Česká televize aktuálně - (ne)spravedlivě od všech, štědře pro jednoho. Chudárka

V květnu došlo k jedné významné změně, která rozvířila vody ve veřejných debatách. Koncesionářské poplatky, dříve doména těch, kdo doma měli televizor nebo rádio, se totiž rozšířily i na všechny, kdo vlastní zařízení schopné příjmu vysílání. Ano, to znamená i mobilní telefon, tablet nebo notebook. Vzhledem k tomu, že nějaký takový přístroj vlastní dnes téměř každý nebo určitě někdo z domácnosti (až na vzácné výjimky), dá se říci, že poplatníkem je podle nových pravidel v podstatě každá domácnost.

Argument podporující změnu byl jednoduchý: „Všichni dneska koukají online“. Je pravdou, že vysílání České televize si dnes můžete bez problému pustit na telefonu při jízdě tramvají nebo v čekárně u zubaře. A pokud by měl platit ten, kdo si takové vysílání pustí, pak rozšíření poplatků i pro ty, kteří mají notebook, telefon či podobný přístroj, dává rozhodně smysl. Sleduješ, tak si zaplať. Fungovat by to mohlo stejně jako Netflix nebo jiná streamovací služba, zkrátka by byl obsah schovaný za paywallem a bez platby by nešel zobrazit. Jenže to by asi nesmělo jít o Českou televizi a český stát.

Zákon totiž říká, že poplatek je vybírán od každé domácnosti, která má přijímač. Ne od každé domácnosti, která se na ČT dívá. Ne od každé, která chce nebo souhlasí. Jen prostě od každé, která má mobil, notebook nebo televizi. Jak už jsem psal výše, je to tedy v podstatě od každé domácnosti. A aby toho nebylo málo, samotná výše poplatků stoupla také - 150 Kč za televizi a 55 za rozhlas. Dohromady to dělá 205 Kč měsíčně. Pro skoro každou domácnost. A povinně. Na první pohled to vypadá jako zanedbatelná částka, ale pro někoho je přesto velmi významná. A pro jiné jde o princip.

Přestože tyto změny vyvolaly bouřlivé diskuse, většina se nakonec postupně zaregistrovala. Někdo pod tlakem. Někdo ze strachu. Někdo prostě proto, že už nechtěl čekat, jestli jednou místo upomínky dorazí rovnou exekutor. Jen menší množství lidí dělá mrtvého brouka a z principu se zaregistrovat nechce. Argumentace státu však byla důsledná - veřejnoprávní média jsou důležitá, je potřeba je financovat. Když je nebudeme platit, ztratí nezávislost. A to nikdo nechce, že?

Jenže pak přišla zpráva, která se zdála být špatným vtipem – nebýt toho, že byla naprosto pravdivá a rozhodně ne vtipná.

Novým generálním ředitelem České televize byl zvolen Hynek Chudárek. Už to příjmení jako by v kontextu celé situace hrálo roli trpkého vtipu (nic proti jménu, to si člověk většinou sám nevybere). Pan Chudárek, který přišel z vnitřku televize jako někdo, kdo „rozumí systému“, se totiž stal nejsledovanější mediální osobou ještě dřív, než stihl usednout do kanceláře.

Podle schválené smlouvy bude pan ředitel pobírat plat 346 000 korun měsíčně. Pro představu – je to víc než premiér (cca 294 000 Kč) a téměř stejně jako prezident republiky. Ale to není všechno. Pokud pan Chudárek splní cíle stanovené Radou ČT (ano, cíle, které definuje ten samý orgán, který ho vybral), má nárok na pololetní bonus – až do výše pětinásobku měsíční mzdy. Jinými slovy, může si připsat dalších 1,7 milionu každého půl roku. To znamená, že pokud všechno půjde hladce, přijde si ročně na víc než 6,5 milionu korun.

A to už i ten nejtrpělivější plátce poplatků zpozorní. Protože najednou se celý ten narativ o „společenské odpovědnosti a spravedlivém financování veřejné služby“ zlomí. Rázem se totiž neplatí za obsah. Neplatí se za nezávislou žurnalistiku. Neplatí se za to, aby někdo informoval veřejnost. Platí se za manažerský luxus.

Zatímco řada lidí počítá, jestli 205  Kč měsíčně utáhne, a firmám hrozí pokuta, pokud se včas nezaregistrují, generální ředitel bude za rok inkasovat tolik, kolik celá čtvrť zaplatí na poplatcích za stejné období. A ano, můžeme to nazvat pobídkou. Můžeme to označit za „odměnu za odpovědnost“. Jenže pak už tomu příběhu nevěříme. Protože rázem nejde o veřejnou službu – ale o výhodnou zakázku na peněžní tok.

Zástupci Rady ČT tvrdí, že plat byl stanoven na základě platových průzkumů a v souladu s úrovní odměňování v obdobných institucích. Možná. Ale v institucích, které si nefinancuje občan sám z vlastní kapsy. A hlavně – těch 346 tisíc není odměnou za revoluci. Je to odměna za správu. Za řízení. Za „udržování rovnováhy“. Což je něco, co by veřejnoprávní televize měla dělat i bez motivace v řádu milionů.

A tak si teď můžeme představit, jak někde ve stínu serverovny na Kavčích horách tiše hučí stream ČT24, aby splnil zákonnou podmínku „příjmu“. Někdo ho nesleduje, ale platí za něj. Mezitím v klimatizované kanceláři přemýšlí nový generální ředitel, jakým směrem televizi povede. Zda směrem k veřejnosti, která ho platí, nebo k mechanismu, který ho vybral.

Chudárek to nebude mít jednoduché. Ale s tím platem se to určitě zvládne líp.

Článek byl sepsán na základě vlastního názoru autora a informací z následujících zdrojů:

https://www.seznamzpravy.cz/clanek/domaci-zivot-v-cesku-novy-sef-ct-chudarek-bude-brat-o-57-tisic-korun-mesicne-vic-nez-soucek-282009

https://www.novinky.cz/clanek/domaci-prehledne-jak-se-meni-vyse-a-podminky-placeni-koncesionarskych-poplatku-40512092