Klíčová slova, které je naučili populisté a které jsou právě v módě, používají, jako by sázeli karty v mariáši. Diskuzi berou jako souboj a ne jako diskuzi. S takovými lidmi se nemá žádný smysl bavit.
Akceschopnost
Ne všechno, na co si široká veřejnost stěžuje, je pouze výmysl Ruska nebo populistů. Existují reálné problémy. Ale existují i problémy vymyšlené. A existují problémy reálné, ale nevyřčené, na které si nestěžuje nikdo, a přesto reálně jsou.
Liberální politik, kterému záleží na liberální demokracii, musí umět rozeznat problém umělý od reálného. Musí to umět pojmenovat a vysvětlit. Nesmí se bát označit umělý problém za umělý, ale musí umět nalézt řešení na problém skutečný. A také se nesmí bát lidem ukázat problém skutečný, o kterém dosud neměli tušení.
Od toho politiky máme a právě za tohle jsou placeni. Ne za to, že budou neustále jen poukazovat, že populisti jsou populisti. Každý, kdo chce, to už ví. A kdo to nechce vědět, tomu není pomoci. Lidé by měli po politicích chtít, aby jim řekli, co s tím hodlají dělat, jak a kdy. Ať už s jednotlivými problémy nebo s populismem jako s celkem.
Neschopnost naší vládní koalice vypořádat se s hybridní válkou a antidemokratickým tažením opozice je naprosto demoralizující pro příznivce liberální demokracie. Stejně tak neschopnost EU se vypořádat s hrozbami jako je Orbán nebo ideologická tažení proti různým politikám Bruselu naprosto demoralizující pro příznivce silné Evropy. A konečně - neschopnost Západu účinnější pomoci Ukrajině a účinnějšího odporu vůči Rusku a Číně, je demoralizující pro příznivce západních hodnot, svobody a demokracie.
Tato demoralizace oslabuje liberální demokracii naprosto stejně jako lži a demagogie populistů. Dokud se neprojeví v české, evropské a světové politice větší akceschopnost liberálů, dokud se nebudou dít věci, že budeme říkat „wow“ a sedneme si z nich na zadek, tak není možné vzestup populismu zastavit.
Optimismus
Globální válka s neofašismem 21. století není prohraná. Ale bude, pokud si to začneme myslet. Pokud si to začnou myslet naši politici, novináři, aktivisté, naše elita. Všimněte si ruské propagandy vůči Ukrajině. Všimněte si jakékoliv válečné propagandy. Ta vždycky tvrdí, že nepřítel je na pokraji zhroucení. Protože se ho snaží demoralizovat, aby ztratil víru, ztratil naději.
Proto hlasatelé populismu šíří dojem, že tak to má být, že je to jejich vítězné tažení světem. A pouze pár bláznivých liberálů svými rejdy marně čelí neodvratnému. Kdo si pamatuje komunismus, ví, co nás komunisté učili: prvobytně pospolná společnost, otrokářství, feudalismus, kapitalismus, socialismus, komunismus. Vtloukali nám to od dětství, že je to přírodní zákon, že je to neodvratné. Imperialismus je poslední stadium kapitalismu. Všechno to byly lži.
Moderní bolševici, tedy konzervativní populisté, se nám snaží namluvit, že liberální západní řád je jakási úchylka, slepá ulička, ale že všechno směřuje zase zpátky na správnou a přirozenou cestu „normálního světa.“ Je to naprosto stejná lež.
Snaží se nám namluvit, že vítězství populismu je neodvratné, abychom ztratili naději a víru v lepší budoucnost.
Nic není neodvratné, ale je třeba tomu věřit. Je třeba být optimistou a je potřeba dle toho vybírat politiky. Takové, kteří nejen straší, ale ukazují cestu ze tmy. Kteří věří na úspěch a vítězství.
A hlavně, kteří vědí a umí vysvětlit jak.
