Článek
V naší zemi se narodilo mnoho světově významných vědců a vědkyň, přičemž o některých řada z nás ani neví. Ve školách se o nich neučí a pokud se člověk nezajímá o obor, ve kterém vynikali, pak mu může jejich jméno úplně uniknout. Což je škoda, protože bychom měli být na své krajany, kteří něco dokázali, náležitě hrdí a minimálně o nich něco vědět.
„Amen, říkám vám, že žádný prorok není doma vážený.“ L 4:24
Narodil se v Humpolci roku 1869 jako Alois, jedno ze sedmi dětí. Už jako malému by mu mohli prorokovat zářnou budoucnost, protože byl bystrý, nadaný a doslova lačnící po vzdělání. Po dokončení obecné školy chtěl jít na gymnázium, které by mu otevřelo dveře k dalším vědomostem. K jeho smůle (nebo štěstí, jak se to vezme) se rodina odstěhovala do Spojených států, kde Aloisův otec dostal dobrou pracovní nabídku. Očekávání se však nenaplnila a z nabídky sešlo, takže musel vzít zavděk prací v továrně. Alois, respektive Aleš, na kterého se nechal přejmenovat, pracoval s otcem v továrně také, ale uvnitř ho neustále sžírala nezměrná touha po poznání a vědomostech. Začal navštěvovat večerní školu, aby se naučil dobře anglicky.
V 18 letech měl nastoupit na obchodní akademii, tak, jak si to přál jeho otec, ale osud znovu zasáhl a Aleš těžce onemocněl. Zatímco bojoval s tyfem, zápalem plic a zánětem pohrudnice, sledoval současně i lékaře, kteří o něho pečovali. Jejich práce ho natolik zaujala, že se posléze rozhodl ke studiu medicíny. V roce 1889 se zapsal na Eclectic Medical College v New Yorku a již po třech letech graduoval. O dva roky zahájil lékařskou praxi, ale zároveň studoval dál na Homeopatic College a složil lékařské zkoušky v Baltimoru. Nastoupil pak do ústavu pro mentálně postižené. Zdejší praxe a především využívání antropometrie ho nasměrovalo na další životní cestu.
Antropologie byla teprve v plenkách
Antropologie je věda zkoumající člověka jako organismus se vším, co k němu patří. Dá se rozlišit např. na antropologii fyzickou, která zkoumá lidské tělo podobně jako anatomie, ale dává poznatky do souvislosti s historickým vývojem. Sociální a kulturní antropologie zase nahlíží na člověka jako na součást společnosti a kulturního vyjádření, s přesahem do etnografie, lingvistiky, filosofie apod.
V dobách výzkumných začátků Aleše Hrdličky tato věda ještě oficiálně neexistovala. Vědci se dohadovali o původu člověka, někteří se snažili podpořit teorie Darwina, jiní je chtěli vyvrátit. Hrdlička však neztrácel čas a zatímco pracoval ve Státním patologickém ústavu v New Yorku, rozhodl se, že vyrazí do Evropy, kde by se mu mohlo podařit získat dostatek materiálu k výzkumu.
Jak se rozhodl, tak učinil. Procestoval Evropu a v hledáčku jeho zájmu byly nemocnice, patologie, muzea, věznice, pohřební ústavy a další objekty, kde mohl nalézt potřebné materiály. Všechno měřil, přeměřoval, zapisoval si veškeré výsledky svých měření. Na závěr své cesty se vydal do Francie, kde v té době bylo nejvíc výzkumníků, kteří se zajímali o tento „novorozený“ obor, antropologii. Zde mimo jiné prozkoumal lebku javanského opočlověka.
Když se vrátil do USA, založil Antropologické oddělení Národního muzea USA a začal cíleně cestovat po světě a vyhledávat domorodé společnosti, které následně zkoumal. Jako první přišel s teorií, že nativní Američané (Indiáni) nemají původ v Americe, ale že museli přijít z Asie, nejspíše cestou přes Beringovu úžinu na Severu. Tuto domněnku podpořil řadou důkazů, které získal studiem jednotlivých národů obývajících oblasti na celé této trase.
Jednotný původ lidstva
Dnes to řada z nás považuje za samozřejmost, ale před lety tomu tak ještě nebylo. Hrdlička zkoumáním jednotlivých ras dospěl k názoru, že rozdíly mezi nimi jsou tak malé, že musí všechny pocházet od společného předka. Roku 1927 formuloval teorie, kde vycházel z toho, že se člověk vyvinul z živočišného předchůdce. K tomu, aby se mohl vyvinout, bylo zapotřebí, aby se organismy na daném místě dokázaly vyvinout na úroveň savců, dále na úroveň úzkonosých primátů a ti na úroveň lidoopů. Díky této posloupnosti vyřadil dva kontinenty (s Antarktidou nepočítal) - Austrálii, kde se organismy vyvinuly jen do stupně vačnatců, a Ameriku. Dnes na těchto kontinentech savce samozřejmě najdeme, ale tyto nálezy je nutné vztáhnout do doby, ze které byly nalezeny první důkazy o předcích člověka.
Vyřazovací metodou mu zbyla Evropa, Asie a Afrika. Někde v těchto oblastech tak došlo k vývoji člověka, jak usuzoval z nálezů z doby čtvrtohor.
Jeho výzkum a teorie byly celosvětově uznávané i díky množství důkazů, kterými svoji práci podepřel. Publikoval více jak 300 odborných článků, založil časopis American Journal of Physical Anthropology a též přispěl k vydávání české verze Antropologie. Jeho spolupracovník založil Muzeum člověka (dnes Hrdličkovo muzeum člověka) a Hrdlička se stal jeho mecenášem, v roce 1930 mu věnoval milion korun. Útlum nastal v době protektorátu, neboť Hrdlička nesouhlasil s nacismem a ani nacistickou ideologií o rasové čistotě.
Ne všechno však bylo bezchybné a k práci vědce patří i množství omylů, byť by se je měl snažit co nejvíce eliminovat. Jako nejpravděpodobnější kolébku lidstva označoval střední Evropu, a to prý proto, že jde o první známé místo, kde byly nalezeny lidské ostatky. Také razil teorii, že v Americe nežil člověk déle jak 3000 let, což pak nálezy na nalezišti Folsom v Novém Mexiku vyvrátily. Jeho práci tedy není možné brát jako bezchybnou, ale na tehdejší dobu a možnosti byla kvalitní.
Sám Hrdlička byl prý velmi skromným člověkem, který se rád obklopoval mladými nadšenými lidmi, kterým mohl předávat své znalosti. Byl též přítelem prvního československého prezidenta Tomáše Garrigua Masaryka. I když si přál zemřít ve své rodné vlasti, nebylo mu to bohužel dopřáno a skonal na druhý srdeční záchvat ve Washingtonu v září 1943. Za svého života byl však vytrvalým patriotem, na Čechách mu záleželo a na svůj původ byl hrdý - trval i na tom, že se jeho jméno bude psát vždy s diakritikou, tak jak to má být česky správně napsané.
Na druhou stranu je však v dnešní době obviňován z rasismu, v době jeho života to však nebylo nic nenormálního. Kromě rasismu je také obviňován z bezohledného získávání důkazů, aniž by bral ohledy na pozůstalé, kteří o jeho aktivitách neměli mnohdy sebemenší tušení.
Nadřazenost ras - rasismus, nebo jen dnešní přecitlivělost?
Důvodem, proč je obviňován z rasismu, je jeho myšlenka o nestejnosti ras. Na jednu stranu přišel s názorem, že všichni pocházíme ze stejného předka, na druhou stranu si ale všímal, že v průběhu lidského vývoje došlo k vytvoření několika ras a tyto rasy se od sebe liší podle toho, v jaké oblasti se vyvíjely. A byl toho názoru, že tyto rozdíly se postupem času dále zvětšují a když budou příliš velké, silnější rasy si buď ty slabší podmaní, nebo je vytlačí do nehostinných krajin, kde nejspíš postupně vymizí, neboť tam nebudou mít vhodné životní podmínky.
Očima dnešního člověka je to jasný rasismus. Jako vyspělí lidé bychom měli dbát na to, abychom si byli všichni rovni, podporovat slabší a naopak snižovat rozdíly mezi námi. Jenže, pokud odhlédneme od tohoto sociálního konstruktu, byť může být sebechvályhodnější, z čistě biologického hlediska je to úvaha velmi racionální. U jakéhokoliv jiného živočišného druhu to tak funguje - organismy se vyvíjejí a pokud na sebe narazí dva podobné, ale přitom jinak vývojově vyspělé druhy, pak jeden zničí ten druhý nebo ho vytlačí z dané oblasti. My však nejsme mravenci, hlodavci nebo jakýkoliv jiný živočišný druh, ale lidé, kteří nad tím umí přemýšlet. Znamená to však nutně, že byl Hrdlička rasista? Nebo na celou problematiku nahlížel z jiného úhlu pohledu a konstatoval pouze přirozenou skutečnost, ovšem bez ohledu na naši schopnost se nad tím zamýšlet a upravovat své chování?
Když si vezmeme jako příklad nějaký domorodý kmen, který žil bez kontaktu s civilizací a najednou byl objeven, jeho budoucnost je v mnoha případech nejistá. Z našeho pohledu jsou domorodci méně vyspělí a my je v mnoha případech doslova převálcujeme naší civilizací a buď se asimilují, nebo zaniknou. Neznamená to, že by byli hloupí, méněcenní apod., ale nedokážou odolávat naší převaze. Tedy pokud je včas nezačneme chránit, aby jejich kultura a způsob života nebyl naší civilizací nabořen. V tu chvíli se však na nás stávají závislými.
V roce 2023 vypukla kvůli Hrdličkovi a jeho práci v USA pomalu aféra celosvětového významu. Novináři The Washington Post si dali záležet a prošli ohromné množství materiálů, článků a jeho výzkumů, aby došli k jedinému závěru - Hrdlička byl zloduch a jeho myšlenka o rasách snad dokonce podnítila zrod nacistické ideologie. Nic nemůže být dál od pravdy, neboť Hrdlička proti nacismu vždy důrazně vystupoval a jeho rasovou ideologii tvrdě odmítal. Přesto z něj novináři udělali člověka, který by snad měl být i vymazán z celé historie, všech děl a muzejních exponátů. Nahlížejí na něj očima dnešního člověka a dnešní kultury, ale zcela zapomínají na to, že žil v jiné době, prováděl výzkum, aby něco potvrdil nebo vyvrátil a jen díky jeho mnohaleté práci má dnešní antropologie - i kdyby s ním nesouhlasila - na čem stavět. Bez jeho práce by ani zdaleka neměla tolik podkladů, aby mohla vůbec něco tvrdit.
Aleš Hrdlička jako zloděj ostatků
Druhý problém, který se týká Hrdličky, už je o něco vážnější. Aby měl dostatek důkazů, kterými by mohl potvrdit svá tvrzení, musel nasbírat ohromné množství materiálu, většinou tedy lidských pozůstatků. A jak už to tehdy bývalo, práva pozůstalých nikoho moc nezajímala.
V řadě případů mu materiál nabízeli sami lékaři, kteří se však také neptali pozůstalých, zda s tím souhlasí. Jedním z případů byla i mladá laponská dívka, která zemřela na tuberkulózu. Lékař následně Hrdličkovi nabídnul ke zkoumání její mozek a Hrdlička souhlasil. Jeho souhlas je také jednou z věcí, která mu je dnes vyčítána - odepsal, že „je-li subjekt plnokrevný, je mozek žádoucí.“ Jeho odpověď je vnímána dnes jako netaktní a rasistická, přitom však spíše vypovídá o tom, jak ke všemu přistupoval - čistě vědecky, bez emocí. Jestli je to v pořádku, nebo měl prokázat více úcty, to už nemá smysl dnes hodnotit, protože doba se posunula a dnes už by to takhle možné ani nebylo.
Bohužel, pozůstalí po dívce ani netušili, že jí byl odebrán mozek a poslán k výzkumu. Dnes se její příbuzní cítí být poškození a žijí s pocitem, že dokud se mozek dívky nevrátí a nebude pohřben, tak nenajde ani ona, ani pozůstalí, klid.
Aleš Hrdlička spolu se svými spolupracovníky, většinou mladými studenty, shromáždil během své kariéry přes 30 tisíc kostí a jiných částí těl, například mozků, kterých nasbíral přes 250. Často je získával z márnic, nemocnic, hřbitovů a jiných míst, kde se daly snadno získat, a to aniž by měl svolení ať už těch lidí, dokud žili, nebo aspoň jejich pozůstalých. Mnoho z nich ani netuší, že ostatky jejich blízkého byly vyrabovány a odvezeny do muzea.
Bezpochyby je to bezohledná praxe, která nebere ohled na lidi a jejich pozůstalé a v mnoha případech to může být problematické i z hlediska jejich víry. Jeho výzkum a použitý „materiál“ mají nedocenitelný význam, ale za cenu, která by dnes nebyla přijatelná.
Anketa
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://cs.wikipedia.org/wiki/antropologie?variant=zh-cn
https://en.wikipedia.org/wiki/Ale%C5%A1_Hrdli%C4%8Dka
https://nazory.aktualne.cz/komentare/podle-washington-post-po-sobe-rasista-ales-hrdlicka-v-usa-za/r~43d9106a3d0e11ee8980ac1f6b220ee8/
https://www.denik.cz/ze_sveta/cesky-antropolog-ales-hrdlicka-usa-puvodni-narody-indianske-kmeny-mozky-veda.html
https://encyklopedie.brna.cz/home-mmb/?acc=profil_osobnosti&load=828
https://magazin.aktualne.cz/veda/antropolog-ales-hrdlicka/r~0f9066b24fad11e998d70cc47ab5f122/
