Článek
Divoká prasata se stávají trvalými sousedy mnoha z nás, zejména pokud žijeme poblíž lesů, luk a polí. V posledních letech se však objevují i tam, kde by je nikdo nečekal - ve větších obcích, zejména v podvečerních hodinách, ale výjimkou není ani výskyt během dne. Pro řidiče jsou zase postrachem při večerní nebo noční jízdě, protože kolize s divočákem může být ještě horší než kolize se srnou. Houbaři, ale i lidé milující procházky lesem, si musí dávat také pozor. Proč se toto zajímavé zvíře stalo takovým postrachem a jak se chovat, pokud na něj narazíme?
Prase divoké (Sus scrofa)
Divoká prasata jsou přirozenou součástí naší přírody. Jedná se o silná, robustní zvířata, která jsou velmi přizpůsobivá. Tato jejich vlastnost je ale jedním z důvodů, proč dochází k jejich přemnožení.
Tělo je velmi silné a porostlé hustou srstí. Je tmavé barvy, od hnědorezavé, přes hnědou, šedou až po černou. Mláďata se vzhledově liší, srst mají světleji hnědou nebo rezavou a na ní znatelné pruhování, které jim pomáhá lépe splynout s prostředím. Ve věku zhruba čtyř měsíců toto maskovací pruhování postupně zmizí.
Hlava je protáhlejšího tvaru a zakončená typickým rypákem, kterým prasata ryjí v půdě a hledají potravu. Charakteristické jsou pro ně silné a viditelné špičáky. Tyto špičáky mají samci i samice, ale zatímco samice je mají menší, samci je mají doslova obrovské a využívají je mj. k vzájemnému soupeření v době rozmnožování.
Dospělý samec může dosahovat až 120 cm na výšku a váhy i přes 150 kg, samice bývají menší a lehší.Největší jedinci mají až dva metry na délku.
Bachyně s mláďaty bývá velmi nebezpečná, protože je chrání
Prase divoké se vyskytuje téměř po celé Evropě a v průběhu časů bylo postupně zavlečeno i na jiné kontinenty, kde mnohdy zdomácnělo. Řada zemí má však ohledně divokých prasat a jejich výskytu výhodu oproti naší republice. U nás totiž nežijí jejich přirození nepřátelé, resp. je jich tu stále velmi málo (vlci, rysové…) a tak zatímco v řadě oblastí je jejich počet přirozeně redukován, u nás se naopak přemnožují.
Jak již bylo napsáno, divoká prasata jsou velmi přizpůsobivá. Jejich přirozenou domovinou jsou listnaté a smíšené lesy, ale v dnešní době se vyskytují v podstatě kdekoliv. Najdeme je v nížinách i horských oblastech, v lesích, na okrajích luk a polí, kde často hledají potravu, ale čím dál častěji se vyskytují i v blízkosti lidských obydlí a neváhají „napochodovat“ ani do center obcí. Přirozená plachost se postupně vytrácí.
Jejich společenský život je zajímavý. Bachyně i s mláďaty žijí obvykle ve skupinách, kterých se také říká tlupy. Oproti tomu samci žijí většinou samotářsky a společnost vyhledávají jenom v době páření, což je v období pozdního podzimu a zimy. Po necelých čtyřech měsících březosti pak samice - zvané bachyně - rodí několik selat do předem připraveného hnízda. Selata bývají následně kojena zhruba čtvrt roku a samice si je velmi bedlivě hlídá. V tomto období je setkání se samicí s mláďaty nejnebezpečnější, protože člověka bude vnímat jako ohrožení svých potomků.
Prase divoké
Prasata jsou zvířata se soumračnou a noční aktivitou, takže přes den na ně většinou nenarazíme, i když i taková setkání nejsou výjimkou. Důkazem je řada videí od lidí, kteří natočili divoká prasata ve dne, jak se prochází po vsi a u popelnic hledají potravu. Většinou se však přes den ukrývají v podrostu a odpočívají. Překvapivá může být jejich skvělá paměť, která jim pomáhá se s jistotou vracet do míst, která byla bohatá na zdroj potravy, ale také jsou schopní si zapamatovat místa, kde čelila nebezpečí a takovým místům se v budoucnu vyhnout. Prasata jsou obecně velmi chytrá a učenlivá zvířata a v žebříčku nejinteligentnějších savců by se bez problému umístila v TOP 10.
Jsou to všežravci a nepohrdnou prakticky ničím. Pomocí svého rypáku ryjí v půdě a hledají bobule, kořínky, sbírají žaludy, bukvice, spokojeně zkonzumují i polní plodiny. Nevyhýbají se ani živočišné složce a s chutí si dají různé larvy, které v půdě najdou, hmyz, drobné obratlovce nebo nalezená vejce. Pokud se dostanou k popelnicím u lidských obydlí, najdou množství potravy i v odpadcích.
V naší společnosti jsou divoká prasata považována za škodnou zvěř. Přestože jsou důležitou součástí ekosystému, nefunkční přirozené mechanismy, které by jinak jejich počty regulovaly, vedou k tomu, že se prasata nepřiměřeně přemnožují a jejich odstřel myslivci nestačí. Pro zemědělce jsou hrozbou kvůli tomu, že sežerou a částečně i poničí jejich úrodu. Při hledání potravy rozryjí půdu, což je problém i v případě pastvin a luk, pokud chtějí zemědělci kosit trávu a sušit na seno. Problémy způsobují i v lesích, kde svým rytím do značné míry poškozují prostředí. Díky své paměti se vracejí na místa, kde byla úspěšná a škody tak způsobují opakovaně.
I když přes den odpočívají, pro houbaře a milovníky procházek mohou představovat nebezpečí i během dne. Nejvíce nebezpeční jsou dospělí samci - kaňouři - a bachyně s mláďaty. Člověk by tedy při procházce lesem neměl být sice extrémně hlučný (a rušit lesní zvěř), ale měl by dělat dostatečný hluk, aby jej prase včas zaslechlo a mělo šanci se skrýt jinde nebo zcela odběhnout. Prasata mají vynikající sluch a stejně tak dobrý čich, zatímco zrak poněkud pokulhává.
Selátka jsou roztomilá, ale pozor na matku
V případě, že narazíte na divoké prase, vyvarujte se zběsilých a rychlých pohybů včetně panického úprku. Většinou vás prase sice následovat nebude (pokud nepůjde třeba o bachyni se selaty), ale rychlé a nevypočitatelné chování v nich může vzbudit pocit ohrožení a pak se mohou bránit útokem. Je lepší v klidu ustupovat po stejné cestě, po jaké člověk přišel. Mít prase stále na očích, ale dávat si zároveň pozor, aby člověk o něco nezakopnul. Je možné mluvit klidným, tišším hlasem, aby i prase dobře vnímalo, že se v klidu stahujete a mizíte pryč. Zároveň i vy uvidíte, jak se prase chová a jestli je také klidné a ztrácí o vás pomalu zájem, nebo jde o zvíře, které je z nějaké důvodu vystresované (samice s mláďaty, zraněné zvíře…). Pokud máte s sebou psa, pochopitelně ho odvolejte, aby prase neohrožoval a nevyprovokoval k útoku. Střetnout se s dospělým prasetem, ať už samcem, nebo samicí, rozhodně nechcete.
Prevencí střetu je také vyhýbání se houštinám, kde by mohla být prasata skryta. Neplížit se potichu lesem ve snaze získat zajímavé fotky a v žádném případě se nesnažit přiblížit se k malému roztomilému pruhovanému selátku - matka bude s velkou pravděpodobností velmi blízko. Pokud jste narazili na poraněné zvíře, dejte vědět místním myslivcům nebo policii, takové zvíře může být nebezpečné.
A co vy, střetli jste se už někdy s divokým prasetem?
https://vesmir.cz/cz/on-line-clanky/2016/01/divoke-prase-vzestupu-vseho-moc-skodi.html
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.denik.cz/z_domova/divoka-prasata-nici-mesta-hrozi-nebezpeci.html
https://benesovsky.denik.cz/zpravy_region/podivejte-se-co-dokazou-divoka-prasata-behem-nekolika-malo-noci-20241018.html
https://brnenska.drbna.cz/zpravy/spolecnost/32840-k-lidskym-obydlim-se-v-predjari-priblizuji-divoka-prasata-trpi-nedostatkem-potravy-v-lesich.html
https://www.irozhlas.cz/veda-technologie/priroda/divoka-prasata-chytra-inteligence-vychazka-les-selata-matriarchat-africky-mor_2304012200_elev
https://www.prahain.cz/zivot-ve-meste/panika-v-prazske-krci-divoka-prasata-na-silnici-i-mezi-domy-21146.html
https://en.wikipedia.org/wiki/Wild_boar
