Článek
Když se řekne blanokřídlý hmyz, většina lidí si představí vosu, včelu, čmeláka nebo sršeň. Tedy tvory, kteří mají zřetelně zaškrcený „vosí pas“, často bzučí kolem květů, a pokud se člověk přiblíží moc, mohou se bránit žihadlem. Pilatka zelená, Rhogogaster viridis, do stejného řádu blanokřídlých také patří, ale tím podobnost s vosami z velké části končí. Je to zástupce širopasých, tedy skupiny, u které zadeček nepřechází v hruď tenkou stopkou, ale navazuje na ni široce a plynule. Právě proto působí pilatky trochu robustněji, klidněji a méně „vosovitě“, i když jejich černo-zelené kreslení může na první pohled mást.
Rod Rhogogaster zahrnuje několik velmi podobných druhů a samotná zelená barva nestačí. Podobně zelené mohou být i některé pilatky rodu Tenthredo. U rodu Rhogogaster se uvádí typické zeleno-černé zbarvení, ale spolehlivé rozlišování druhů často vyžaduje detaily stavby hlavy, hrudi, kusadel, tykadel nebo skulptury jednotlivých částí těla. Často tak docházelo k záměnám, hlavně s druhem Rhogogaster scalaris (který je pravděpodobně v našich končinách běžnější) a starší texty mohou druhy i zaměňovat. Článek tak popisuje spíše obecně pilatky rodu Rhogogaster.
Pilatka zelená
Zelená, která v trávě zmizí
Dospělá pilatka zelená měří přibližně osm až dvanáct milimetrů. Není tedy nijak obrovská, ale když usedne na list, květ nebo stéblo, dokáže zaujmout výrazným zbarvením. Tělo má svěže zelené až žlutozelené, doplněné černou kresbou. Na hlavě a hrudi se černé skvrny skládají do ornamentů, které mohou při zběžném pohledu připomínat jakousi masku. Křídla jsou průhledná, jemně kouřová nebo sklovitá, s nápadnější žilnatinou. Nohy jsou převážně zelené, ale často s tmavými proužky či skvrnami.
Krása tohoto hmyzu je zvláštní v tom, že není tak nápadná jako třeba u motýla. Pilatka zelená nevypadá jako tvor, který by se chtěl předvádět. Spíš jako kdyby byla složená z barev svého prostředí. Na světlém listu nebo v bylinném porostu se dokáže téměř ztratit. Zelená barva ji chrání a černá kresba rozbíjí obrys těla. Člověk si jí proto často všimne až ve chvíli, kdy se pohne, přeběhne po listu nebo přeletí na sousední rostlinu.
Pilatka druhu Rhogogaster chlorosoma
Proč se jí říká pilatka?
České jméno pilatka souvisí s kladélkem samic. Samice nemají žihadlo jako vosy, ale pilovitý aparát, kterým dokážou naříznout rostlinnou tkáň a vložit do ní vajíčko. Právě tento „pilovitý“ způsob kladení dal jméno celé skupině. Neznamená to ale, že by pilatka byla pro člověka nebezpečná. Nemá žihadlo a není útočná. Když ji vezmete nešikovně do ruky, může se bránit pohybem nebo se pokusit uletět, ale není to hmyz, který by člověka pronásledoval nebo bodal.
To je jedna z nejčastějších záměn. Lidé vidí žlutozelený hmyz s tmavou kresbou, průhlednými křídly a poměrně dlouhými tykadly, a automaticky ho zařadí mezi vosy. Jenže pilatky představují starobylejší větev blanokřídlých. Nemají vosí pas, jejich larvy se podobají housenkám a jejich život je mnohem více spojený s listy rostlin než s hnízdy, společenským životem nebo lovem pro potomstvo, jak to známe u mnoha vos.
Pilatka rodu Rhogogaster
Larva, která vypadá jako housenka, ale housenka to není
Život pilatky zelené začíná vajíčkem vloženým do rostlinné tkáně. Z něj se líhne larva, která na první pohled připomíná housenku motýla. Má měkké tělo, živí se listy a pohybuje se po rostlině podobně jako housenky. Jenže při bližším pohledu se ukáže rozdíl. Larvy pilatek mívají jiný počet panožek než housenky motýlů. Zatímco housenky motýlů mají kromě tří párů hrudních nohou jen omezený počet panožek na zadečku, larvy pilatek jich bývají vybaveny více. Pro entomologa je to jeden ze základních znaků, podle nichž se dá poznat, že nejde o budoucího motýla, ale o budoucí pilatku.
Larvy rodu Rhogogaster se živí listy. U pravé Rhogogaster viridis bývá jako živná rostlina uváděna osika, tedy topol osika (Populus tremula). U rodu jako celku se však objevují i vazby na další listnaté dřeviny a byliny. Severoamerické druhy rodu Rhogogaster jsou uváděny například z tužebníku, ptačince, čarovníku, topolů, olší nebo pryskyřníků. Tyto údaje ale nelze bez rozlišení přenášet přímo na evropskou R. viridis, protože hostitelské vztahy se u jednotlivých druhů liší.
Larvální život je většinou mnohem skrytější než život dospělce. Dospělou zelenou pilatku člověk zahlédne na květech, na listech nebo v nízké vegetaci, ale larva se ztratí v korunce mladého stromku, na spodní straně listu nebo v hustém porostu. Když doroste, opouští živnou rostlinu a kuklí se v zemi nebo v opadu. Tam se ukryje před počasím i predátory a v klidovém stadiu přečká část vývoje.
Larva pilatky Rhogogaster viridis
Dospělec není jen návštěvník květů
Dospělé pilatky mohou působit mírumilovně, protože často posedávají na listech nebo květech. U mnoha druhů hrají v potravě roli květní zdroje, tedy pyl a nektar. Zároveň ale dospělci některých pilatek nejsou jen pasivními návštěvníky rostlin. U zelených pilatek rodu Rhogogaster se uvádí i dravé chování, tedy napadání drobného hmyzu a vysávání jeho tělních tekutin. To z nich dělá zajímavé obyvatele bylinných porostů, okrajů cest, křovin a světlých lesních lemů.
Pilatka není ani „škůdce“, ani „užitečný hmyz“. Larva okusuje listy, dospělec může navštěvovat květy a zároveň lovit drobný hmyz. V přírodě tedy nehraje jedinou roli. Je součástí sítě vztahů. Sama se živí rostlinnou i živočišnou potravou, podle životního stadia, a zároveň je potravou pro ptáky, pavouky, dravé ploštice, parazitické blanokřídlé i další predátory.
Pilatka Rhogogaster viridis
Zahrada jako náhradní okraj lesa
V zahradách se pilatky objevují častěji, než si lidé myslí. Jen nejsou tak nápadné jako mšice, mandelinky nebo housenky bělásků. Dospělec přiletí, posedí na listu růže, rybízu, osiky, vrby nebo jiné rostliny, chvíli se vyhřívá a zase zmizí. V pestré zahradě s kvetoucími bylinami, keři a stromy je takový hmyz běžnou součástí života. Nemusí znamenat žádný problém.
Jiná situace nastává, pokud se člověk setká s larvami pilatek, které hromadně okusují listy konkrétní rostliny. Některé druhy pilatek skutečně dokážou zahradníky potrápit, například na růžích, angreštu nebo ovocných dřevinách. To však neznamená, že každá pilatka je škůdce a že každou je potřeba hubit. U Rhogogaster viridis nejde o typického zahradního kalamitního škůdce. Spíš o nenápadného člena širšího společenstva, který může na zahradu zaletět, pokud je v okolí vhodné prostředí.
Zahrada, která není dokonale vyčištěná, má pro takový hmyz mnohem větší hodnotu. Kousek vyšší trávy, živý plot, okraj s kopřivami, osika nebo jiný listnáč v okolí, květy miříkovitých rostlin, ptačí zob, hloh či jiné keře vytvářejí prostředí, v němž se drobní blanokřídlí mohou uživit i rozmnožit.
Pokud na zahradě nebo na okraji lesa zahlédnete (jakoukoliv) zelenou pilatku, zpomalte a užívejte si pohled na tohle malé krásné stvoření. Jde o okamžik, který nezažije každý. Často si všímáme jenom velkých a nápadných organismů, ať už z říše zvířat, nebo rostlin. Ale tito malí tvorečkové jsou neméně krásní.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.blanokridlivpraze.cz/atlas/detail/?atlId=192
https://www.naturespot.org/species/rhogogaster-chlorosoma
https://en.wikipedia.org/wiki/Rhogogaster_viridis
https://www.sawflies.org.uk/genus-rhogogaster/
https://www.researchgate.net/publication/282332304_European_Rhogogaster_s_str_with_notes_on_several_Asian_species_Hymenoptera_Tenthredinidae
