Článek
Vždycky existovali lidé, kteří znevažovali práci či názory jiných. A považovali se za odborníky na všechno, kteří danému problému rozumí nejlépe a ví, jak na to. Takoví lidé většinou svůj názor a rady vykládali za zády toho, koho se to týkalo, v některých případech to řekli napřímo. Při přímé interakci z toho pak někdy mohla vzejít zajímavá diskuse, v opačném případě to mohlo skončit hádkou, kdo má vlastně pravdu. Ale většinou se podobný rozkol držel v mantinelech základní slušnosti.
Internet jako zdroj nových možností
Internet přinesl úplně nové možnosti. Už nečteme jenom články lidí, kteří se jejich psaním živí. Internet umožnil komukoliv najít si prostor, kde se může vyjádřit. Někdo se vyjadřuje prostřednictvím vlastního blogu či webovek, jiní píší pro zavedené weby jiných. Zejména ve druhém případě musí autoři dodržovat řadu pravidel a především slušnosti, jinak nebude jejich text publikován. V případě vlastního blogu mohou psát a publikovat cokoliv, co neporušuje zákony naší země. Někteří tedy píší i to, co zákony porušuje a doufají, že na ně nikdo nepřijde.
Kromě vlastních textů určených pro ostatní čtenáře ale vznikla další možnost pro širokou veřejnost, jak vyjadřovat své názory, v mnoha případech zcela anonymně. Tou možností jsou diskuse pod články. A nejen články. Může se diskutovat i na sociálních sítích pod příspěvky ostatních uživatelů. Z pohodlí a bezpečí domova. Nemusíme být tváří v tvář danému člověku. Je to pro nás naprosto neznámý člověk, jen jméno či pseudonym, popř. fotografie.
Agrese diskutujících vůči autorovi i sobě navzájem
Tato možnost dala mnoha lidem příležitost vybíjet si svoji frustraci a agresivně reagovat na publikované informace. A co víc, nejen reagovat na informace, ale přímo na autory, které se nebojí hrubě urážet.
Někdy se negativní komentáře dají pochopit. Mnoho zpráv a článků referuje o negativních jevech či situacích, a tak je logické, že vyvolávají i negativní komentáře. Ostatně, špatné zprávy jsou přirozeně pro lidi atraktivnější, neboť máme v genech zakořeněno, že negativní zprávy je potřeba předat dál a varovat tak před domnělým nebezpečím. Ovšem jedna věc je vyjádřit svůj negativní názor na danou problematiku, a druhá věc je být agresivní vůči autorovi.
Aby toho nebylo málo, někteří diskutující jsou agresivní i vůči sobě navzájem. Stačí, aby někdo napsal názor, který souzní s autorem článku, nebo je prostě odlišný od názoru agresivního diskutéra a ten ihned zareaguje urážením dalšího diskutujícího. Častým jevem je poukazování na chyby v psaném textu, a to i přesto, že ani agresor neovládá jazyk dokonale. A co je celkem překvapující, často se agresivní reakce ani netýkají obsahu článku či příspěvku jiného diskutujícího, jsou jen pouhou urážlivou reakcí na někoho jiného.
Jaké bývají typy těchto agresorů?
Přestože je každý diskutující jedinečnou a individuální osobou, dají se u některých najít společné prvky v jejich vyjadřování. Osobně bych je rozdělil následovně, ale některé skupiny vzájemně splývají nebo se překrývají. A určitě by se daly vymyslet i další skupiny. Někdy se dá z příspěvků těchto diskutujících odvodit, co je vede k jejich způsobu vyjadřování, obvykle to ale nebývá patrné.
- "grammar nazi" - obvykle nemá čím podstatným přispět, to mu ale nebrání v tom, aby ostatní diskutující nebo autory textů ponižoval tím, že je upozorňuje, a to mnohdy nevybíravě až vulgárně, na gramatické chyby v jejich příspěvcích. Mívá pocit, že sám jazyk ovládá perfektně a že pouze názor napsaný bezchybnou češtinou (nebo jazykem dané země) může mít nějakou váhu. V opačném případě je pro něj takový názor zcela bezcenný a autor by se neměl raději vůbec vyjadřovat.
- frustrovaní lidé - často bývají nespokojení s vlastním životem a ve většině případů svoji neutěšenou situaci dávají za vinu ostatním. Když si pak přečtou nějaké špatné zprávy nebo názor, se kterým nesouzní, vyvolá to v nich další frustraci, kterou si v tu chvíli potřebují vybít a ulevit si. Někteří tak učiní v rámci slušných mezí, popř. s použitím běžně užívaných a do určité míry obecně tolerovaných vulgarismů. V moderovaných diskuzích však tyto komentáře nejsou buď vůbec publikovány, nebo bývají (se zpožděním) mazány. Jiní jdou však za hranice a svoji frustraci vyjadřují hrubostí, extrémními vulgaritami a až agresivním vyjadřováním. Někdy reagují na psaný text, někdy ale jejich reakce s textem ani nesouvisí, prostě jen potřebují "vyventilovat" své pocity.
- milovníci hanlivých přezdívek a urážlivých novotvarů - velmi rádi vymýšlejí nová slovní spojení nebo dokonce slova, kterými pak obvykle častují zejména veřejně známé osobnosti, na sociálních sítích často celebrity, obecně pak nejčastěji politiky. Popřípadě ostatní diskutéry. Ve vytváření těchto slov se doslova vyžívají. Novotvary často upozorňují na nějakou vlastnost komentované osoby, popř. na nějakou její činnost, která se diskutujícímu nelíbí.
- výhrůžní agresoři - obvykle jim příliš nesejde na obsahu komentovaného textu nebo příspěvku, popř. jej jenom využijí k vystupňování vlastní agrese, kterou ventilují způsobem nejhorším - vyhrožováním autorovi nebo jinému diskutujícímu, a to obvykle fyzickým útokem. Pokud by se takový člověk měl s autorem nebo diskutujícím setkat osobně, často by si nedovolil ani reagovat, natož takto vyhrožovat. Pozice za monitorem však takovému člověku dodává odvahy a ten tak dává průchod tomu nejhoršímu, co v sobě má. Menší počet jedinců by byl podobně agresivní i při reálném osobním setkání.
- nejistí agresoři - vyhrožují nebo nadávají na autora, osoby zmíněné v textu nebo na ostatní diskutující, ale nemají odvahu nebo nechtějí prezentovat vulgarismy či výhrůžky takhle otevřeně. A tak je zkoušejí opsat nebo "zabalit" na první pohled neškodnými slovy, které mohou vyznít i rádobyhumorně, ale je v nich skryta snaha druhého člověka "shodit" nebo jinak poškodit
- zakomplexovaní jedinci - lidé, kteří komentují ostatní nebo jejich příspěvky, a to nadřazeným způsobem, kterým se snaží dát najevo, že oni sami moc dobře vědí, jak to má být a autor textu je podle nich zcela "mimo". Tímto způsobem si dodávají v řadě případů sebevědomí a cítí se být těmi, kdo "vědí", a mají potřebu ostatním vysvětlovat, proč se mýlí nebo "plácají nesmysly". Někdy tak činí slušným způsobem, v podstatě se snaží toho druhého "dovzdělat", vysvětlit méně chápavému jedinci, co mu uniká. V jiných případech tak činí pohrdavým způsobem a mohou užít i urážek či vulgarit. Druhým typem zakomplexovaných jedinců jsou ti, co komentují např. fotografie celebrit a vyjadřují se o nich pohrdavě, čímž si snaží pozvednout svoje malé sebevědomí.
- "milovníci" starých dob - svým způsobem za to nemohou, protože jde o přirozený jev. Lidé přirozeně vytěsňují nepříjemné a špatné věci z paměti, zatímco dobré zůstávají. Na dřívější dobu tak vzpomínají obvykle pozitivněji, než jak jsme se cítili, když jsme se v té době nacházeli. Nyní žijeme mnohdy stresujícím životem, máme starosti apod., a tak máme tendenci naši historii vnímat optimističtějším pohledem, než je zdrávo. Máme tedy pocit, že lidé k sobě byli dříve milejší, nepodváděli, vše bylo poctivé, chutnější, kvalitnější atd. A pokud někdo jiný upozorní, že ne všechno bylo tak růžové, máme tendenci ho opravovat, zlehčovat jeho tvrzení, poučovat o (naší) pravdě. Často v těchto případech lidé útočí na věk oponenta a snaží se jeho argumenty "shodit" tím, že v dané době nežil nebo nemá dostatek zkušeností.
Diskutující a další autoři příspěvků by se dali rozebírat dál a dál. Každého takového člověka vede k jeho projevu něco jiného. Dalo by se nad tím mávnout rukou, ale množství podobně se vyjadřujících lidí je čím dál vyšší a diskuse se mnohdy stávají doslova shromaždištěm všemožných nadávek, vulgarit, výhrůžek a ponižování. V některých extrémních případech je nutné takové diskuse zcela vymazat, popř. ani neumožňovat.
Lidé jsou čím dál méně tolerantní vůči ostatním lidem, kteří s nimi nesdílí stejný názor. Schopnost respektovat názor druhého se pomalu vytrácí, přestože respekt vůči druhému a jeho názoru neznamená, že s ním musím souhlasit.
Pro mnoho lidí je svět doslova černobílý. Buď souhlasíš se mnou, nebo jsi proti mně. Pravda je jenom jedna a tu mám já, takže pokud se mnou nesouhlasíš, pravdu mít nemůžeš. Že může existovat více možných a třeba i rovnocenných variant, to už tito lidé nepřipouští. Stejně tak nepřipouští možnost změny názoru, přestože názory si utváříme v průběhu časů na základě našich životních zkušeností a je tak normální, že naše názory můžeme měnit.
Největším paradoxem je, že mnohdy tito agresivní diskutující ve svých příspěvcích uráží autory článku, na který reagují, vyčítají jim neznalost a nepochopení, ale z jejich argumentace často vyplyne, že článek ani nečetli nebo nedočetli, v horším případě dočetli a sami jej vůbec nepochopili.
Původně jsem chtěl v článku uvádět i konkrétní příklady z internetových diskusí, nicméně jsem přesvědčen, že každý jsme nějaký takový příklad někde v diskusi četl, a řada těch, co čtou tento článek, tyto příspěvky i píše. Přesvědčeni o vlastní nadřazenosti, vyšší inteligenci a pravdě. A tak není potřeba tyto agresivní a urážlivé příspěvky znovu reprodukovat.
Setkali jste se už s podobnými útoky na své texty nebo příspěvky? A jak vnímáte zvyšující se agresivitu v diskusích? Neztrácíme schopnost konstruktivní debaty, která může být přínosná pro nás všechny? Co je příčinou zvyšující se agrese diskutujících? A proč by řada takto diskutujících lidí diskutovala úplně jiným způsobem, pokud by šlo o živou diskusi, kde jsou všichni přítomni?
