Článek
Jsme svědky rozpadu západního liberálně demokratického systému, který zásadním směrem akceleroval nástup Donalda Trumpa do funkce amerického prezidenta. Trump bourá Ameriku, tak jak jsme ji znali a likviduje ji v očích Evropanů jako spolehlivého partnera, jako pilíř západního světa. A pokud se hroutí pilíř, hroutí se celá stavba.
Že se svět řítí do nepěkné budoucnosti, začíná být evidentní, ale ještě pořád můžeme zabránit tomu, aby tato budoucnost zásadním způsobem zhoršila životy nás – Evropanů. Evropa má na to stát se mocností, která dovede ochránit liberální demokracii alespoň na své půdě.
K tomu se ovšem potřebuje sjednotit, posílit ekonomicky a posílit vojensky. Tato logická emancipace společné Evropy je prozíravými Evropany vnímaná jako nutnost již dlouhá léta, dokonce desetiletí, aniž by někdo z nich tušil. Co se bude nyní dít v USA.
Současný vývoj těmto lidem dává zapravdu a zároveň ukazuje, že je nutné tyto snahy zásadním způsobem urychlit a zintenzivnit.
Problém ovšem je, že i v Evropě samotné existuje silný odpor vůči integraci, vůči liberální demokracii a hlavně vůči sjednocení na principech liberální demokracie.
Pokud má být tento odpor překonán, je potřeba, aby se demokratičtí Evropané sjednotili za proevropským konsensem, který již existuje a je v hrubých rysech definován.
Co ale s těmi Evropany, kteří podlehli populismu a euroskepsi?
Věchno zlé je k něčemu dobré a pokud vlažní Evropané uvidí, jak se svět mimo relativní bezpečí Evropské unie řítí do záhuby, mohlo by to otevřít jejich mysl směrem k Evropě. Už teď lze vnímat úlek mnoha Evropanů nad děním v USA. Takový úlek nezpůsobila ani ruská invaze na Ukrajinu.
Ovšem strach sám o sobě nestačí. Ze strachu samotného nic pozitivního vybudovat nelze.
Druhou podmínkou pro to, aby většina Evropanů pochopila, že jednotná Evropa je jejich jedinou šancí, je fakt, že Evropa, tedy Evropská unie budou skutečně fungovat. Že se stane nejen vojenskou mocností, ale bude i prostorem k ekonomickému vzestupu a technologickému pokroku. Zatím je Evropa spíš jen dovolenkovou destinací, poklidným místem, které ještě nikdo nezničil, protože oligarchové a zloduši celého světa potřebují někde trávit své luxusní dovolené.
V tuto chvíli to zní fantasticky, ale musí to být vysloveno, protože nic jiného nezbývá. Evropa se musí stát vojenskou a politickou velmocí, musí projít rychlým technologickým vzestupem a dravou ekonomickou renesancí jako v Číně nebo v USA.
A vlastně to taková fantazie není. Tým bývalého italského premiéra Maria Draghiho si to uvědomil a vypracoval tzv. Draghiho zprávu ve které je vše toto řečeno. Navíc je tam řečeno, jak to toho lze dosáhnout. A navíc tato zpráva dala za pravdu mnoha kritikům EU, kteří kritizovali regulace, byrokracii, těžkopádnost a pomalost.
Kompas konkurenceschopnosti je název programu Evropské komise, který je právě postaven na Draghiho zprávě a který má kroky v ní uvedené v tomto volebním období komise uvést do života. Je to velká, revoluční věc. Bohužel v humbuku kolem Donalda Trumpa celá věc poněkud zanikla. A ještě o to více zanikla v (euro)skeptickém Česku ve kterém se nedokážeme pro nic nadchnout a v poslední době ani mít naději.
A to je škoda, protože kdybychom to uměli, viděli bychom , že Kompas konkurenceschopnosti ukazuje správný směr: nastartování ekonomického vzestupu EU pomoci inovací, snížení byrokracie, energetické bezpečnosti a jednotného trhu za uchování Green Dealu. Ukazuje co dělat, aby se Evropa obešla bez montoven v Číně, plynu a ropy z Ruska a bezpečnostních záruk z USA. Vytyčuje směr na co se má zaměřit výzkum a vývoj. Klade důraz na uvedení nových objevů do praxe, protože zejména v tomto EU kulhá. A mnoho dalšího.
Bylo by však naivní čekat, že Evropská komise něco vyhlásí a Evropané z toho začnou tančit v ulicích samou radostí, že je o ně postaráno. Kompas konkurenceschopnosti může ukázat Evropanům směr jen v případě, že bude fungovat. To uvidíme v nejlišších měsících a letech. Pokud fungovat nebude, samozřejmě se nadějí Evropy nestane. Ale pak už nám bohužel nepomůže nic. Pokud fungovat bude, existuje šance, že lidé začnou v budoucnost Evropy zase věřit. A to je zásadní.
Lidé by však o Kompasu konkurenceschopnosti vědět měli. Měli by kontrolovat své zástupce, jestli je jejich politika v souladu s tímto kompasem nebo nikoliv. Protože podle toho poznají, jestli je jejich národní vlády vedou do ochranné náruče liberálně-demokratické Evropy nebo je táhnout do nebezpečného světa Putina, Si Tin Pchinga a Trumpa.
