Článek
Na počátku stál zcela jistě dobrý úmysl - snížit uhlíkovou stopu a tím napomoci zlepšení klimatu a zpomalení globálního oteplování.
Jak už to tak ale bývá, dobré úmysly mnohdy lemují cestu do pekla. A vypadá to, že tohle přísloví dojde naplnění i v tomto kontextu. Lidé, kteří měli a mají možnost rozhodovat a ovládat, tedy zejména politici, tolik tlačili na pilu a až násilně ovlivňovali přirozený trh, že došlo k jeho naprostému znetvoření. A nyní všichni s hrůzou zjišťují, že veškerý tlak nejen, že nebyl k ničemu, ale ještě byl kontraproduktivní.
Vypůjčím si repliku pana Kodeta z Pelíšků a ptám se: „Kde udělali soudruzi z NDR chybu?“
Příčin mě napadá hned několik. Určitě nejsou všechny a některé z nich třeba nemají až takový vliv, jaký jim přikládám. Ale určitě stojí za zamyšlení.
1. Násilné změny trhu v příliš krátkém čase
Vnímání lidí, jejich přístup k okolí a jejich poptávka se dá do určité míry ovlivňovat a regulovat. Přirozený způsob ovlivňování by měl být především edukací a vysvětlováním souvislostí. Samozřejmě, že ne všichni přijmou vysvětlení za své a za dostačující, aby podle toho změnili své chování a své návyky. Ale pokud budou stát vysvětlení na relevantních skutečnostech, většina lidí je přijme za své poměrně rychle. A pokud bude společnost rozumně zajištěna a nebude zmítána jinými problémy, které zasahují do jejího základního živobytí (v případě české společnosti to jsou například hrozby rostoucích cen energií, inflace, celková nejistota ohledně ekonomické prosperity atd.), pak této problematice věnuje více času a bude se ochotněji měnit, než když každý řeší problémy samotné své existence a slušného žití.
Příliš silná a tvrdá regulace, která si stanovila zároveň až nereálné časové termíny, probudí v lidech naopak nesouhlas, odmítání, neochotu a celkově pesimistický pohled na celou problematiku.
2. Odtrženost politiků od reálné příjmové situace běžných obyvatel
Asi je přirozené, že člověk, který má vysoký příjem, postupem času zapomene, jaké to je, mít pouze průměrný až podprůměrný příjem. Ne nadarmo se říká, že sytý hladovému nevěří. Zároveň mají možná politici pocit, že si lidé sedí na úsporách. Ano, řada lidí má svoje úspory na horší časy. Ale je zde velká, opravdu velká skupina lidí, kteří žijí od výplaty k výplatě a rozhodně si nemohou vyskakovat. Tlačit na trhu elektromobily jako jediné řešení, je v tomto případě naprostý nesmysl. Elektromobily jsou svým způsobem stále v zárodku a jejich pořizovací (a udržovací) ceny jsou pro běžného občana naprosto nereálné. Masová poptávka po elektromobilech tak ani nemůže za stávajících okolností vzniknout.
3. Nedostačující vlastnosti elektromobilů (resp. nepraktičnost)
Ve městě je elektromobil určitě zcela dostačující a praktická varianta přepravy (kromě využití MHD). Krátké vzdálenosti, lepší dostupnost nabíjecích stanic (zatím jak kde), tišší provoz (což však může být paradoxně i bezpečnostní nevýhoda), snad i levnější provoz než standardních aut na naftu či benzín. Ale ne každý žije ve městě a jezdí krátké vzdálenosti. Lidé z menších obcí dojíždějí mnohdy desítky kilometrů (nejen do práce), pak zpátky a takhle každý den. V řadě vesnic je elektřina ještě vedena „horem“ a tak někdy stačí silnější vítr, který porazí strom nebo poláme větve, ty srazí dráty elektrického vedení a vesnička se ocitne ve tmě. A případná domácí nabíječka bez šťávy. A co teprve, když k domácímu nabíjení přidám současnou hrozbu dalšího růstu cen elektrické energie? Proti tomu i nehorázných 45 Kč za litr standardního paliva typu benzín/nafta vypadá jako levná varianta. Pro takového člověka je průměrný dojezd elektromobilů na jedno nabití velmi nepraktický až nedostačující. Osobně dojíždím denně (do práce a zpět domů) kolem 100 km. Když jedeme ve volnu za rodinou, je to víc jak dvojnásobek. A už takhle mě frekvence tankování kolikrát obtěžuje. A to jde přitom o poměrně rychlou záležitost, pokud není na benzínce zrovna fronta. Nedovedu si představit, že bych musel dobíjet elektromobil.
4. Nedostatečná infrastruktura
Tento bod se částečně pojí s bodem 3. Evropa tlačí v první řadě na elektromobilitu, ale stávající infrastruktura tomu naprosto neodpovídá. Nabíječky elektromobilů jsou v současnosti dostačující pro těch pár jedinců, kteří takový elektromobil vlastní. Ale kdyby jej mělo výrazně víc lidí, byla by absolutně nedostačující.
O povaze elektřiny, která má tyto elektromobily dobíjet, snad ani nemusím psát. I když se postupně většina států snaží, aby šlo o čistou (zelenou) energii, realita je trochu jiná. Ale energetický mix, jeho udržitelnost, cenová nákladnost apod. by vydala na zcela samostatný článek.
5. (Ne)ekologie elektromobilů
Přestože jsou elektromobily od počátku propagovány (a protlačovány) jako super ekologická varianta přepravy, pravda je někde trochu jinde. Úplně se opomnělo, jak náročná je jejich výroba, která rozhodně není ekologická. Životnímu prostředí především nesvědčí baterie elektromobilů, a to od úplného počátku jejich výroby - tedy těžby potřebných kovů. Dále doprava a následná výroba. To je svým způsobem katastrofa od A do Z. Pokud bychom vzali do úvahy i veškeré doprovodné aktivity (vybudování dolů, výrobních závodů, veškeré infrastruktury atd.), byli bychom někde úplně jinde. Ale samozřejmě, v počátku někdy může být vyšší vklad, který se pak postupně rozmělní a přínos bude převažovat nad počátečními náklady.
Politici protlačují elektromobily jako ekologické jenom v souvislosti s faktem, že jejich následné provozování pak produkuje výrazně méně částic než provozování běžných automobilů. To je určitě fajn, ale stačí to?
6. I za předpokladu, že by v přímém srovnání s tradičními vozy byly elektromobily ekologičtější, bude to k něčemu?
Snaha o lepší přístup k životnímu prostředí je chvályhodná. A že planetu přetěžujeme, je asi celkem nesporné. Ale řešíme elektromobilitou skutečně zásadní problém? Neměli bychom se soustředit na jiné věci, které mohou mít mnohem větší přínos než kdyby celá Evropa přešla na elektromobilitu? Taková lodní nebo letecká doprava je nesrovnatelně větší zátěží. Neřešíme tedy jen kosmetické vady?
Otázek a otazníků by se našlo bezesporu ještě víc. Nijak nezpochybňuji nutnost se chovat ke svému životnímu prostředí lépe, než tak dosud činíme (myšleno globálně). A vždy musí být někdo lídrem, takže nemám ani problém s tím, aby snahu o lepší přístup táhla Evropa, přestože ji to bude stát víc než ty, kteří ji pak budou třeba následovat a budou se moci vyhnout chybám, která Evropa jako průkopník udělá. Problémem však je přístup, který Evropa, potažmo Evropská unie zvolila - násilné ovlivňování trhu, jeho nesmyslné svázání ještě nesmyslnějšími regulacemi, přiškrcení až zadušení. Z potenciálního lídra tak bude nebohá troska, která bude zaostávat za všemi, bude nekonkurenceschopná, topit se ve vlastní neschopnosti.
Je ještě naděje tento trend zvrátit?
Dodatek - autor není zaujat proti elektromobilům a nepochybuje o řadě jejich jiných přínosů, ale o tom tento článek není.
V článku bylo čerpáno z následujících zdrojů:
https://www.portalridice.cz/clanek/jsou-elektromobily-ekologicke
https://ekolist.cz/cz/zpravodajstvi/zpravy/PR-opravdu-jsou-elektromobily-tak-ekologicke
https://www.autosalon.tv/novinky/ridicuv-chleba/elektromobily-nejsou-ani-zdaleka-tak-ekologicke-jak-by-si-nekdo-pral-potvrzuje-to-studie-adac
https://www.flowee.cz/civilizace/8846-provoz-elektromobilu-ekologicky-je-ovsem-jejich-vyroba-kvuli-bateriim-nikoli
