Hlavní obsah
Názory a úvahy

Nebojte se o Evropu

Foto: Tomasz Peszynski/Bing Image Creator

Evropa

Jak dopadly Evropské volby? Výsledky evropských voleb je napůl plná sklenice. Někdo může panikařit, že už je poloprázdná. Ale co když je poloplná?

Článek

Pojďme se podívat na evropské volby od toho nejhoršího, po to nejlepší, abychom mohli skončit dobrým koncem.

Evropské volby jsou velká a komplexní událost a pokud je chceme objektivně zhodnotit je potřeba si je trochu rozdělit.

Česko

Na výsledku voleb v Česku je opravdu těžké hledat něco pozitivního, ale na věci se dá nahlížet i trochu jinak, než jak se teď zdají.

Jestli si totiž někdo myslí, že zvolení populisté jsou schopni uskutečnit v evropském parlamentu své populistické sliby, jako zrušit „zákaz spalovacích motorů“ nebo „zastavit migraci“, tak se hluboce plete. Ten, kdo volil jisté strany z těchto důvodů bude zklamán. „Zákaz spalovacích motorů“ už byl přijat a není síla v evropském parlamentu ani jinde, aby to změnila. Průmysl už počítá s termínem 2035 a navíc je to celosvětový trend, který rozhodně není nějakým „bruselským výmyslem.“ Green Deal jako takový je na tom obdobně a nikdo ho nezruší, natož nějaká česká strana s několika euro poslanci. A zdá se,. Že to tyto strany dobře vědí.

Nyní platný migrační pakt byl v EU vyjednáván dlouhá léta a po Evropa se dopracovala ke kompromisu s kterým není spokojen nikdo, což je znak opravdového kompromisu. Opravdu se tento kompromis nebude měnit, protože se v evropském parlamentu objeví nějaký český antiimigrační hrdina.

Takže špatná zpráva pro odpůrce elektro aut, Green Dealu a migrantů a dobrá zpráva pro příznivce elektro aut, Green Dealu a společné evropské migrační politiky. Všechno zůstane tak, jak je to teď.

Pokud někdo volil strany z těchto důvodů, tak prostě a jednoduše naletěl a jediné, co se mu povedlo, je poslat do Bruselu pár hochštaplerů, kteří tam budou absentovat, pobírat krásný unijní plat a vůbec ničeho nedosáhnou, protože pozitivní program nemají a na jejich „stop tohohle“ a „stop tamtoho“ jim tam většina kolegů bude kašlat.

A to by mohla být dobrá zpráva, nemyslíte? Samozřejmě vykoupená nižší kredibilitou Česka a zmenšení našeho vlivu na evropské dění. To samozřejmě.

27 národních voleb

Říká, že evropské volby nejsou ve skutečnosti evropské, ale je to 26 národních voleb. A špatné zprávy přicházely nejen z Česka. Nebo zdánlivě špatné zprávy.

Německá vládní koalice dostala výprask a zrádcovská neofašistická a proruská AfD získala 18%. Ale vítězem se stala CDU/CSU. Možná si někdo vzpomene, že to je strana kterou, a není to tak dávno, vedla jakási Angela Merkel. Ta už je sice dnes hodnocena rozporuplně, ale přece jen CDU/CSU není strana extrému, nad kterým by jedni museli plakat a druzí tančit radostí.

Francie se jeví jako totální katastrofa, když „Le Penovci“ porazili „Macrona“ poměrem 30:15 na procenta. Ale příliš se u nás nepíše, že k Macronovým 15% se blíží znovuzrození francouzští socialisté pod vedením nové hvězdy francouzské politiky Raphaela Glucksmanna, jehož otec André, známý filozof má českou matku a ukrajinského otce. Raphael je Evropan každým coulem, rád cituje Václava Havla a například si myslí, že Macronova politika vůči migrantům je příliš tvrdá. Takže liberální Macron a levicově liberální Glucksmann (i když spojenci rozhodně nejsou) mají dohromady skoro tolik jako Le Pen. Tomu odpovídá i „export“ europoslanců z Francie do Bruselu.

Macron šokoval Evropu, když vyhlásil parlamentní volby a to už na 30.6. Na první pohled to vypadá, že to udělal z šoku z drtivé prohry, ale když se nad tím zamyslíte, tak to není příliš pravděpodobné. To, že volby dopadnou takto se vědělo již mnoho týdnů předem a lze předpokládat, že tah s předčasnými volbami má Macron dopředu naplánován, i když samozřejmě jde o obrovské riziko. Bude napínavé to sledovat.

A pak tu máme mnoho dalších evropských zemí, kde volby dopadly dobře až skvěle.

Například v Polsku vyhrál Tusk (i když se ukazuje, že velice těsně – jen o 1%, poměr % liberálních a populistko pravicových stran je v těchto volbách 50% ku 48%). V Maďarsku sice vyhrál Orbán s drtivými 45%, ale je to jeho nejhorší výsledek za posledních 20 let a opozice navzdory Orbánovské polototalitě a totálnímu ovládnutí médií získala neuvěřitelných 30%.

Na Slovensku vyhrálo liberální Progresivné Slovensko s 28% a ačkoliv ze Slovenska půjde do evropského parlamentu více populistických europoslanců, než těch liberálních, v atmosféře strachu po atentátu na Fica je to skvělý výkon, který mohou české strany Šimečkovi akorát tak závidět.

Zajímavé jsou také výsledky ve Švédsku. Zemi, která masivně podporuje Ukrajinu a nemá žádné „chcimíry“ a zemi, kde jsou reálné problémy se zločinností v komunitách migrantů, zemi kterou straší xenofobové, že „pokud si sem pustíme migranty, skončíme jako Švédsko“. Člověk by si řekl, že v téhle zemi budou mít populisté na růžích ustláno, ale zvítězili tam sociální demokraté a posílili zelení a pravice naopak ztratila. Takže je vidět, že rovnice „migrace-problémy-vítězství extrémní pravice“ není zákon.

Daly by se najít i další země, kde nás výsledky mohou uklidnit, ale raději se podívejme, jaký to mělo vliv na složení evropského parlamentu.

Evropský parlament

Na evropské úrovni k žádné extrémně pravicové revoluci nedošlo. Pravda, pravice posílila, ale hlavně posílila pravice politiků jako je Niedermayer, Tusk nebo Ursula von der Leyen. To je důvod, proč, jak bylo výše zmíněno, nemohou naši populisté uskutečnit své sliby a je to důvod, proč by měl být příznivec spojené Evropy a evropských hodnot v klidu. Unie se nezhroutí, ani se neotočí špatným směrem.

Tady je vidět skutečná síla Evropy-velkého prostoru se 440 miliony lidí. Není to síla působící jen navenek, ale i síla působící dovnitř. Když se to na jedné straně Evropy pokazí, na druhé se to zase vyrovná. Takového obra prostě není snadné vykolejit. A to by nás mělo naplňovat klidem a optimismem.

A pokud jsme konzervativní v tom nejobecnějším slova smyslu, tedy, že máme rádi klid, řád, stabilitu, prosperitu a skutečný (ne ten ruský) mír, tak bychom měli podporovat panevropskou demokracii na evropské úrovni. Abychom my Evropané měli vyšší přímý vliv na evropskou politiku tak, aby naše národní vlády chránily sice naše zájmy proti většině, ale zároveň, aby většinu neblokovaly a umožnili ji dobře vládnout.

Nebojte se o Evropu. Dobře to dopadne. Když budeme chtít.

Máte na tohle téma jiný názor? Napište o něm vlastní článek.

Texty jsou tvořeny uživateli a nepodléhají procesu korektury. Pokud najdete chybu nebo nepřesnost, prosíme, pošlete nám ji na medium.chyby@firma.seznam.cz.

Sdílejte s lidmi své příběhy

Stačí mít účet na Seznamu a můžete začít psát. Ty nejlepší články se mohou zobrazit i na hlavní stránce Seznam.cz