Článek
Silná komise pro silnou Evropu
Ursula von der Leyen představila tento týden svůj návrh na složení nové Evropské komise pro léta 2024 až 2029. Je potřeba vědět, že celá komise musí být schválená evropskými poslanci. Právě schvalování Evropské komise patří k nejsilnějším dosavadním pravomocem Evropského parlamentu a byl to jeden ze skutečných aspektů, které měli voliči zvažovat v evropských volbách. Ne vnitropolitická témata, ne populistické strašení, ale právě toto.
Evropští poslanci si svou pravomoc náležitě užijí a podrobí kandidáty „grilování“, tedy budou je téměř vyslýchat na půdě parlamentu a budou na ně dotírat s nejrůznějšími, často velmi nepříjemnými otázkami. Ale lidé, kteří chtějí řídit Evropu, musí umět něco zvládnout.
Vzhledem k tomu, že Evropský parlament už von der Leyen schválil jako předsedkyní Evropské komise, zdá se velmi pravděpodobné, že jejich návrh projde.
Na co se tedy můžeme těšit? Jako Evropané určitě na to, že se z von der Leyen stává velmi silná politická persona, která se čím dál tím více emancipuje od národních vůdců a čím dál tím méně se jich bojí. A to je pro nás Evropany dobře, protože národní vůdce (premiér, či prezident) prostě vždy více háji zájmy své země než celé Evropy a jen málo z nich chápe, že zájmy Evropy a zájmy jeho země by měly být totožné, protože jaksi jsme všichni Evropané.
Její emancipace se projevila například jejím tlakem na to, aby členské země nominovaly do komise 50 % žen. Asi to není úplně rozhodující kritérium úspěchu Evropy, ale bylo zajímavé sledovat, jak si von der Leyen zatím cílevědomě jde. A cílevědomost, to je to, co Evropa potřebuje strašně moc.
Nakonec se sice von der Leyen nepodařilo tohoto cíle dosáhnout. Z 27 komisařů má 11 žen, ale zase ze 7 místopředsedů má 5 žen, aby si tento mírný neúspěch trochu kompenzovala.
A teď to důležitější. Novou komisařkou pro zahraničí vztahy, tedy evropským ekvivalentem národních ministrů zahraničí a zároveň místopředsedkyní Evropské komise má být bývalá estonská premiérka Kaja Kallas, politička, která svým rozhodným odporem vůči Rusku získala respekt celé rozumné Evropy. To, že je z Pobaltí, zaručuje, že si dobře uvědomuje ruskou hrozbu a nebude vůči ní nijak ustupovat.
Ale jak se říká v teleshopingu, to není zdaleka vše. Nově zřízenou funkcí komisaře pro obranu (a taky pro kosmonautiku) bude další politik z Pobaltí, bývalý litevský premiér Andrius Kubilius. Další zarytý odpůrce Ruska, bývalý bojovník za svobodu Litvy vůči SSSR, který prohlásil, že mít dobré vztahy s Ruskem je nemožné.
Navíc je tento člověk členem Spinneliho skupiny, což je kruh evropských politiků, kteří usilují o vznik Evropské federace.
Ale ani to ještě není vše. Do třetice všeho dobrého. Jako komisařka pro technologie, bezpečnost a demokracii, tedy člověk, který bude mít za úkol technologickou nezávislost Evropy a ochranu Evropy před vměšováním a ovlivňováním demokratických procesů, bude Finka Henna Virkkunen. Jak dobře víme, Finové rovněž netrpí přehnanými sympatiemi k Rusku.
Důležitou roli by mohl sehrát i další komisař, ale ten si zaslouží zvláštní kapitolu, protože je to Čech.
A co ten Síkela?
V Česku se nejvíce mluví právě o námi „dodaném“ komisaři Síkelovi, protože my pořád stále všechno řešíme přes náš národní úhel pohledu. Ale budiž.
Síkela dostal post komisaře pro mezinárodní spolupráci. Je to funkce, která má rozvíjet ekonomickou spolupráci se zeměmi mimo EU a pečovat o rozvojovou pomoc EU chudým zemím. Tedy něco z čeho si v Česku nikdo na zadek nesedne, protože nás rozvojová pomoc tradičně nezajímá, protože jak jistě víme, sami máme málo.
Samozřejmě vládní politici budou tvrdit, že je to úžasné portfolio a skvělý úspěch a opoziční budou říkat, že je to druhořadá kolej a další neúspěch vládní koalice.
Je doložitelný fakt, že jsme o tohle portfolio prostě nestáli. Ani jeden z našich politiků se v době sestavování komise o něm nezmínil, že by mělo o toto Česko zájem. Mluvilo se o komisaři pro obchod nebo pro energetiku, což jsou v EU jedny z nejdůležitějších pozic. Ve hře byla i výše zmíněná obrana. Ale to je vše.
Tudíž z hlediska vládní koalice to prostě logicky není to, co si představovala. Ale je třeba si uvědomit, že to, jak jsou v současnosti v Česku rozdané karty, jasně ukazuje, že tato super významná portfolia jsme neměli šanci dosáhnout. Jednak proto, že českým národním vůdcem je Fiala z euro skeptické ODS, která je součástí euro skeptické politické skupiny ECR. A taky je to tím, že nemáme euro. EU prostě nesvěří zásadní věci obchodu nebo energetiky komisaři ze země, která odmítá být jádrem EU odmítáním vstupu do eurozóny. To je prostě důsledek, před kterým příznivci eura v ČR léta varovali. Slovensko, které zrovna momentálně není na výsluní EU, ale má euro, má onen kýžený obchod. Ale má ho slovenský zkušený bruselský úředník Šefčovič, ne Fico. Ten na něj nemá žádné páky. Evropský komisař nesmí prosazovat zájmy své země, ani strany, ale musí prosazovat zájmy celé Evropy. Bude to muset odpřisáhnout před evropskými soudci na Lisabonskou smlouvu.
A to, že Česko nominovalo muže a ne ženu, taky celé věci nepomohlo. Prostě doby, kdy EU po nás něco chtěla a my jsme to bez důsledků ignorovali, skončily. Taky dobře.
A samozřejmě naše opozice, která se Síkelovi vysmívá, by neměla šanci na nic lepšího, protože je ještě euroskeptičtější než vládní koalice. Takže i když opozice kritizuje vládu, že si neprosadila důležitějšího komisaře, tak ta by opravdu větší šance, být u moci neměla a nikdy mít nebude.
Na druhou stranu Síkelovo portfolio se může ukázat jako velmi důležité pro Evropu a i pro nás. Síkela bude moci bojovat s ruským a čínským vlivem v Africe. Bude moci ovlivňovat politiku EU v tom směru, aby do EU proudilo méně migrantů z chudých zemí.
To se nakonec může stát jednou ze stěžejních věcí pro zachování a posílení společné Evropy. Síkela k tomu bude mít 3000 úředníků a rozpočet, který je 3,5× vyšší než než ten český státní. Ano, čtete správně. Síkela bude pracovat s penězi více než 3× většími než s nimi operuje Fiala a jeho vláda.
Síkela by se tak mohl zařadit do výše zmíněné skupiny komisařů, která má za úkol bránit Evropu. Přejme mu, ať se mu to podaří a přejme Evropě, tedy nám, aby budoucí komise vedla Evropu k bezpečnosti, síle, integraci a rozvoji, jak to požaduje Draghiho zpráva, o které jsem psal minule.
