Článek
Migrace, migranti, uprchlíci, lidé jiného náboženství a barvy kůže, lidé z jiných kultur a lidé z jiných zemí, jsou v posledních létech rozbuškou, která dovede zažehnou iracionální až nenávistné reakce velké části veřejnosti. S covidem a velkou válkou na Ukrajině to poněkud utichlo, ale události posledních dnů daly energii mírné renesanci xenofobních nálad nejen v Česku. Události, které svádí k rychlým a emotivním soudům, což je živná půda pro populisty a (často proruské) dezinformátory. Čelit se tomu dá pouze zdravým rozumem a přirozenou lidskostí, která je v každém slušném člověku a o kterou by měl každý z nás pečovat, aby ji nepotlačil (často uměle vyvolanými) negativními emocemi.
Ve Francii došlo v minulých dnech k nebývale silným nepokojům, jejichž rozbuškou bylo zastřelení potomka alžírských migrantů policistou.
Policista, který zastřelil onoho mladíka zřejmě minimálně porušil služební předpisy. Samozřejmě záleží na tom, kdo daný incident popisuje a mnozí zdůrazňují fakt, že zastřelený mladík se pokoušel odjet a i před samotnou střelbou se choval arogantně až agresivně. To však samozřejmě neomlouvá případné porušení zákona nebo předpisů ze strany policisty. Policisté jsou placení mimo jiné za to, aby byli odborníci na vyvážené a adekvátní použití síly. A ano, je to náročná a citlivá práce. Stejně jako práce lékaře, kterému chceme věřit, že naší nemoc nepodcení nicneděláním, ale zároveň nás nezabije neadekvátní léčbou. Stejně jako u učitele, u kterého čekáme, že naše děti něco naučí, ale nebude je u toho mlátit. Stejně jako u pilota dopravního letadla, od kterého chceme, aby nás dovezl včas, ale zbytečně neriskoval. Být policista je určitě vážené povolání, ale udělat chybu může mít fatální následky a ne, není to nespravedlivé.
Ale samozřejmě to neospravedlňuje bezhlavé násilí a rabování.
Účastníky nepokojů v tomto případě byla mládež, zejména potomci přistěhovalců v 3. generaci. Samozřejmě je ohavné říkat, že je to v jejich nátuře díky jejich rase, původu nebo náboženství a samozřejmě by bylo hloupé a naivní, dívat se na tyto lidi jako pouhé oběti systému, kteří za nic nemohou. Je to stejná diskuze jako v Česku. Jsou lidé, kteří chodí na anti-systémové demonstrace plné nenávisti a vzteku, lidé, kteří chtěli na Václavském náměstí strhnout ukrajinskou vlajku, lidé, kteří útočí na všechno žlutomodré, od přírody patologičtí padouši nebo jsou tou chudí a trpící lidé, kteří za to nemohou?
U obou skupin existují nějaké objektivní důvody, které je přivedly k nedůvěře v systém a ve stát a společnost. Na druhou stranu jsou tito lidé za své zlé činy zodpověděni a nikdo je svou nenávist ventilovat nenutí.
Takže jaké objektivní důvody mohou vést k nepokojům potomky migrantů ve Francii? Nejsem odborník na Francii a nemohu tedy kvalifikovaně mluvit o tamní společenské a sociální situaci. Co však vidím, je fakt, že migranti a jejich potomci žijí i v jiných zemích a i když tam není soužití jistě bez problémů, takové divoké a tak intenzívní, masové a násilné nepokoje tam nepropukají. To tedy znamená, že ve Francii žijí buď nějací extrémně zlí migranti nebo to znamená, že ve Francii je něco špatně. Že francouzský stát dělá něco specificky špatně a proto je tam situace vyhrocenější než jinde. Která možnost je asi pravděpodobnější?
Četl jsem reakce na názor, že ve Francii selhala integrace a dotyčný diskutující na sociální síti napsal: „Integrace selhala, takže za to zase můžeme my bílí!“. To je samozřejmě nesmysl, který nikdo neříká. Pokud ve Francii integrace selhala, neznamená to, že je to vina „všech bílých“, ale je to vína špatné politiky, špatných politiků, chyba státu, za kterou je někdo konkrétně zodpovědný.
Nelze dávat kolektivní vinu „na všechny bílé“, ale stejně tak nelze ani dávat kolektivní vinu „na všechny přistěhovalce“, migranty a jejich potomky. Vidíme to přece i u nás.
Došlo ke dvěma incidentům mezi Romy a Ukrajinci (jeden s velmi tragickým koncem). O čem to svědčí? Že se nějací Ukrajinci dostali do střetu s Romy (nebylo to dosud vyšetřeno), ne, že všichni Ukrajinci napadají Romy. Pak Romové udělali nějaké akce s dost xenofobními hesly. O čem to svědčí? No, že nějací Romové udělali akce s xenofobními hesly. Ne o tom, že všichni Romové jsou anti-ukrajinští xenofobové.
Zpět do Francie.
Na násilí v ulicích má jistě i vliv jistá pouliční politická kultura ve Francii. Francie je známa divokými demonstracemi. Ani předchozí demonstrace proti důchodové reformě nebyly zrovna mírné, stejně tak jako několik let starší akce tzv. žlutých vest. Ve Francii je prostě politické pouliční násilí poněkud častější jev než v jiných evropských zemích.
Francouzské nepokoje samozřejmě propagandisticky zneužívají provládní média ve dvou autoritářských zemích EU – v Polsku a Maďarsku. Jsou to jediné dvě země, které odmítají migrační kompromis na kterém se domluvily země EU. Zejména v Polsku je to ožehavé téma, protože se blíží volby, ve kterých může opozice porazit vládní stranu PiS. Autoritářská vláda se tak snaží využít osvědčeného receptu – strašení migrací. Proto odmítá evropský kompromis, proto svolává referendum o migraci, které by se mělo uskutečnit před volbami, aby mobilizovala voliče proti opozici. A proto dokonce demokratická opozice přešla na xenofobní rétoriku, takže v Polsku momentálně není žádná relevantní politická síla, která by zastávala nexenofobní postoje.
Maďarsko a Polsko jsou stále izolovanější země EU, stále extrémnější a stále více se vzdalující unijnímu mainstreamu. Ale i v Česku máme politiky, kteří by z nás chtěli udělat další takovouto zemi. Politiky kteří podporují maďarský a polský postoj.
Situace ve Francii a situace v Polsku (a Maďarsku) jsou dva protipóly „migračního problému“ v Evropě. Ale je nadějné, že se na řešení tohoto problému už podílí spojená síla 24 zemí Evropské unie a že Česko je mezi nimi.
Važme si toho.
