„Chcete dávku? Ukažte účet!“ Opravdu to oddělí zrno od plev?

V dnešní době stát řeší pouze příjmy a výdaje člověka, který žádá o nějakou sociální dávku. To není špatný postup, ale v mnoha ohledech je prostě nedostatečný. Na jedné straně může být zneužitý lidmi, kteří se o nějaké zvýšení svých příjmů, například prací, nijak nesnaží, a na straně druhé může být zneužívaný lidmi, kteří nabízejí sociálně slabým lidem nájemní bydlení a za nájem si řeknou neadekvátní částku a tak se přiživují na veřejných financích. V každém případě nebylo těžké tyto dávky zneužívat.

Sloučení různých dávek

První zásadní změnou je sloučení různých dávek do jedné. Člověk tak ušetří čas a také nějaké nervy při vyplňování žádostí o různé příspěvky. Tedy pokud to nebude tak, že žádost pro jednu sloučenou dávku nebude o sto stranách. Pokud bude žádost rozumně postavená, pak vítám skutečnost, že se celý proces zjednoduší nejen pro žadatele, ale snad i pro úředníky, kterým se uvolní ruce i pro jinou práci nebo aspoň rychlejší odbavování. Nebo - a to by také nebylo od věci - jich bude potřeba méně a ušetří se na platech.

Sloučit se má doplatek na bydlení, přídavek na dítě a příspěvek na živobytí.

Nové podmínky pro získání příspěvku

Aby to však nebylo tak jednoduché, žadatel bude muset důkladněji prokázat, že příspěvek opravdu potřebuje. A zde vidím hlavní kámen úrazu, protože požadavky státu podle mého bohužel neoddělí zrno od plev.

Kromě jiného totiž budou lidé podstupovat majetkový test. Domácnost žádající o dávku bude moct mít maximálně jedno auto na jednu dospělou osobu (v případě dvou dospělých osob tedy dvě auta atd.), maximálně vlastnit dvě nemovitosti, z nichž v jedné bydlí a úspory mohou mít maximálně v určené výši, která bude činit:

Výše dávky se dále bude rozlišovat podle dalších parametrů v závislosti na tom, čeho se ten konkrétní díl dávky bude týkat. Co se týče částky určené na živobytí, bude určena pro opravdu chudé lidi. Část dávky, která bude ekvivalentem příspěvku na dítě, bude zase reflektovat výši příjmu domácnosti. Doplatek na bydlení bude jako dosud reflektovat výši nájmu a poplatku za energie a také poměr těchto nákladů na příjmu žadatele.

Kromě těchto pravidel bude moci docházet i k redukci dávek, např. pokud se člověk nebude snažit pracovat nebo jeho děti nebudou dodržovat školní docházku.

Úskalí č. 1 - majetek a úspory

Vcelku se dá souhlasit s tím, že o dávky by neměl žádat člověk, který má dostatek majetku či úspor, aby byl schopný poradit si dočasně sám. Někdo může namítat, že takový člověk odváděl daně a měl by mít právo si v případě potřeby zažádat o dávku tak jako ten, kdo žádný majetek nenashromáždil. Ano, to by bylo asi férové, protože takto může být zvýhodňovaný člověk, který veškeré své příjmy, které mohl mít teoreticky podobné jako druhý člověk, prostě jen rozhazoval, třeba za cigarety, alkohol, hazard apod., zatímco ten druhý mohl být spořivější a v tomto směru zodpovědnější. A proč by měl být trestán nemožností zažádat si o dávku jen proto, že byl zodpovědnější než první, i když se teď ocitl ve stejné situaci?

Nějaké pravidlo bohužel nastaveno být musí a není v lidských silách, natož v těch státních, zkoumat, jak se člověk choval v předchozích letech a do jaké míry si svoji situaci a nedostatek majetku zavinil sám. To prostě není reálné a dostávali bychom se do situací, kdy by se musela poměřovat míra osobního zavinění, což je nesmysl. A dávka by měla být určena opravdu jen pro toho, kdo by se bez ní neobešel a, vzato do extrému, kdo by trpěl hlady.

Není to tedy asi úplně fér, ale bude to nejschůdnější možnost ze všech možných. Jako problém však vnímám skutečnost, že stát bude zkoumat úspory žadatele, ale jaké bude mít možnosti zjistit, že žadatel si své úspory neuschoval jinde? Co ten, kdo si je šušní v hotovosti? Co ten, kdo si je zavčasu „odkloní“ k někomu blízkému? Bude v silách státu zjistit tyhle návaznosti, nebo se z podmínky majetku stane bezzubé pravidlo, které bude snadné obejít?

Úskalí č. 2 - zneužívání lidmi, kteří se sami nikdy nesnaží

Nemá smysl si něco nalhávat, v naší společnosti (a nejen v naší) je množství lidí, kteří nemají zájem pracovat a raději žijí ze sociální podpory, která je za určitých okolností velmi štědrá. Díky nadměrné štědrosti řada lidí na nějakou vlastní snahu i rezignovala, spokojí se s tím, co dostanou a nemají potřebu zvyšovat si životní úroveň, protože by to od nich vyžadovalo menší či větší úsilí. Někteří lidé se tím i veřejně chlubí, jak si vystačí s dávkami a mohou spokojeně žít.

Jedním z pravidel, které u nového systému bude, bude i zhodnocení snahy žadatele pracovat. Jak takové zhodnocení bude probíhat? Řada těchto lidí, i když dostane povel od pracovního úřadu, ať se zajdou poptat na pracovní místo do konkrétní firmy, tak přijdou a na rovinu případnému zaměstnavateli řeknou, že tam pracovat nechtějí, ať jim jenom dá potvrzení, že se tam byli zeptat. Pro ÚP to pak vypadá tak, že žadatel obchází zaměstnavatele a nemůže za to, že ti o něj nestojí. A pokud se případný zaměstnavatel rozhodně nevyhovět a naopak žadateli řekne, že by ho přijal, předvede žadatel v prvních dnech tak tragický výkon, že se ho zaměstnavatel zase rád zbaví. Alespoň taková je moje zkušenost z praxe a nemyslím si, že by to jinde bylo jiné.

Někteří lidé se mohou odvolávat na svoji národnost, barvu, vyznání, příslušnost k jakékoliv menšině atd., která jim údajně brání v tom, aby je někde přijali. Samozřejmě, ne všude jsou někteří lidé vítáni. Předsudky jsou bohužel ve společnosti stále přítomny. Ale velmi často se stává, že je tito žadatelé svým vystupováním nebo snahou-nesnahou ještě podporují a zesilují.

Jak chce tedy stát ověřit, jestli se člověk dostatečně snaží vlastními silami, nebo ne? Protože tato skutečnost by měla být tím základem, na kterém bude sociální podpora postavena.

Snažíš se, ale nestačí to? Pak ti pomůžeme. Nemáš snahu? Pak od nás pomoc nečekej.

Změnu vítám, ale…

Přestože vítám, že dojde k nějaké změně a stát se snaží, aby dávky byly určeny opravdu potřebným lidem, obávám se, že i nadále na ně dosáhnou ti, kteří se sami příliš nesnaží a raději spoléhají na pomoc státu. Takoví lidé nevlastní ani nemovitost, kolikrát třeba ani auto, většinu peněz směřují do spotřeby - jídlo, cigarety, alkohol - takže ani úspory moc nemají, ale jsou spokojení, protože jim to na tyhle věci stačí. A tak nemají potřebu chtít víc a vystačí si se státní podporou, jejíž podmínky - i ty nové - poměrně snadno splní.

Co se týče příspěvku na děti, tak jsem ještě víc skeptický. Jsem toho názoru, že kdo chce děti, měl by na to být připraven a pokud si to nemůže finančně dovolit, měl by s dětmi počkat. Nevím, proč by mu na ně měla přispívat společnost. A pokud, tak by měli být podpořeni pracující rodiče, a to formou daňových slev. Chcete v rodičovství podpořit? Tak pracujte…

Co kvituji, je individuálnější přístup k seniorům a matkám samoživitelkám, neboť tam je zvýšení pracovní aktivity mnohdy znemožněno okolnostmi, které dotyčný příliš neovlivní.

Zpracováno na základě vlastního názoru a informací z následujících zdrojů:

https://www.novinky.cz/clanek/ekonomika-socialni-davky-se-zmeni-lide-budou-muset-ukazat-kolik-maji-na-uctu-40466442

https://www.mpsv.cz/-/mpsv-prichazi-s-nejvetsi-upravou-systemu-socialnich-davek-za-30-let-oceni-hlavne-rodiny-a-snahu-pracovat