Článek
Zatím se zdá, že neexistuje účinný recept na tento systematický a intenzívní nárůst zejména pravicového extrémismu, který usiluje o zničení liberálně demokratického evropského konsenzu.
Existuje nějaká naděje, že se to změní? Opakují se 30. léta nebo dokonce je to ještě horší, nastává konec liberálně demokratického Západu a čeká nás dlouhá doba temna? Žijeme v jakési obdobě pádu Říma?
Zdá se, že západní optimismus a přesvědčení o nevyhnutelnosti pokroku je střídán rezignací a pasivitou na straně demokratů a radostnou přípravou na návrat slavné velkolepé minulosti, která nikdy nebyla, u těch druhých.
Ale my liberální demokraté jsme ještě neprohráli a prohrát nemusíme. Jen musíme pochopit, že vítězství není nevyhnutelné. Musíme se začít bát o budoucnost. Ale bát se tak, aby to nebylo omluvou rezignace, ale naopak motivací ke konání. A taky musíme chápat proti čemu stojíme.
Nepřítel
Nepřítelem liberální demokracie jsou lidé, kteří pochopili, že nejsnadnější cesta k moci a majetku vede přes lhaní, strašení a demagogii. Zkrátka přes populismus. Bodují lidé, kteří pochopili, v čem je ta finta, jak se to dělá. Lidé, kteří nemají morální zábrany lhát a manipulovat. Kteří nevěří v žádnou etiku, v rovnost, lidská práva, svobodu a demokracii. A to ne proto, že by tyto hodnoty nějak patologicky nenáviděli. Spíš jim nic neříkají a naučili se, že když opustí mantinely dané těmito hodnotami, tak mohou dosahovat velkých úspěchů při práci s davem, protože mají mnohem větší volnost než poctiví politici, kteří tyto hodnoty uznávají a svou politiku uskutečňují tak, aby se neocitli mimo ně. Politici mimo mantinely mají větší možnosti než politici, kteří si etikou svázali ruce a nohy.
Nepřítelem jsou tito populisté také proto, že svou cestu k moci uskutečňují bez ohledu na následky pro společnost. Jediné, co pro je ně důležité, je možnost dostat se k moci a majetku. Je jim jedno, jakou to zanechá stopu ve společnosti a jaké budou důsledky – jestli svou zem zaprodají nepříteli, jestli po sobě nechají zničenou planetu nebo neskutečné dluhy pro příští generace. I když neustále prohlašují, že se jim jedná o blaho lidí, je jim to ve skutečnosti úplně ukradené.
Nepřítelem nejsou podporovatelé a voliči těchto manipulátorů. To jsou jejich oběti. Ale samozřejmě i oběti se postupně stávají spolupachateli. To je neúprosná logika každého systému, který je založen na manipulaci s veřejností bez etických a morálních norem. Říkejme tomu třeba fašismus.
Jak již bylo řečeno, tihle manipulátoři mají výhodu v tom, že se nemusí držet etických a morálních norem. Zdálo by se, že díky tomu jsou neporazitelní a nezničitelní. A nesmrtelní. Ale není tomu tak. Mají i své slabiny.
To, že někdo umí šikovně lhát a manipulovat neznamená, že umí všechno. A až na několik výjimek, tito populisté, kromě oné manipulace neumějí nic. Jsou to naprosto neschopní politici, manageři, vůdci, ekonomové, rétoři… Způsobují neskutečné množství problémů, karambolů a průšvihů jak sami sobě, tak svým stranám a také zemím a národům, když se dostanou k moci. Tyto maléry úspěšně zakrývají třeba tím, že mají pod kontrolou média nebo že svou demagogií vždy přesvědčí většinu, že oni za to nemohou. To ale neznamená, že se v tom neplácají. Plácají a je důležité to vědět a uvědomovat si to.
Mimochodem, jací lidé porušují pravidla? Poctivý a pracovitý člověk se umí uživit, i když pravidla dodržuje. Pravidla porušují většinou neschopní a líní. Neschopní, líní a často velmi hloupí lidé kradou, lžou a podvádějí v normální životě. A stejně tak i v politice.
Je třeba si uvědomit, že náš nepřítel je v podstatě neschopný, hloupý a v určitém směru i líný. Jistě, populisté jsou obdivováni ze svou ochotu neustále mluvit s lidmi, za neustálé vedení permanentní volební kampaně, ale s ochotou pracovat na vedení států to už tak žhavé není. To je důležitá informace.
Jak zastavit velkou populistickou revoluci
Recept na vítězství nad těmito lidmi je poměrně jasný. Demokraté, liberální demokraté, musí být chytřejší, schopnější a pracovitější.
Bylo by velkou chybou ony populisty podceňovat v tom smyslu, že jsou tak hloupí a neschopní, že se zničí sami, že vítězství liberální - demokracie je neodvratné. To opravdu není. Populismus se totiž logicky po čase transformuje do autoritářství, které už moc nepustí, ač je jakkoliv neschopná.
Je však kontraproduktivní si myslet, že lidi, kteří umí zmanipulovat voliče, aby je vynesli do jejich funkcí, jsou neporazitelní supermani, s kterými nelze bojovat a je potřeba se s nimi dohodnout.
Je potřeba opravdu přemýšlet a být chytrý. Hledat způsoby, jak lépe komunikovat s lidmi, jak lépe vysvětlit lidem svou politiku. To, co chci. Jak voliče zaujmout. Jak se mu přiblížit.
Není to snadné. Je to těžké. Ale je třeba s tím začít a snažit se v tom neustále zlepšovat. Pouze chytřejší a pracovitější, než populisté, populisty porazí.
Je třeba přestat být povýšený ve smyslu metod, které používáme. Je třeba se učit od nepřítele. Populisté používají spousty skvělých komunikačních fint. Spousta demokratů těmito fintami pohrdá jako pro demokrata nedůstojnými. To musí skončit. V politice neplatí, že je lepší důstojně prohrát. Samozřejmě nelze od populistů přebírat víru ve lži a manipulace, to ne. Ale jiné věci ano.
Bohužel díky populistům je politika čím dál tím víc povrchní záležitostí a rozhodují fotografie a videa, vizuálno nad textem a obsahem. Politika se buduje kolem lidí, kolem osobností, ze kterých se stávají hvězdy sociálních sítí a ne kolem programu a obsahu.
Pokud se tomu demokraté nepřizpůsobí, skončí. To není volání po bezobsažné politice. Protože jako demokrat můžete sice na první pohled působit stejně povrchně a „populárně“ jako populista, ale na rozdíl od populisty můžete mít pod povrchem toho všeho schovaný skutečný program a hodnoty.
Bohužel většina demokratických politiků si myslí, že když vytvoří úžasný program postavený na skvělých hodnotách, že si z toho veřejnost sedne na zadek. A pak se diví, že se to nestalo.
Je tomu naopak. To, že politik svůj program může uskutečnit a své hodnoty prosazovat, je odměnou za to, že se mu podařilo získat voliče na svou stranu. Klidně i něčím, co s programem a hodnotami zase až tak nesouvisí. Anebo se ta část programu, která je prostě správná a podstatná, ale ne příliš populární, stane odměnou za jinou část programu, která by mohla být populární, ale politikům se nejeví zase tak podstatná.
Zkrátka je potřeba přestat populisty podceňovat i přeceňovat, je potřeba být pracovitější a chytřejší. Je potřeba přestat pohrdat jejich voliči a jejich metodami (při zachování morálních mantinelů). Je potřeba se pustit do dlouhé a vyčerpávající války s populismem, jejíž výsledek není předem daný, ale bude záležet jen a pouze na schopnostech demokratů.
Bude to těžké a bude to nejisté. Ale nic jiného nezbývá.
