Článek
Giles Corey patří k těm postavám salemské „čarodějnické krize“ roku 1692, které se do paměti zapsaly spíš jedním okamžikem než dlouhým veřejným životem. Není to ale jen příběh muže, kterého ostatní lidé „rozdrtili kameny“. Je to i příběh osadnické společnosti, jejích strachů, právních kliček, sousedských sporů a také muže, který měl za sebou pověst tvrdého, někdy násilného člověka – a přesto dokázal v posledních dnech jednat s chladnou vytrvalostí.
Kresba mučení Coreyho
Odkud přišel a kým byl?
Podle dochovaných záznamů se Giles Corey narodil v Anglii a byl pokřtěn 16. srpna 1611 v Northamptonu (Northamptonshire). Přesný okamžik, kdy se dostal do Nové Anglie, není jistý; v pramenech se ale objevuje jako obyvatel Salem Town už kolem roku 1640. To samo o sobě hodně vypovídá: pokud je datace správná, strávil v Massachusetts desítky let ještě dlouho před rokem 1692 a byl „místní“ stejně jako všichni ostatní, žádný nově příchozí cizinec.
Corey byl farmář a zároveň člověk, který se v záznamech objevuje i kvůli různým prohřeškům. Některé byly drobné (krádeže, potíže při hlídkách), jiné působí mnohem temněji. Řada přehledů připomíná případ z roku 1676, kdy byl Corey souzen kvůli smrti svého smluvního sluhy Isaaca Goodalea, kterého měl ztrestat bitím. V různých zdrojích se liší přesná právní kvalifikace i detaily, ale základní obvinění je všude stejné: došlo k násilí, muž zemřel a Corey se tím nechvalně zapsal do paměti komunity.
Zároveň byl Corey majetný. V Salem Village (dnešní městečko Danvers) hospodařil jako prosperující vlastník půdy. Měl za sebou tři manželství a několik dětí (obvykle se uvádí pět). Když se později rozjela vlna obvinění, právě tahle jeho osobní historie – staré křivdy, sousedská nedůvěra, majetkové třenice – fungovaly jako tiché katalyzátory.
Salem 1692: strach, nemoc, politika i sousedské účty
Dnes se mluví o „čarodějnických procesech v Salemu“, ale ve skutečnosti šlo o krizi, která zasáhla jak Salem Village, tak Salem Town a okolí. V roce 1692 se v Massachusetts Bay Colony rozběhla série vyšetřování a procesů, při nichž bylo 19 lidí popraveno oběšením; další zemřeli ve vězení. Giles Corey je výjimka: nebyl oběšen, ale zemřel při tzv. peine forte et dure – „tvrdém a silném“ nátlaku, kdy je člověk postupně zatěžován (kameny či jiným těžkým břemenem), aby promluvil nebo v právním smyslu „vstoupil do sporu“.
Od zimy a jara 1692 se skupina dívek a mladých žen začala chovat tak, že to okolí vykládalo jako „posedlost“ a „útoky čarodějnic“ – viděly přízraky, křičely, popisovaly bodání, štípání a nemoc. V puritánské společnosti, která brala démony vážně a měla za to, že ďábel může skrze lidské nástroje zasahovat do světa, byla taková obvinění výbušná.
K tomu je třeba připočíst napjatou politickou situaci kolonie, války a nejistoty na hranicích, ekonomické tření, spory mezi rodinami i uvnitř samotné obce. Muzeální a encyklopedické přehledy často připomínají, že Salem nebyl izolovaný „ostrov hysterie“, ale součást evropské a koloniální tradice honů na čarodějnice.
Ilustrační obrázek
Obvinění Coreyových: Giles i Martha
Giles Corey nebyl prvním na řadě. V dubnu 1692 byl obviněn z čarodějnictví, a to jmény, která se v salemských výpovědích objevují opakovaně (Ann Putnam Jr., Mercy Lewis, Abigail Williams, Mary Walcott, Elizabeth Hubbard a další). V té době už byla mašinérie rozjetá a „afflicted persons“ (tak se označovaly osoby, které tvrdily, že trpí útoky) měly v soudní síni zvláštní sílu: jejich křeče, výkřiky a popisy vidění se stávaly důkazem.
Ještě tragičtější je, že spolu s Gilesem byla obviněna i jeho žena Martha Corey. V některých výkladech působí Martha téměř jako symbol: patřila k lidem, kteří byli řádnými členy církevní obce, a její obvinění zpochybnilo představu, že „čarodějnice“ je vždycky někdo na okraji. Martha byla nakonec odsouzena a oběšena 22. září 1692.
Mučen, ale nepromluvil
V angloamerickém právu té doby bylo klíčové, aby obžalovaný „vstoupil do sporu“ – tedy řekl, zda je vinen, nebo nevinen, a zda se podrobuje soudu poroty. Prameny z projektu Salem Witch Trials (University of Virginia) shrnují, že Corey byl prohlášen za „standing mute“ (zůstal zticha), protože odmítal být souzen „Bohem a svou zemí“ – tedy tradičním porotním procesem. Za to mohl soud nařídit peine forte et dure.
Důvodů, proč Corey zůstal mlčet a odmítal vstoupit do sporu, mohlo být více. Nejčastěji se uvádějí následující důvody a je dost možné, že všechny hrály svoji roli.
- Často se tvrdí, že Corey odmítl promluvit, aby uchránil majetek pro své dědice, protože odsouzení prý vedlo k propadnutí majetku státu. To je rozšířená tradice, ale právní realita je složitější. Záznamy a komentáře z UVA (University of Virginia) připomínají, že podle anglického a massachusettského práva samotné odsouzení za čarodějnictví automaticky neznamenalo propadnutí statků – nicméně šerif Essex County George Corwin některé majetky zabavoval nezákonně. Jinými slovy: lidé měli důvod se bát o majetek i bez „čisté“ právní logiky.
- Některé moderní historické interpretace (a také dobová kritika procesů) zdůrazňují, že Coreyho odpor mohl být spíš protestem proti soudu, který podle něj už předem věděl, koho odsoudí. Wikipedia přisuzuje podobný argument dobovému kritikovi Robertu Calefovi a zmiňuje i výklad, že šlo o vzdor proti metodám soudu. Knihovna Kongresu ve svém článku popisuje tradici, že Corey odmítl „podrobit se soudu“, protože měl za to, že si soud udělal názor dopředu.
- A do třetice: i kdyby šlo „jen“ o majetek, není to malichernost. V puritánské komunitě byla půda jistota a dědictví forma spravedlnosti pro rodinu. Pokud měl Corey pocit, že mu berou čest i budoucnost potomků, mohl považovat mlčení za poslední věc, kterou ještě drží v ruce.
Ilustrační obrázek
Soudní mašinérie: Oyer and Terminer
Procesy v roce 1692 vedl mimo jiné zvláštní soud Court of Oyer and Terminer, zřízený k projednávání těchto případů. V září, kdy se řešil Corey, už soud poslal na smrt řadu lidí. Zdroje uvádějí, že Corey zemřel 19. září 1692 a byl „rozdrcen“ kameny, protože odmítl vstoupit do řízení.
UVA stránka o Gilesi Coreym uvádí, že i když soud nařídil peine forte et dure, v Massachusetts už bylo toto opatření vládou označeno za nelegální. Přesto se k němu soud uchýlil. To dává Coreyho příběhu další rozměr: nejde jen o tvrdost doby, ale i o to, jak daleko se instituce v krizi dokázaly odchýlit od vlastních pravidel.
„Přidejte váhu“
V populárních verzích se opakuje věta „More weight“ („Přidejte váhu“). Tahle replika je spojená s Coreyho posledními hodinami a objevuje se v tradici i literatuře. V některých moderních textech je uváděna jako citát, ale u takových „posledních slov“ často nevíme, jak přesně byla zaznamenána a jak moc je dotvarovala pozdější paměť. Corey byl však skutečně několik dní vystaven tlaku a zemřel, aniž by se podřídil a řekl požadované.
Dobové a pozdější popisy se shodují v principu: byl položen na zem, přikryt prknem a postupně zatěžován kameny (nebo jinou zátěží), dokud se tělo nevzdalo. Z dnešního pohledu je to brutální, ale právně to tehdy mělo logiku vynucení: soud nemohl pokračovat, pokud obžalovaný neřekl, jak se staví k obvinění. A protože se odmítal postavit do pozice, kde by ho porota formálně odsoudila, stát použil násilí, aby ho do té pozice dotlačil.
Hrob Coreyho a jeho manželky
Jak se člověk stal obviněným?
Je snadné říct: „Byl starý, bohatý, divný, tak si na něj ukázali.“ Jenže ve skutečnosti to bývalo kombinované. V Salem Village se obvinění často dotýkala lidí, kteří měli konflikty se sousedy, spory o hranice pozemků, dluhy nebo osobní antipatie. Massachusetts Historical Society připomíná, že „neoblíbené osobnosti a velké majetky“ mohly hrát roli v tom, kdo se stal cílem. A Corey byl přesně ten typ: starý, tvrdohlavý, s minulostí, která budila odpor, a s majetkem, který budil závist nebo aspoň zájem.
Obvinění v salemském prostředí navíc fungovalo jako řetěz. Jakmile začala jména přibývat, bylo pro jednotlivce těžké se obhájit. Pokud proti vám stála skupina lidí, kteří v soudní síni omdlévali, křičeli, tvrdili, že je váš „přízrak“ škrtí – a soud to bral vážně, racionální argumenty narážely na zeď.
Corey zemřel 19. září 1692. O tři dny později, 22. září, následovala další velká vlna poprav, mezi nimi i jeho žena Martha. Z pohledu rodiny je to téměř nesnesitelná řada událostí: muž umírá násilnou smrtí mimo „běžnou“ popravu, žena je o pár dní později oběšena jako odsouzená čarodějnice.
Památník na salemském hřbitově
Nebyl svatý, ale ani čaroděj
Giles Corey nebyl „svatý“. Jeho dřívější konflikt se sluhou a celková pověst ukazují, že to byl člověk schopný tvrdosti a že se s ním sousedé nemuseli cítit bezpečně. Zároveň ale není spravedlivé z něj udělat karikaturu, která si „za to mohla sama“. Salem 1692 je učebnicový příklad toho, co se stane, když se strach spojí s institucí, která chce mít rychlý pořádek, a s komunitou, která hledá viníky.
Coreyho konec je z právního hlediska výmluvný: odmítl hrát podle pravidel procesu, o němž byl přesvědčený, že je už dopředu rozhodnutý. A systém, místo aby se zastavil a přiznal hranice své moci, přitlačil – doslova. Když se pak v dalších letech kolonie od salemských procesů odvrátila a postupně je začala hodnotit jako chybu, zůstal Corey v paměti jako ten, kdo se nepodvolil.
Možná je to i důvod, proč se jeho jméno objevuje v literatuře a dramatech: není to jen oběť. Je to člověk, který v bezvýchodné situaci udělal rozhodnutí, které mělo cenu jen proto, že bylo drahé. Ať už tím chtěl ochránit rodinu, nebo říct „tady končí moje účast na téhle frašce“, jak to naznačují některé výklady, výsledkem byl symbol vzdoru vůči soudu, který ztratil brzdy.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://salem.lib.virginia.edu/people/gilescorey.html
https://www.masshist.org/beehiveblog/2021/09/giles-corey-pressed-to-death
https://allthatsinteresting.com/giles-corey-martha-corey
https://blogs.loc.gov/law/2020/10/the-crushing-death-of-giles-corey-of-salem-1692
https://en.wikipedia.org/wiki/Salem_witch_trials
https://zoom.iprima.cz/historie/rozdrceni-kameny-425328
https://famous-trials.com/salem/2041-sal-bcor
