Článek
Je riskantní psát nyní takový text, protože opravdu není jasné, že Kamala Harris vyhraje americké volby, ale čas k dalším parlamentním volbám v Česku se krátí a ať volby v USA dopadnou jakkoliv, kandidatura Harris ukazuje, že jsme ještě všechny možnosti, jak bojovat s populisty nevyčerpali.
Jistě je také pravda, že Američané jsou náchylnější k tomu ze všeho dělat kýčovitou hollywoodskou show. Na druhou stranu my Evropané a Češi zvláště máme zase sklony k pesimismu a naše racionalita nám bere naději. Možná bychom se měli v USA přece jen trochu a něčím inspirovat.
Volební kampaň Harris má několik specifických znaků. Jednak převzala typické konzervativní témata svobody a vlastenectví a prezentuje se jako jejich nositelka. Během přenosu z volebního sjezdu Demokratů jeden americký komentátor konstatoval, že se tam neustále skanduje: „USA! USA! USA!“, což kdybyste na stejném místě udělali před léty, tak se na vás všichni dívají, jakože co tam děláte. Podle onoho komentátora Republikáni čekali, že na sjezdu budou tancovat drag queens a místo toho se tam mávalo americkými vlajkami.
Američané mají samozřejmě výhodu v tom, že jsou supervelmoc a mohou si dovolit být vlastenci, protože Amerika jako kontinent nebuduje Unii jako my v Evropě. Ale je směšné si myslet, že vlastenecké mávání českými vlajkami je ekvivalent mávání těmi americkými. Není. Ekvivalent americké vlajky je v Evropě jen a pouze vlajka Evropské unie. Americká federace je naopak spíše cílem, kam by měla Evropa směřovat. Takže s tím vlastenectvím je u nás trochu problém. Ale co ho nahradit třeba bezpečností?
Naopak svoboda je univerzální téma, které ukradli populisté, kteří říkají, že svoboda je mít právo šířit lži, ničit přírodu a neplatit daně. Ale svobodu lze propagovat taky jako možnost rozhodovat se na základě vlastní vůle a ne pod vlivem lží a manipulací nebo třeba možnost užít si darů naší planety, civilizace a lidské pospolitosti.
Další důležitou součásti kampaně Harris je to, že přebírá Republikány, kteří nesouhlasí s Trumpem. Nekádrují je, nepočítají jim jak dlouho byli s Trumpem, ale naopak využívají jejich hlasy k oslovování republikánských voličů.
To je v Česku dost nepředstavitelné, s naším morálním absolutismem. Jistě bráníme se tak převlékačům kabátů a vykukům, ale pak to vede k extrémům, jako když jsme vyčítali jistému kandidátovi na prezidenta, který 35 let věrně sloužil demokratickému systému a mnohokrát dokázal kam hodnotově patří jeho prehistorickou minulost, protože jsme očekávali, že se novým prezidentem stane někdo mezi Ježíšem a Buddhou, ačkoliv nikdo takový nekandidoval.
Takže i tady by to chtělo trochu ubrat. Co takhle nabídnout bývalým prominentům ANO účast na kampani proti této straně třeba s tím, že za to nedostanou žádnou funkci, aby odčinili své hříchy?
Extrémně důležitou součástí kampaně Harris je posun od levice (v americkém pojetí) do středu, aniž by se však levicoví příznivci cítili zrazeni. To je extrémně důležité. Ne být levicový, ale umět se posunout, ale zároveň zůstat na svých hodnotách. Pokud se posunete někam a opustíte své původní hodnoty, to není dobré, to je populismus. Pokud to však zvládnete, aniž by jste zradili svou podstatu, je to užitečné. Opět na sjezdu Demokratů podpořili Harris takové americké levicové ikony jako senátorka Alexandria Ocasio-Cortez nebo Bernie Sanders. A to přesto, že se tam skandovaly vlastenecké hesla a netancovaly tam drag queen. A přesto, že se Harris posunula více doprava, ale rozumně, tak že to levicová část strany je ochotná skousnout.
To my tady neumíme. Naopak si lze představit, že jedni politici dělají posun směrem k extrémismu a populismu, posun pro posun, bez racionálního zvážení. A na druhou stranu zase fundamentalisté ve stranách budou křičet cosi o zradě. Američtí Demokraté se však dovedli sjednotit pro vítězství. Je to dobrý příklad.
A nejviditelnějším a možná nejdůležitějším prvkem kampaně Harris je samotný entuziasmus kandidátky, který přebírá celá strana. Optimistická, usměvavá (vysmátá), energická, vítaná jako popová hvězda. Jaký to rozdíl oproti skomírajícímu Bidenovi. A podle kandidátky se chová celá strana.
Třetí příklad ze sjezdu Demokratů. Když zástupci Demokratů z jednotlivých států sdělovali kolik dávají hlasů z primárek Kamale Harris, což je v podstatě jen formalita, bylo to pojato jako jedna velká show, hrál do toho DJ a Georgie dokonce nechala oznámit své hlasování rapera. Vidět tak něco takového na sjezdu ODS.
Ale entuziasmus není jen křepčení a veselí. Důležitější je sebevědomí, že jdeme za vítězstvím a nadšení, kterým mobilizujeme svoje příznivce. A to Harris dělá.
A také optimismus, pramenící z víry, že to dobře dopadne. A hlavně toho se nám v Česku ani v Evropě nedostává. Jsme každodenně drceni zprávami z Ukrajiny, neustále nám jsou předhazovány katastrofické zprávy o uprchlicích a bojíme se každé změny od Green Dealu až po korespondenční volby. Potřebujeme, aby někdo říkal, že to dobře dopadne a hlavně vysvětloval, jak se to dá zařídit. Kdyby liberálně demokratičtí politici představovali svá řešení s optimistickými cíli, možná by zavládl entuziasmus i ve společnosti.
Ale podívejte se, jak to vypadá u nás. Má někdo pocit, že Fiala srší nakažlivý entuziasmem? Rakušan se v první polovině roku o něco pokoušel, ale nebylo to moc platné. Možná by nakonec bylo lepší než „debaty bez cenzury“ s dezoláty dělat debaty se svými potencionálními voliči a představit jim nějakou vizi, která by je mohla chytit za srdce.
A Piráti dostali nejen eurovolební výprask, ale teď to Bartoš ještě schytává za digitalizaci a jsou jak zmoklé slepice.
Kamala Harris ve skutečnosti nikdy nebyla nijak výrazný politik a nic světoborného za sebou nemá. Přesto teď vede tu část USA, který je proti Trumpovi. Rázně s nadějí.
Nezbývá než doufat, že se objeví politik/politici jak na české, tak na evropské úrovni, kteří se tím nechají inspirovat.
Sjezd Demokratů:
Den 1: https://www.youtube.com/watch?v=1j5AczcbqnA
Den2: https://www.youtube.com/watch?v=NBBLupEL99Y
Den 3: https://www.youtube.com/watch?v=hIoAq_BHNLU
Den 4: https://www.youtube.com/watch?v=nKNW_KHYrbY
