Blecha je parazit, který vám může udělat ze života peklo. A blecha psí, ta na člověka jde taky.

Blechy si často spojujeme s divokými zvířaty, případně s majiteli psů nebo koček. Existují už miliony let a postupně se adaptovaly na různé druhy živočichů, některé si pečlivě hostitele vybírají, jiné tolik nerozlišují. Své o tom vědí majitelé domácích mazlíčků, pro něž je představa, že jim mazlík přinese domů blechy, naprosto děsivá. Velkým problémem je totiž jejich životní vývoj, který zahrnuje i pobyt mimo hostitele. Zbavit se účinně takového parazita je pak o to těžší.

Blechy (Siphonaptera)

Jedná se o řád drobného hmyzu, který zahrnuje více jak 2 000 druhů. Živí se parazitováním na hostitelích, především na zástupcích savců, v menší míře pak ptáků. Jedná se o tzv. ektoparazita, což znamená, že žije vně svého hostitele, na rozdíl od endoparazitů, kteří žijí uvnitř těla hostitele. Vzhled se liší podle druhu, ale většina má vzhled velmi podobný a největší rozdíly mezi nimi spočívají především ve volbě hostitele.

Přestože se jedná o hmyz, křídla na nich nenajdeme, protože druhotně zakrněla. Jak se blechy v průběhu své evoluce přizpůsobovaly svému způsobu života, křídla ztrácela smysl a pomalu se vytratila. Místo toho se jim skvěle vyvinuly zadní nohy a umožňují jim neuvěřitelně dobře skákat. Blechy dokáží vyskočit tak vysoko, že pokud bychom měli přirovnat výšku skoku k velikosti těla, bylo by to, jako kdyby člověk vyskočil do výšky přes 100 metrů.

Jejich těla jsou laterálně - tedy ze stran - zploštělá, barva bývá rezavá až hnědá. Tělo je velké 1,5-3 mm u dospělého jedince, v závislosti na druhu. Zadní silné a dlouhé nohy, stejně tak jako kratší přední, jsou vybaveny háčky, které umožňují blechám udržet se na hostiteli. K pohybu jim pomáhají i chloupky na těle a samozřejmě i jejich zploštělost umožňuje lepší pohyb v srsti. Tělo je pokryté tvrdými plátky, které se nazývají sklerity, a chrání tělo blechy před mechanickým poškozením. Své o tom vědí ti, kteří chytli blechu mezi prsty a pokusili se ji rozmáčknout - blecha vydrží opravdu hodně. Hlava je též zploštělá, s málo vyvinutýma očima (někde v podstatě chybějí), zato s prodlouženým sosákem, který jí umožňuje propíchnout kůži hostitele a sát jeho krev.

Dokonalá proměna - z vajíčka v larvu, z kukly v dospělce

Jejich vývoj patří mezi proměny dokonalé, což znamená, že mláďata se od dospělého jedince výrazně liší a postupnými proměnami se mění, dokud nedosáhnou dospělého vzhledu (např. motýli). Jiným typem je proměna nedokonalá, kdy mládě sice vypadá trochu jinak než dospělý jedinec, ale drobné rozdíly se mezi jednotlivými vývojovými fázemi postupně stírají (kobylka). Úplným opakem těchto dvou typů je tzv. ametabolie, kdy se mládě od dospělce liší jen velikostí, ale proměnami neprochází, jen roste pomocí svlékání.

Blechy kladou vajíčka. Podle druhu blechy je mohou klást do prostředí, nebo přímo na hostitele. Z něj však vajíčka mohou spadnout, a proto jich pak bývá nejvíce v místech, kde se zvíře zdržuje nejvíce a kde odpočívá. Jedna samice může naklást až několik desítek vajíček, popř. i nižších jednotek stovek. Některé kladou průběžně celý rok, některé druhy sezónně podle hostitele. Než dojde k vylíhnutí larev, může uplynout několik málo dní až dva týdny, v závislosti na vnějších faktorech, jako je především teplota prostředí.

Vylíhnuté larvy se živí organickými zbytky, které najdou. Můžou to být nevyvinutá bleší vajíčka, zbytky kůže, mrtvý hmyz, trus dospělých blech… Pestrá strava je prostě základ pro jejich následný vývoj. Nemají rády sluneční záření, takže se drží v temnějších a vlhčích místech. Pokud je máte doma, pak to budou především různé škvíry v podlaze, za lištami, v nábytku jako je kanape, postel, psí nebo kočičí pelech. Larvální stádium opět trvá pár dní až necelé tři týdny.

Když je larva dobře najedená a připravená na další fázi proměny, tak se zakuklí do hedvábného smotku. V kokonu se z larvy stane dospěle vypadající jedinec. Stádium kukly může také trvat jen pár dní, ale pokud jsou vnější podmínky nehostinné, může se toto stádium protáhnout i na dlouhou dobu. Zakuklení dospělí jedinci vnímají své okolí a pokud ucítí např. přítomnost hostitele (třeba podle zvýšení množství oxidu uhličitého), tak se vykuklí. Není tak nic výjimečného, když nějaké prostředí vypadá, že je blech prosté a zničehonic, po výskytu vhodného hostitele, se najednou v prostředí objeví velké množství dospělých blech.

Dospělá blecha je pak ta, která si najde hostitele a začne z něj sát krev. Krevní potravu potřebuje nejen k zahnání hladu, ale především k tomu, aby jí mohly dozrát pohlavní orgány a ona se tak mohla úspěšně rozmnožit dál. A snaží se množit aktivně, protože její život není moc dlouhý. Obecně se udává několik málo týdnů, ačkoliv teoreticky by mohla žít necelé dva roky. Pokud však nenajde dostatek potravy, uhyne ještě dříve. I při takhle krátké délce života je schopná naklást několik tisíc vajíček.

Fascinující zajímavostí je, že některé blechy jsou schopné detekovat v krvi hostitelky hormony, které signalizují blížící se porod. Blechy na to zareagují zvýšenou aktivitou a vyšší mírou rozmnožování ve chvíli, kdy hostitelka porodí. Její mláďata jsou tak velmi rychle napadena množícími se blechami.

Několik fází vývoje blech tedy znamená, že blechy, které vidíme na svém mazlíčkovi, jsou obvykle jenom vrcholkem ledovce. Obecně se udává, že populace blech je tvořena dospělými jedinci, kteří tvoří něco málo přes 5 %, kuklami, kterých je kolem 10 %, larvami, kterých je okolo 35 % a vajíčky, které tvoří zhruba polovinu veškeré populace. Z toho vyplývá, že vajíčka a larvy tvoří největší část populace, přičemž se současně jedná o nejnebezpečnější vývojová stádia - jelikož dospělé blechy jsme schopni si všimnout i pouhým pohledem, zatímco vajíčka nebo larvy běžně opravdu neuvidíme.

Boj proti blechám není snadný

Různá vývojová stádia jsou právě i kamenem úrazu pro majitele domácích zvířat. I dnes si stále mnoho lidí myslí, že v případě zablešení pejska nebo kočičky stačí, když zvíře ošetří antiparazitním přípravkem. Pokud je zvíře napadeno krátce několika dospělými jedinci, pak to stačit může. Ale většina lidí si nevšimne hned a tak se dá předpokládat, že přítomna už jsou všechna vývojová stádia. Majitel tedy zlikviduje dospělé jedince na zvířeti a má pocit, že má vyhráno. Jenže ouha, během krátké doby se blechy znovu objeví. Zvíře je napadeno nově vylíhlými dospělými jedinci, kteří vzešli z larev žijících v okolí.

Správný postup je tedy nejen důkladné ošetření napadeného zvířete, ale i ošetření prostředí, v němž se pohybuje. A ideálně několikrát opakovat (podle druhu přípravku), aby byla jistota, že nic nemohlo přežít. Antiparazitní přípravky nejsou levná záležitost, a tak má mnoho lidí tendenci šetřit a nebezpečí podcenit. Tím, že ošetří jenom zvíře, popř. ještě pelech, však mohou nakonec utratit mnohem více kvůli opakovaným snahám o likvidaci.

Na výběr mají majitelé zvířat několik typů přípravků. Velmi oblíbené jsou tzv. spot-on pipetky, které se kápnou na kůži zvířete a účinná látka se dostane do podkoží. Obvykle účinkují měsíc a podle druhu použité účinné látky mohou působit i proti dalším druhům vnějších parazitů, typicky např. klíšťatům. Hned v závěsu oblíbenosti jsou obojky, zejména obojky pro psy. Působí podobně jako pipety, ale zvíře musí mít obojek trvale na sobě. V závislosti na druhu účinné látky působí několik týdnů až měsíců.

Třetím oblíbeným typem jsou spreje. Jejich použití na zvíře je oproti předchozím dvěma typům o něco složitější. Je potřeba pořádně rozhrnout srst a celé zvíře nastříkat. Některým zvířatům, zejména kočičkám, taková aplikace vadí a brání se. Doba účinnosti bývá také většinou kolem jednoho měsíce a pak je potřeba aplikaci opakovat. Spreje jsou nejen na zvířata, ale i na prostředí. Sprejem se tak mohou vystříkat pelíšky, nábytek, podlaha, prostě všechna místa, kde zvíře žije.

Dále je možné použít šampony, ultrazvukové repelentní (odpuzující) přívěsky a v poslední době jsou stále víc a víc oblíbené tablety, které zvíře spolkne a je chráněno obvykle nejen proti vnějším, ale i proti vnitřním parazitům. Nevýhodou však je, že účinná látka se dostává do krve a v případě, že zvířeti tato látka „nesedne“ a vyvolá reakci, není úplně snadné adekvátně a rychle reagovat bez odborné pomoci (zatímco když si všimnete reakce po nasazení obojku, tak ten jednoduše sundáte).

Pro ty, kdo nechtějí využívat chemických přípravků, existují i přírodní produkty, ať už formou potravinového doplňku nebo obojku s přírodními silicemi, které pomáhají parazity odpuzovat. Jako prevence nejsou špatné, ale v případě napadení už tyto podpůrné prostředky obvykle nestačí.

Velkou nevýhodou a problémem posledních let je skutečnost, že blechy (a jiní parazité) se na většinu používaných látek stávají rezistentními (odolnými), a tak se dá říci, že není žádného přípravku, který by byl vždy a za všech okolností 100% spolehlivý. Boj proti parazitům tak mnohdy spočívá ve vyzkoušení několika přípravků, než najdete ten, který je s vaším mazlíčkem nejvíce účinný. Bohužel, mezi použitím jednotlivých typů je potřeba dodržet ochranný časový odstup.

V případě, že kupujete antiparazitní přípravek, ověřte si, pro jaká cílová zvířata je určen - mnoho přípravků pro psy je toxických pro kočky. Určitě si také velmi dobře pročtěte způsob použití a dobu, po jakou přípravek účinkuje. Pamatujte si, jakou účinnou látku přípravek obsahuje - kdybyste nebyli s účinkem spokojeni, ať můžete příště vyzkoušet přípravek s jinou látkou.

Mezi omyly, které kolují, patří např. přesvědčení, že riziko infekce blechami hrozí jen v sezóně, tedy od jara do podzimu. Vzhledem k mírným zimám a tomu, že velké množství psů nebo koček žije ve vyhřáté domácnosti, je riziko celoroční, i když samozřejmě přes zimu bude nepatrně nižší.

Dalším omylem a oblíbenou větou mnohých lidí je konstatování „to je blecha psí, ta na člověka nejde“. Ano, můžete mít zablešené zvíře a sami přitom nemít ani kousnutí. Ale až dostane psí blecha chuť, klidně si smlsne i na vás. A to nechcete. Kromě toho, na psovi si klidně může „vegetit“ třeba blecha kočičí.

Kromě nepříjemného svědění, které je způsobeno blešími slinami v rance, mohou být blechy nebezpečné i tím, že jsou přenašeči některých patogenů, např. moru, tularémie, ale také endoparazitů, např. tasemnice.

Bojovali jste už někdy s blechami a máte ověřenou ochranu? Nebo stále hledáte, co by vám účinně pomohlo?

Článek byl sepsán na základě osobních zkušeností a informací z následujících zdrojů:

https://a-z-animals.com/blog/what-do-fleas-eat/

https://ohioline.osu.edu/factsheet/HYG-2081-11

https://www.nyc.gov/site/doh/health/health-topics/fleas.page

https://en.wikipedia.org/wiki/Flea