Článek
Hlasité a mohutné bzučení, které protnulo vzduch, jenž se tetelil v letním horku. Někdo v tu chvíli doslova zkamení, jiní se začnou v panice rozhlížet a možná dokonce máchat rukama. Prolétnutí sršně v každém vyvolá jinou reakci, ale jen málokdo dokáže zůstat v naprostém klidu. Mnoho lidí se jí obává a mají pocit, že sršni nejde o nic jiného, než je pořádně bodnout. Jiní sršně a jakýkoliv podobný hmyz rovnou likvidují jako škodnou. Počet lidí, kteří však pochopili její nezastupitelnou roli v přírodě, neustále stoupá a tak možná stoupnou i počty tohoto nepochopeného hmyzu.
Sršeň obecná (Vespa crabro)
Sršně patří do čeledi sršňovití/vosovití (Vespidae), podobně jako jejich menší příbuzné vosy. Sršeň je v této čeledi největším evropským zástupcem, přičemž dělnice dosahují běžně velikosti kolem 2-2,5 centimetrů a sršní královna může měřit až 3,5 centimetru. Jejich zbarvení je žlutohnědé s černými pruhy, což je společně s jejich velikostí další vlastnost, která je odlišuje od vos, které jsou téměř striktně žluté s černými pruhy. Sršně mají hlavu a hruď více hnědou, což je činí na první pohled tmavšími.
Sršeň obecná má na rozdíl od vosy hnědavou hlavu i hruď
Sršně se liší i mezi sebou navzájem. Většinu populace tvoří tzv. dělnice, kterým vládne královna. Samci samozřejmě existují také, ale jejich role je víceméně redukována na úlohu rozmnožování, jinak se od nich nic neočekává a velmi rychle zase hynou. Bývají podobné velikosti jako dělnice, ale tykadla mají delší, oči trochu větší a jsou posazené více na stranách hlavy než vpředu. Na rozdíl od samic však nemají žihadlo a tedy nemohou bodnout, ani kdyby chtěli.
Se sršněmi se můžeme setkat na řadě míst. Jsou původním evropským druhem a obývají listnaté nebo smíšené lesy, sady, zahrady a spíše ve výjimečných případech si postaví hnízdo i ve větší blízkosti lidských obydlí - na půdách, pod stříškou apod. Člověku se však spíše vyhýbají, a tak není těchto případů hnízd u domu mnoho. S větší pravděpodobností si na půdě nebo v blízkosti domu postaví hnízdo vosy než sršně. Rády využívají například dutin ve stromech.
Hnízda si staví podobně jako vosy z rozžvýkaných dřevěných vláken, které smíchají se svými slinami a vytvoří tak jakýsi papírový materiál. Hnízdo může být velké i více jak fotbalový míč, ale paradoxně bývají jejich hnízda leckdy menší než hnízda vos.
Hnízdo začíná stavět královna, která většinou jako jediná dokáže přečkat zimu a je na ní, aby založila novou generaci. Začne hned, jak se dostatečně oteplí, obvykle v dubnu nebo v květnu, ale vzhledem k tomu, jak mírné jsou v poslední letech zimy a jak rychle přichází teplo (byť se pak vrací mrazík), je možné, že se stavbou hnízd budou začínat čím dál dříve.
Hned poté začne klást první vajíčka, z nichž se během prvních letních měsíců začnou líhnout dělnice. Denně je schopná naklást až 40 vajíček. Dělnice mají následně za úkol pečovat o hnízdo a shánět potravu. Na přelomu léta a podzimu se pak líhnou i samci a také nové královny. V tomto období bývají sršně nejaktivnější a dochází k páření. Samci následně během podzimu hynou, stejně tak jako dělnice a královny se přichystají na to, aby přečkaly zimu. Na jaře pak začne celý cyklus nanovo.
Vypadají hrozivě, ale bezdůvodně agresivní nejsou
Potrava sršní je pestrá a záleží na tom, pro koho je určena. Zatímco někteří lidé si myslí, že sršně touží po tom, aby mohly pobodat co nejvíce lidí a vykousnout z nich kousek masa, opak je pravdou. Samotní dospělci jsou vegetariáni - milují ovocné šťávy, medovici mšic nebo sladkou mízu ze stromů. Cukry v potravě jim dodají potřebnou energii. Pro své mladé ale potřebují něco vydatnějšího - bílkoviny. Za tímto účelem loví jiný hmyz a jsou v tom sakra dobré. Z uloveného hmyzu vtvoří kuličku, kterou dají svým larvám v hnízdě. Ty na oplátku vylučují sladkou tekutinu, na které si dělnice pochutnají.
Lov hmyzu je právě to, co z nich dělá užitečné pomocníky, kterých bychom si měli vážit, nikoliv se jich bát nebo je dokonce likvidovat. Pomáhají snižovat stavy vos, much a jiného obtížného hmyzu, který je škodlivý nejen pro nás, ale když ho je mnoho, škodí celému ekosystému. Likvidují i mrtvé či oslabené hmyzí jedince, takže čistí své okolí. Tím se stávají strážkyněmi a udržovatelkami křehké rovnováhy v hmyzím světě. Sršně jsou aktivní přes den a leckdy až do večerních hodin, protože velmi dobře vidí i za šera.
Je důvod se tohoto hmyzu bát? Pokud je člověk alergický na hmyzí bodnutí, pak se obavy dají pochopit, nicméně sršně nejsou agresivní, lidem se spíše vyhýbají a bodnou jen ve chvíli, kdy se cítí opravdu ohrožené nebo je v ohrožení jejich hnízdo. Jejich bodnutí je samozřejmě bolestivé, i vzhledem k jejich velikosti to většinou bolí víc než třeba od vosy.
Nakrmit je sladkou šťávou z ruky? Pro někoho nepředstavitelné…
Z vlastní zkušenosti mohu potvrdit, že ani průchod v blízkosti hnízda není signálem k útoku. Na zahradě jsme měli starou jabloň, která byla z velké části už dutá a v dutině si sršně vytvořily hnízdo. To jsem objevil čistou náhodou, když jsem kolem jabloně zatloukal kůly na ohradu. Nárazy kladiva v těsné blízkosti hnízda vyvolaly zřejmě otřesy a sršně začaly vylétat a kroužit kolem stromu. Stačilo však přestat a na chvíli se trochu vzdálit, aby se zase uklidnily a vrátily do hnízda. S trochou opatrnosti jsem mohl dokončit práci, aniž by na mě sršně zaútočily, vždy se jen vylétly podívat, zda je jejich hnízdo v bezpečí. A nutno podotknout, že když měly v jabloni hnízdo, měli jsme klid od vos, kterých bylo minimum. V letech, kdy nikde poblíž hnízdo sršní zřejmě není, tak je vos přehršel.
Sršně jsou zkrátka fascinující hmyz, který má svoji důležitou roli. A protože se o nás lidi moc nezajímá, zaslouží si minimálně podobný přístup - nevšímejme si jich. Pokud si neudělaly hnízdo opravdu někde poblíž vchodu do domu, neničme jim jejich domovy a nechme je odvádět jejich práci. Na oplátku nám uleví od much, komárů, vos, ale třeba i larev dalšího hmyzu, které by nám zase mohly škodit na plodinách. Ani včelaři se sršní nemusí bát - na úly a včely útočí jen výjimečně, byť vyloučené to samozřejmě není. To nejhorší, co můžeme udělat, je zabít sršeň, která kolem nás poletovala. Než zemře, stihne nás označit poplašnou feromonovou látkou, která přivolá další sršně, pro které budeme doslova terčem.
Zatímco sršeň obecná je „kámoš“, o sršni asijské se to rozhodně říct nedá. Ale o tom až příště.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.woodlandtrust.org.uk/trees-woods-and-wildlife/animals/bees-wasps-and-ants/hornet/
https://www.denik.cz/zdravi/srsen-bodnuti.html
https://www.mrwasp.co.uk/natures-friendly-giant-understanding-the-european-hornet
https://extension.psu.edu/european-hornet
https://en.wikipedia.org/wiki/European_hornet
https://www.walthamservices.com/pest-control/hornet-control/
https://www.wildlifetrusts.org/wildlife-explorer/invertebrates/bees-and-wasps/hornet
