Článek
Po ostudných třech letech, kdy Fialova vláda nechala v této zemi bujet dezinformace a ruskou propagandu, byl koordinátorem strategické komunikace jmenován plukovník Otakar Foltýn, bývalý velitel vojenské policie a následně poradce prezidenta Pavla.
Kroky, které vláda proti dezinformacím do té doby podnikla, by se daly spočítat na prstech jedné ruky. Žádost vlády o vypnutí proruských webů v roce 2022. A jmenování poradcem premiéra pro boj s dezinformacemi, Miloše Gregora, o kterém však od té doby nebylo ani vidu, ani slechu. Ještě něco dalšího?
Naproti tomu poradce premiéra Pojar, pod kterého tato agenda spadala, se mezitím nechvalně proslavil větou „neumím definovat, co jsou to dezinformace“ a vláda upustila od vypracování zákona proti dezinformacím.
A tak nejčinnější ranou proti dezinformacím z Ruska bylo nedávné odhalení serveru Voice of Europe, které však není dílem vlády, ale tajné služby BIS. Toto odhalení mělo velké důsledky, a to i za hranicemi Česka.
Nedávno, rok před volbami, když už je cela země naprosto zaplevelena dezinformacemi, jmenovala vláda plukovníka Foltýna jako poradce vlády. Na půl roku a bez potřebných prostředků (peněz).
O Foltýnovi slyšet je. O dezinformacích a dezinformátorech alespoň mluví nahlas a bez rukaviček. A samozřejmě dezinformační scéna opět spustila hysterickou kampaň proti Foltýnovi jako proti vrchnímu cenzorovi.
A protože jedním z hlavních cílů dezinformací je změnit význam slov, pojďme si vyjasnit pojmy. „Strategická komunikace“ je záměrným využíváním informací k dosažení nějakých cílů. Ano, je to jen nový termín pro propagandu. Slovo „propaganda“ nás děsí, ale je třeba podotknout, že propaganda sama o sobě neznamená lež a manipulaci. Je to, jak vyplývá z definice, cílené používání informací za nějakým účelem. Pokud je tímto účelem ochrana demokracie a právního státu, boj proti dezinformacím a boj proti působení nepřátelských mocností, je to účel bohulibý a propaganda je pozitivní věc. Propaganda, která se využívá k uchopení moci, k potlačení demokracie a rozložení společnosti je věc negativní a špatná.
A nejdůležitější je to, že propaganda samotná neznamená automaticky lhaní a manipulaci. Propagandu lze dělat i na základě pravdivých informací a dodržování pravidel. Samozřejmě, že tento původní účel propagandy byl po desetiletí díky totalitním a autoritářským režimům zapomenut, když masivně využívaly lží a manipulací, aby upevnily svou moc a dosáhly svých nekalých cílů.
Ale v žádném případě není pravda, že demokratické země nemohou vést propagandu, jinak už nejsou demokratické. Mohou a v poslední době se dokonce zdá, že musí. A abychom odlišil tuto etickou propagandu od té lživé a manipulativní, tak ji říkáme novým termínem – strategická komunikace.
Cenzura je dle definice omezování a kontrola sdělování informací. Ale pozor – informací. Ne dezinformací. Ne lží. Ne manipulací. Samozřejmě hranice mezi informací, mylnou informací, legitimním názorem a dezinformací a manipulací je velmi tenká, takže s omezováním a kontrolou informací se musí zacházet velmi, velmi opatrně. To je jasné.
Ale slovo „cenzura“ se v posledních letech stalo jen obsahově prázdným, ale emotivně nabitým termínem, který masově zneužili dezinformátoři, aby mohli útočit na každý pokus o snahu čelit dezinformacím.
Žádná cenzura v Česku není. Říkat opak je nezodpovědná lež. Lidé, kteří se snaží sofistikovaně dokázat, že například ono dočasné vypnutí proruských serverů byla cenzura, jako by žili na Měsíci, když kladou důraz na vypnutí serverů jako na omezení informací. Nebylo to omezení informací. Bylo to omezení dezinformací. A stalo se to za poslední 3 roky jen jednou a dočasně. Jakoby zapomněli na kontext, který říká, že dezinformace jsou využívány proti západním zemím a demokratickému zřízení. Jen proto, že dezinformace jsou nehmotné, však ještě neznamená, že nejsou stejně nebezpečné jako bomby nebo rakety. Protože jsou používány stejně. Jako zbraň.
A máme příklady, kdy i verbální věci lze zakazovat. Například šíření nenávisti (hate speech), nebo šíření poplašných zpráv (v budově je bomba) je trestné. Stejně tak lze v občanském právu napadnout konkrétní lži proti konkrétním lidem.
Lze pochopit legitimní obavy z toho, že by se strategická komunikace samozřejmě dala zneužít k šíření lží. A že označení informací za dezinformace by se skutečně dala omezovat svoboda slova. Lze pochopit a uvítat snahu novinářů toto přísně hlídat proti zneužití. Ale nelze pochopit dávání za pravdu ruské propagandě tím, že hodnotíme věci bez kontextu, jako bychom nežili v době hybridní války.
Protože pokud to budeme dělat, musíme dát za pravdu třeba tvrzení, že dodávky zbraní napadené Ukrajině je prodlužování války, které je logicky správné, ale bez kontextu, že Ukrajinci mají právo se bránit a že ukončení války na Ukrajině by způsobilo teror a genocidu a válku zase někde jinde.
Plukovník se stal terčem rozhořčení za tato slova: „Já žádnou cenzuru dělat nebudu. A pokud někdo tvrdí, že ano, prosazuje ruský narativ, jedná proti vlastnímu státu a je kolaborantem současného kremelského režimu proti zájmům České republiky.“
Bez kontextu zní tato věta velmi rozporuplně. Chlapík prostě říká, že když ho někdo obviní z toho, že něco chce dělat, tak je ruský kolaborant. To není úplně košer. Na první pohled.
Ale kontext je takový, že ruská propaganda, tedy ruské dezinformace mají v Česku na růžích ustláno. A že nejvíce obviňují kohokoliv, kdo je netolerantní vůči dezinformacím z cenzury proruští dezinformátoři. A k nim se přidali nezodpovědní opoziční politici. Kdo mluví o cenzuře a přitom podporuje Rusko je skutečně kolaborantem Ruska. A kdo mluví o cenzuře jen proto, aby získal politické body je užitečný idiot Ruska a proruské scény. Bez ohledu na motivaci, tak vést Rusku hybridní válku pomáhají obě skupiny.
Pokud totiž chceme vést boj s propagandou a dezinformacemi, musíme připustit jejich existenci. A musíme připustit existenci dezinformátorů. Upozornit na jejich motivaci a jejich postupy. Nesmíme hrát jejich hry na požadavek diskuze a na existenci cenzury.Se lháři se diskutovat nedá, protože nepoužívají argumenty, ale lži. Je potřeba se proti nim vymezit.
A to plukovník Foltýn dělá. Přál bych si, aby měl úspěch, ale mám o tom své pochybnosti vzhledem k časové tísni a prostředkům, kterými disponuje. Na druhou tím, že se odvážně vymezil proti narativu o cenzuře a jednoznačně konstatoval realitu, tedy kdo a proč tento narativ šíří, udělal velmi dobrou věc.
Uvidíme, jak to bude pokračovat.
