Článek
Říká se, že Afrika je kolébkou lidstva. I kdyby tomu tak nebylo, rozhodně lze s jistotou říci, že počátky jejího osídlení člověkem sahají až do hlubokého dávnověku. Na řadě míst můžeme najít starodávné památky, které nám vyprávějí příběh o prvních lidech, kteří v těchto oblastech žili.
Není tomu tak dlouho, co Afrika patřila mezi nejzaostalejší místa světa, alespoň pokud to přirovnáme k modernímu vývoji v Evropě či Americe. Mnoho novodobých výdobytků, které pro nás už byly samozřejmostí, se do Afriky teprve dostávalo, a to ještě k těm bohatším vrstvám. Afrika dlouhou dobu trpěla a v řadě oblastí dosud trpí vzájemnými bratrovražednými válkami. Ať už ve jménu náboženství nebo jen pro materiální zisk, africká půda je doslova nasáklá krví. Období kolonialismu Africe mnohé dalo, ale také mnohé vzalo. Dnes už Afrika skýtá odlišný obraz, přesto je kontinentem mnoha paradoxů, protikladů, prolínající se moderní doby s kmenovými tradicemi a zvyklostmi.
Jednou z nejzajímavějších zemí je Etiopie. Pokud bychom hledali počátky lidské civilizace, pak bychom je patrně našli zde v podobě pozůstatků jednoho z nejstarších lidských předků, australopitéka. V průběhu časů prošla Etiopie mnoha zvraty, které obvykle nepřinesly nic moc dobrého. Společně s autoritářskými režimy, násilnými nepokoji a korupcí mohou tyto politické zvraty za to, že Etiopie patří dodnes k nejchudším státům. Přitom má mnoho co nabídnout, od úchvatné přírody, starodávných památek až po zachování mnoha původních kmenů a jejich tradic.
Suri
Jedním z těchto kmenů, který si i do dnešních dob zachovává své zvyky a tradice, je kmen Suri. I když i na něj má vliv moderní doba a především narůstající turismus, který už zničil nejednu původní kulturu a přetavil ji do komerčního předvádění dávných tradic, lidé kmene Suri si svoji kulturu stále ještě udržují.
V Etiopii je velké množství kmenů, které se vzájemně liší, ale současně si jsou v mnoha ohledech podobné. U kmene Suri tomu není jinak. Obecný pojem Suri zahrnuje tři různé skupiny (Timaga, Chai a Suri Baale), které si jsou podobné a obývají sousední oblasti (vzájemně se neprolínají), ale mluví odlišnými jazyky. V úzkém významu se jako Suri označují lidé kmene, kteří žijí západně od řeky Omo, s částečným přesahem až do oblasti Súdánu. V mnoha ohledech se podobají lidem kmene Mursi, který žije východně od řeky Omo a je celosvětově známější. I přes mnoho podobností se však Suri s Mursíi vzájemně neztotožňují. Často bývá zmiňováno i označení Surma, které používá etiopská vláda pro označení lidí žijících v jihozápadní části země (Suri, Mursi a Me´en). V některých zdrojích je označení Suri a Surma volně zaměňováno.
Pohled na část údolí řeky Omo
Suri je agropastorální národ, který se věnuje jak pěstování plodin, tak chovu hospodářských zvířat. Oblast, ve které žijí, jim umožňuje tento kombinovaný způsob obživy. Přesto čas do času dochází k příliš dlouhým suchým obdobím, která dokáží zapříčinit hladomor. Chov dobytka není paradoxně za účelem získávání masa, ale spíše mléka a krve. Krev se získává z krční žíly vykrvováním a může být takto získána jednou měsíčně. Krávy jsou pro lid Suri také symbolem bohatství a sociálního statusu. Kromě pěstování a pastevectví se věnují i sběru medu. Doplňkově získávají lidé Suri i peníze z prodeje zlata, které přinese řeka a které prodávají obchodníkům z horských vesnic. Zlato ale samozřejmě přitahuje mnoho dalších lidí, kteří jej hledají a vyvíjejí tak tlak na lid Suri.
Pokud bychom si mysleli, že etiopské vládě záleží na kmenech, které tvoří historii i současnost Etiopie, pak bychom se mýlili. Lidé Suri bohužel zaznamenávají ze strany úřadů silný tlak a nedůvěru, podobně jako ze strany horalů z blízkých vesnic. Historie soužití je prodchnuta mnoha konflikty a pro horaly a státní úřady jsou lidé Suri necivilizovaní lidé bez náboženství.
S kmenem Mursi sdílejí Suri zvyk vkládat do spodního rtu hliněný kotouč. Kvůli tomu často vyrazí spodní 2-4 zuby. Na snímku žena Mursi.
Lidé Suri skutečně nemají žádné klasické náboženství a jen minimum jedinců, většinou těch, kteří odešli za vzděláním, se počítá mezi křesťany. Suri lidé věří v přírodní duchy, ať už dobré, nebo zlé. Mají také postavu Tumu, nejvyšší entitu, která má moc spustit déšť a zaplnit vyprahlá koryta řek. Nicméně nejde o postavu, kterou bychom mohli připodobnit k Bohům jiných náboženství, k nimž se lidé modlí. K Tumu se lidé Suri nemodlí. Je to někdo nebo něco, co nelze poznat ani za života, ani po smrti, po níž už nic není.
Velmi zajímavá je kultura kmene Suri. První, čeho si laik asi všimne, jsou hliněné kotouče, které si vkládají ženy do spodního rtu. Podobný zvyk totiž mají i ženy kmene Mursi a který tento kmen „proslavil“ po celém světě. Svůj původ má tento zvyk v dobách otrokářství, kdy lidé věřili, že plátky ve rtech způsobí, že ženy nebudou pro otrokáře dost atraktivní a ti je tak nezotročí. Postupem doby se však ze snahy odradit stal symbol krásy.
S roztahováním se začíná od počátku puberty, kdy se nejdřív pod spodní ret vkládá malá tyčinka, kterou později nahradí tyčinky větší a nakonec je nahradí kotouč, který se pak dále také zvětšuje. Většinou jsou mladým dívkám vyraženy i spodní zuby, aby byl prostor pro kotouč a ten dobře držel. Mnoho lidí si také roztahuje ušní lalůčky.
Další tradicí je nařezávání kůže a vkládání popela do ran, aby došlo k vytvoření znaků a jizev, které následně „zdobí“ tělo. K nařezávání obvykle používají klasické žiletky, které mezi sebou vzájemně sdílí. Nedostatečná sterilizace pak vede k tomu, že se mezi lidem snadněji a rychleji šíří nemoci typu žloutenky nebo AIDS.
Mladá žena kmene suri s ozdobou v ušním lalůčku a skarifikací
Kromě těchto tradic, pro nás poněkud drsných, jsou proslulí i svými kresbami na tělo. Rozpuštěnou křídou si pomalovávají těla i obličeje a kresby pro ně mají nejen estetický význam, ale také duchovní. Jedná se o posvátnou aktivitu, které se účastní všichni. A - na rozdíl od nařezávání kůže - jde o tradici zdravotně nezávadnou.
V neposlední řadě byl velmi zajímavý i jejich rituál „Donga“, někdy také zvaný Sagenai/Saginay. Šlo o vzájemný boj mužů, kteří byli nazí nebo jen spoře oděni a k boji používali hole. Kdo by čekal pouhé náznaky násilí, ten by se nedočkal. Boje bývaly tvrdé, docházelo ke zraněním a v některých případech mohlo dojít i ke smrti některého z účastníků. Cílem souboje bylo upoutat potenciální partnerku, ale podle starších kmene to byl také způsob, jakým si mladí muži zvykali na tvrdý život a krvavé souboje, ke kterým mohlo v budoucnu dojít při střetu s jinými kmeny. Tento rituál etiopská vláda sice zakázala, ale v odlehlejších oblastech může ještě probíhat a za pár dolarů předvedou místní lidé alespoň ukázku.
Ačkoliv lidé Suri dlouhou dobu odolávali vlivu „moderního“ světa, i u nich se situace postupně mění. Mladí lidé už tolik nedodržují tradice typu vkládání kotoučů do rtu nebo úmyslného zjizvování. Je tak možná jen otázkou času, než i tyto zajímavé tradice s sebou odnese čas a upadnou v zapomnění.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.101lasttribes.com/tribes/surma.html
https://www.atlasofhumanity.com/suri
https://thetribalsociety.com/the-surma-people/
https://www.jaynemclean.com/blog/surma-suri-mursi-tribes-of-ethiopia-lip-plates
https://www.africarebirth.com/the-origin-and-significance-of-wearing-lip-plates-among-ethiopias-surma-people/
https://www.dailymail.co.uk/travel/travel_news/article-3508236/The-disappearing-tribes-Ethiopia-Incredible-images-Surma-people-seeing-way-life-slowly-eroded.html
https://www.lidovky.cz/cestovani/surmove-jsou-divoky-a-nevypocitatelny-kmen-rika-cestovatel-ivan-bulik.A160216_105742_aktuality_ape
https://en.wikipedia.org/wiki/Surma_people
