Článek
Lidská sexualita je nesmírně rozmanitá a většina lidí svoji vlastní sexualitu prozkoumává celý život. Jedná se o přirozenou záležitost, která je ale na druhou stranu velmi ovlivňována sociálními zvyklostmi, společenskou tolerancí a kulturou národa. Zároveň není neměnná a může se v průběhu let daného jedince vyvíjet a měnit.
Pro začátek je potřeba si rozlišit některé pojmy, mezi kterými někteří lidé tápou nebo je zaměňují.
Pohlaví/sex z biologického či fyzického hlediska - biologické a fyzické pohlaví daného jedince, u člověka se může při narození jednat buď o muže, nebo o ženu. V některých případech může mít jedinec vlivem genetické mutace přítomno pohlaví oboje, jedná se o tzv. intersexuála (dříve označovaného také jako hermafrodita). U intersexuálů může být mnoho variací, mohou mít vnější orgány mužské a vnitřní ženské, mohou mít přítomny orgány obojího pohlaví, někdy obojí funkční, jindy funkční jenom jedny. Variant je mnoho.
Sebeidentita/gender/sociální pohlaví - nejedná se o fyzický nebo biologický stav, ale o duševní identitu jedince, jak se identifikuje a jak jej vnímá okolí. Ve většině případů je sebeidentita shodná s biologickým a fyzickým pohlavím. Se sebeidentitou se pojí pojmy jako transsexuál, gender-fluid, nebinární osoba aj.
Sexuální orientace - určuje, k jakému pohlaví je jedinec sexuálně přitahován. Neurčuje, kým je on sám. Nemusí být striktní, ale může být variabilní a v průběhu života se měnit. Se sexuální orientací se pojí zejména pojmy heterosexualita, homosexualita a bisexualita. Kromě těchto základních tří skupin existují další pojmy jako např. pansexualita.
Heterosexualita - heterosexuálně zaměřeného jedince sexuálně vzrušuje opačné pohlaví
Homosexualita - homosexuálně zaměřeného jedince sexuálně vzrušuje stejné pohlaví
Bisexualita - bisexuálně zaměřeného jedince sexuálně vzrušují obě pohlaví
Transsexualita - i když to vzhledem k termínu může budit dojem, že se taktéž jedná o sexuální zaměření, ve skutečnosti jde o určení sebeidentity a se sexuální orientací to nemá nic společného. Aby nedocházelo k matení, používá se dnes spíše pojem transgender osoba, což více odkazuje na vnitřní pocit a sebeidentitu jedince. Transsexuál nebo tedy transgender může být heterosexuálně, homosexuálně nebo bisexuálně zaměřený (příp. pansexuálně atd.).
Sexuální chování - sexuální chování často odpovídá i sexuální orientaci, nicméně v řadě případů se může lišit, alespoň po nějaký časový úsek. Typické je to například pro mladé lidi, kteří svoji sexualitu teprve objevují a mohou experimentovat i se stejným pohlavím, přestože jsou heterosexuálně zaměřeni. Kromě mladých lidí to bylo časté i u homosexuálně zaměřených jedinců v dobách, kdy společnost homosexualitu odmítala a mnohdy kriminalizovala. Člověk tak byl homosexuálně orientován, ale vykazoval heterosexuální chování, aby zapadl do společnosti a nebyl kriminalizován.
Bisexualita nebyla dlouhou dobu uznávána jako skutečná sexuální orientace
Bisexuální orientace byla po dlouhou dobu, a mnohými odborníky stále je, považována za reálně neexistující orientaci. Podle nich nebylo pochyb o tom, že bisexuální chování rozhodně existuje, ale jedná se pouze o chování jedinců, kteří jsou však orientováni heterosexuálně, nebo častěji homosexuálně a nechtějí to dát jednoznačně najevo. Buď kvůli tomu, že homosexualita není společností přijímána, nebo ji nepřijímají samotní jedinci a raději si „namluví“, že jsou bisexuální, což je pro ně přijatelnější. Toto zdůvodnění zveřejnili v magazínu Praktický lékař i naši čeští sexuologové (Weiss, Zvěřina, Janáčková) v roce 2010, ve článku Existuje bisexualita?, kteří se tímto tématem zabývali a kromě studií využili i svoje praktické zkušenosti z ordinací (dostupné zde).
V průběhu let byla možná bisexuální orientace přiznána ženám, ale u mužů byla i nadále popírána. Tento rozpor, kdy u žen byla bisexualita přijata snáz, je sám o sobě velmi zajímavý, nicméně nemohl být důkazem toho, že pro mužskou část populace je bisexualita také přirozená, nebo naopak nepřirozená.
Zajímavostí též je, že Sigmund Freud už před mnoha lety přišel s teorií, že všichni lidé se rodí bisexuální (tzv. vrozená bisexualita) a teprve v průběhu života se stávají monosexuálními.
Výzkumy vlastních názorů a vědecky podložené výzkumy
Řada studií nebo odborných článků vycházela z dotazníku, ve kterém účastníci sami určili, kým se cítí být přitahováni, nebo za koho se sami označují. Přestože by se dalo očekávat, že i homosexuální jedinec, který se stydí za svoji orientaci nebo ji nechce z nějakého důvodu přiznat, bude v obyčejném dotazníku upřímný, v mnoha případech se i tak někteří homosexuální jedinci označovali za bisexuály. Ne vždy to však musí být založené na vědomém úmyslu. Někdy si člověk opravdu může myslet, že je bisexuální, protože se sám v sobě příliš nevyzná nebo podvědomě zatlačil vnímání homosexuality do ztracena, jelikož je to pro něj příliš nepřijatelné.
Odborní autoři (Jabbour, Holmes, Sylva a Bailey) však dali v roce 2020 dohromady novou studii, do níž zahrnuli výsledky předchozích studií a tato data pocházející od více jak 500 mužů důkladně vyhodnotili. Sám jeden z autorů, Bailey, byl paradoxně odborníkem, který dřív existenci bisexuality u mužů popřel. V této nové, největší studii, však došli autoři k názoru, že i mužská sexualita se pohybuje na stupnici od striktně heterosexuální, přes bisexuální až po striktně homosexuální.
Kromě tzv. self-reportů, kde o své orientaci vypovídá přímo zkoumaný jedinec, existuje také vědecká metoda, jak prokázat, kým je daný člověk sexuálně vzrušován, aniž by to mohl vědomě ovlivnit. Jedná se o tzv. penilní pletysmografii, která měří objemové změny penisu při erekci, zatímco jsou zkoumanému jedinci promítány různé obrázky, které mohou mít sexuální charakter, ale také nemusí, to kvůli kontrole. Přístroj pak zaznamenává, při jakých obrázcích došlo ke změnám v prokrvení. V některých výzkumech měli účastníci zároveň sami zhodnotit, zda je obrázek vzrušuje, nebo ne. Ve výsledku pak bylo často zjištěno, že zatímco účastník tvrdil ano/ne, přístroj naměřil opačný výsledek. Většinou však vlastní vyjádření i naměřený výsledek byly shodné.
Vzhledem k mnoha odlišnostem, vlastním názorům vědců, statistickým chybám a dalším faktorům, které mohly ovlivnit výsledky, je potřeba brát v úvahu skutečnost, že ani tyto dřívější studie nemohou být vždy brány 100%. Ostatně je toho důkazem právě Bailey, který nejprve bisexualitu u mužů na základě výzkumu popřel, aby o několik let později a dalších výzkumech došel ke změně názoru a připustil, že bisexualita nejspíš opravdu existuje. Což mu může být jenom ke cti, protože ne každý je ochotný na základě nových poznatků změnit svůj dřívější názor a prohlášení.
Společnost stále nad bisexualitou váhá
Bisexuálové to však stále mají v ohledu přijetí poměrně těžké. Tedy jak se to vezme, těžké to není, ale stále to není dostatečně přijímané jako skutečná orientace. Bisexuální muži jsou velmi často stále považováni za gaye, kteří nechtějí přiznat homosexualitu. Pro heterosexuály tedy nejsou heterosexuální, ale stejně tak je nepřijímají homosexuálové, pro něž zase nejsou dostatečně homosexuální. Ani jedna z vyhraněných skupin jim svým způsobem nedůvěřuje, a to i přesto, že striktních heterosexuálů, kteří by měli celý život 100% jasno a stejně tak striktních homosexuálů, není ve skutečnosti mnoho.
S bisexualitou se tak i nadále pojí řada mýtů a nepravd, z nich lze jmenovat:
· Ženy se projevem bisexuality snaží jen upoutat pozornost, později pak žijí stejně s mužem
Bisexuální ženy jsou obvykle bisexuální po celý svůj život, jen málo z nich se časem vysloveně „vyhraní“. To, že většina z nich pak žije ve svazku s mužem, je pravděpodobně dáno tím, že je ve společnosti snazší nalézt muže, se kterým vytvoří spokojený pár.
· Bisexuální muži jsou skrytí homosexuálové
Jak již bylo zmíněno v textu výše, toto tvrzení není pravdivé, přestože řada homosexuálů svoji skutečnou orientaci opravdu skrývala a označovali se buď jako heterosexuálové, nebo připustili bisexualitu. Neznamená to ale, že každý bisexuál je skrytý homosexuál.
· Bisexuální jedinec je promiskuitní a je větší pravděpodobnost nevěry
Tato myšlenka vychází z toho, že bisexuální jedinec si může vybírat sexuálního partnera z celé společnosti, nerozlišuje pohlaví, zatímco heterosexuální nebo homosexuální si může vybírat vždy jen z té části, na kterou je orientován. Bisexuální jedinec má tak mnohem více možností kontaktů a příležitostí. Přestože to není úplně zcestná úvaha a bisexuál má možností více, to, zda bude, nebo nebude promiskuitní, závisí především na jeho povaze, přesvědčení a dalších faktorech. Počet příležitostí je pouze jedním z těchto faktorů.
Teorie o vyšším riziku nevěry vychází také z myšlenky většího počtu příležitostí, ale také z toho, že řada lidí si myslí, že pokud je někdo bisexuální, potřebuje k sexuálnímu vyžití obě pohlaví, ať už zároveň, nebo „na střídačku“. Tato úvaha však také není úplně správná. Bisexuální člověk může být nevěrný úplně stejně jako heterosexuál nebo homosexuál. To, že je bisexuálně orientovaný znamená jen to, že je přitahovaný oběma pohlavími, ale neznamená to, že musí být s oběma. Stejně tak by se totiž dalo ve stejné logice říci, že i heterosexuální muž bude ženě nevěrný, jakmile potká jinou ženu. Může, ale nemusí. Záleží to totiž na jiných okolnostech, než je samotná orientace.
· Bisexuálové chtějí sex ve třech
K úplnému uspokojení potřebuje bisexuál sex ve třech. I tato myšlenka je mezi populací poměrně častá, nicméně „trojky“ se může zúčastnit jedinec s jakoukoliv orientací, pouze bude sexuálně reagovat s tím, ke komu je přitahován. Protože však většina jedinců není striktně vyhraněná, může při trojce i heterosexuálně zaměřený jedinec interagovat se stejným pohlavím a vykazovat tak bisexuální chování navzdory své převažující hetero- nebo homosexuální orientaci.
· Bisexuálové jen nemají jasno
Samozřejmě se za bisexuální jedince mohou označovat ti, kteří ve své orientaci tápou a nemají ještě jasno. Někteří nemusí mít jasno dokonce celý život. Jiní jasno mají, ale pohybují se ve spektru hetero-bi-homo tak, že po část svého života více inklinují na jednu či druhou stranu, zatímco po zbývající část života se pohybují uprostřed.
Bude potřeba dalších výzkumů, abychom byli schopni porozumět lidské sexualitě
Vzhledem k tomu, jak je sexualita rozmanitá, bude potřeba dalších výzkumů, měření, statistik a studií k tomu, abychom lépe pochopili její podstatu a chování, které s sebou nese. Zatímco v dnešní moderní době je ve vyspělých státech přijetí různorodé sexuality stále otevřenější a mladí lidé už tolik „neškatulkují“, stále se najdou lidé, jedinci, skupiny, společnosti, i celé národy, kde je bisexualita nebo především homosexualita, naprosto nepřijatelná a tento postoj má vliv na její vnímání a přiznání.
Ostatně i u nás, kde jsme celkem otevření a tolerantní, je především pro řadu mužů naprosto nereálné přiznat, že je může přitahovat i jiný muž nebo že mohli mít v průběhu života s nějakým mužem sexuální vztah. Homosexualita a bisexuální chování u mužů (u žen to není tak ostře vnímané) je mnoha lidmi vnímáno jako podřadné chování, nevhodné pro muže, jehož hodnotu takové chování snižuje.
Anketa
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.pnas.org/doi/10.1073/pnas.2003631117
http://www.hoschl.cz/files/6284_cz_bisexualita%20WZJ%20010.pdf
https://cs.wikipedia.org/wiki/Bisexualita
https://www.novinky.cz/clanek/zena-vztahy-a-sex-sest-nejvetsich-mytu-o-bisexualite-40252441
https://www.reflex.cz/clanek/veda/97243/bisexualita-zasadnim-ukazatelem-je-to-do-koho-je-dotycny-schopen-se-zamilovat.html
https://denikreferendum.cz/clanek/24468-milovat-zeny-i-muze
https://cs.wikipedia.org/wiki/Vrozen%C3%A1_bisexualita
https://cs.wikipedia.org/wiki/Intersexualita
https://www.lidovky.cz/relax/zajimavosti/bisexualita-jako-modni-trend.A161008_200124_ln-zajimavosti_ELE
https://cs.wikipedia.org/wiki/Hermafrodit
https://cs.wikipedia.org/wiki/Transsexualita
https://cs.wikipedia.org/wiki/Peniln%C3%AD_pletysmografie
https://www.idnes.cz/xman/styl/bisexualita-studie-homosexualita-orientace-identita-vyzkum-vzruseni-genitalni.A200728_161607_xman-styl_fro
