Článek
„Dnešní ženský si můžou dělat, co chtěj. Študujou, choděj do práce, volit můžou, i to děcko si můžou pořídit bez chlapa. A když maj chlapa, už mu neuměj ani uvařit. Hlavně, že maj tu svoji rovnoprávnost. Ale společnost jde do háje, děti se nerodí, nechtěj se starat. Je to totiž náročný a nemohly by cestovat nebo budovat kariéru. Už to ani nejsou ženský. Já jsem rád, že už tu brzo nebudu, tohle nejni nic pro mě. Člověk se na ně ani podívat nemůže, aby ho neobvinily, že je obtěžuje. To bude konec lidstva. Ženská odjakživa patřila k plotně, tam je její místo, o rodinu se má starat a chlap ať vydělává.“
---
Když jsem četl na internetu zprávy o tom, že současná vláda plánuje zavést kvóty pro obsazení žen ve vedeních velkých společností a pročetl jsem si i některé z komentářů pod článkem, chtě nechtě jsem si musel vzpomenout na našeho bývalého souseda, který pravidelně pronášel tato životní „moudra“. Možná tak hovořil z trpkosti, protože jej jeho žena opustila (nijak se jí však nedivím), každopádně byl o své pravdě přesvědčen a jeho „pivní“ kamarád mu u toho rád přikyvoval. Kdo by si však myslel, že podobný názor patří jen k jedincům dřívějších generací, a to ještě jen výjimečně, ten by se asi pletl. Aspoň tak na mě působí některé komentáře, i když většinou nejsou až tak drsné. Na druhou stranu je dobrou zprávou, že čím dál více lidí vnímá tuto nerovnováhu a vztahy se pomalu zrovnoprávňují.
Sběratelky, otrokyně, matky, správkyně krbu, čarodějnice, paní domu, manželky, feministky. Rovnocenné osoby?
Tento soupis jen velmi stručně shrnuje vývoj postavení žen. Samozřejmě se jejich postavení lišilo nejen v průběhu časů, ale také v rámci jednotlivých společností, ve kterých žily.
V prvotních společenstvích byly ženy do určité míry rovnocenné mužům, i když jejich úloha byla poněkud odlišná. Zatímco muži lovili, ženy se většinou věnovaly sběru rostlin. Díky svým znalostem možná právě ony stály u zrodu zemědělství. Nejnovější studie ovšem naznačují, že lovu se věnovala i řada pravěkých žen a tak možná budeme muset toto svoje vnímání dějin trochu upravit podle nejnovějších poznatků.
V pokračujících dobách byly ženy často na okraji společnosti, které vládli muži. Ženy byly vesměs kořistí, objektem mužské touhy a potřeb a v určité míře byly některé vnímány aspoň jako matky, které měly zajistit pokračování rodu. Jak se společnost více civilizovala a vztahy byly více monogamní, stávaly se ženy především matkami a hospodyněmi, které zajišťovaly péči o dům a potomky.
Ve středověku byly často osamělé ženy vnímány jako bezprizorní osoby bez práv, některé byly utlačovány nebo pronásledovány jako čarodějnice. Společnost byla pod kontrolou církve, která se k ženám nestavěla zrovna vřele.
V pozdějších dobách se situace žen nepatrně zlepšila. Řada z nich se toužila realizovat i v mocenských kruzích, byť často jen jako manželky velkých panovníků. Některé z nich však dokázaly uzmout žezlo samy a vládnout. Obyčejné ženy však zůstávaly především hospodyněmi, služkami.
Doba průmyslová přinesla určitý zvrat do společnosti. Už nepracovali jen muži, ale v čím dál větší míře musely pracovat i ženy. Protože však postrádaly potřebné vzdělání, které jim často nebylo umožněno ani v případě, že o něj samy stály, uplatňovaly se především v nižších pozicích. Ženy z vyšších městských kruhů se musely buď dobře vdát, aby byly zajištěné, nebo si najít dostatečně dobrou práci, která už ale vyžadovala nějakou úroveň znalostí. Postupně se jim tak otevírala i možnost vzdělávání, ale nešlo o masový jev.
Žena byla stále vnímána jako někdo, kdo má být především oporou pro svého muže, kdo pečuje o domácnost a kdo muži povije syny. Muž měl zajistit rodinu a účastnit se společenského dění. Ženy se společenského života příliš účastnit nesměly, to bylo doménou mužů. Ženy byly spíše doprovodem.
Ke konci 19. století však přichází období emancipace. Ženy se touží více podílet na směřování společnosti, chtějí být více samostatné, více rozhodovat o svém vlastním životě. Chtějí být součástí politického dění, chtějí stejná práva jako mají muži a chtějí být vnímány jako rovnocenné mužům.
Velký zlom přinesly světové války, zejména pak ta první. Zatímco muži bojovali v zákopech, ženy musely ve společnosti zastat jejich práci. Když se pak muži vraceli domů, jejich pozice byly obsazené. Ženy najednou vykonávaly to samé, co předtím muži. Návrat k předešlému stavu už nebyl úplně možný. Ženy tak překonaly další překážku k rovnocennosti. Práva však ještě stále pokulhávala.
Dnes je to pro nás třeba nemyslitelné, ale třeba první ústava, která ženám zajistila právo volit, byla wyomingská ústava v roce 1889. Ve Francii mohou ženy volit třeba až od roku 1945, ve Švýcarsku od roku 1975. V Saúdské Arábii nesmí dodnes.
Muž = žena ?
Kromě společenských pravidel a práv je potřeba vnímat role muže a ženy i z pohledu genderu. Každá společnost a kultura má jiná očekávání od muže a jiná od ženy. A tato očekávání nám jsou vštěpována už odmala. Jedná se tedy o silně zakořeněné představy, které pak v dospělosti jen těžko měníme.
Už malé děti bývají vystaveny jinému chování ze strany rodičů. Jinak rodiče přistupují k chlapcům a jinak k dívkám. Dívky jsou často považovány za roztomilé princezny, chlapci jako statní klučíci. Ostatně, i v pohádkách, kterým děti odmala naslouchají, bývají ty zodpovědnější role svěřeny mužským postavám, zatímco ženské postavy jsou ty „doplňkové“, křehké. Od malých slečen se pak očekává, že budou poslušné a budou více pomáhat mamince v domácnosti, zato u kluků se počítá s tím, že budou vyvádět lotroviny, budou akčnější a odvážnější.
Tento rozdílný přístup formuje malé děti, které vnímají odlišnosti a s postupujícím věkem se často pasují do předepsané role. Pokud se vymykají očekáváním, čelí často posměškům, šikaně, nepochopení ze strany blízkých.
Školní léta
Zatímco dříve byla ve školních lavicích převaha mužů (ženy nemohly studovat po velmi významnou část dějin), v dnešní době jsou počty vyrovnané, alespoň ve vyspělých státech. I když mezi chlapci a dívkami bývají menší rozdíly vlivem rozdílného věku dospívání, vše se postupem času srovnává. Na vysokých školách už častokrát studuje více dívek než chlapců, a to nejen ve společenskovědních oborech, ale už i na průmyslových. Ženy tak dosahují stejného, v některých případech i vyššího vzdělání než muži. Při hledání práce tak mohou vycházet ze stejné až vyšší startovní pozice, co se znalostí týče.
Zaměstnání
Stejné vzdělání však evidentně nestačí k tomu, aby byly ženy schopné obsazovat podobné pozice jako muži, především co se vyšších manažerských pozic týče. Na tomto poli stále dominují muži, i když v západních státech je tato situace většinou o něco lepší než u nás. V České republice je poměrně tristní i situace v politice, kde je také stále převaha mužů.
Co ženám brání být úspěšnější v obsazování vyšších pozic?
Faktorů, které ovlivňují možnosti žen se lépe realizovat na pracovním kolbišti, je více. Ten zásadní vychází z biologických možností - jenom žena může otěhotnět a porodit dítě. Často jsou tak ženy nuceny k volbě mezi mateřským a profesním životem, protože drtivá většina zaměstnání není dostatečně variabilních a přizpůsobitelných, aby mohla bez problémů skloubit tyto dvě role.
V naší české společnosti se navíc na ženy, které se rozhodnou věnovat více profesnímu růstu než mateřství, kouká poněkud skrz prsty. Jsou často vnímány jako krkavčí matky, které nejsou ochotny starat se o dítě.
V západních společnostech je toto vnímání už o trochu dál, ženy se mohou věnovat kariéře, aniž by byly brány jako bezcitné matky. Muži se naopak nebojí věnovat více rodině, na úkor své kariéry.
V ideální společnosti by měly být role co nejvíce vyrovnané, aby oba partneři měli stejné možnosti jak v rodinném životě, tak i v kariéře.
Dalším společenským problémem je nerovnost ve mzdách. Ženy na stejné pozici jako muži berou často výrazně méně. Když pak v partnerství nastane otázka, jak se rozdělí role při péči, ženy obvykle nechají svého muže, aby byl tím, kdo se bude věnovat více práci, protože je to právě on, kdo s největší pravděpodobností bere více. A pro mladou rodinu je každá koruna potřebná.
Další překážkou pro lepší uplatnění žen může být i nedostatek mateřských škol a jiných institucí, které by pomáhaly rodičům s péčí o potomky. Pokud rodina nemá nablízku ani prarodiče, kteří by byli ochotní pomoci s péčí (v dnešní době především proto, že jsou sami stále v pracovním procesu), pak se prostě jeden z rodičů „obětuje“ a zůstává doma, přičemž je to kvůli společenskému očekávání opět zase většinou žena.
Výpadek z pracovního režimu znamená, že zatímco muž buduje kariéru a stoupá po žebříčku, žena ztrácí svůj postup, který si vybudovala do doby před porodem, a po opětovném nástupu do práce často začíná odznova a už nedokáže dohnat tu časovou prodlevu.
Kromě společenských nastavení je to často i samotná povaha žen, co je překážkou pro jejich rozvoj. Řada žen hodnotí sebe sama mnohem hůře a nedostatečněji, než by se na jejich místě hodnotil muž. Často mají nízké sebevědomí, což se odráží i v jejich odhodlání říci si v práci o vyšší mzdu nebo o možnost postupu. Muži bývají v tomto ohledu cílevědomější, sebevědomější a urputnější.
Řada výzkumů a statistik potvrzuje, že zatímco ženy ve vysokých manažerských pozicích bývají bezdětné, někdy i bez partnera, muži na těchto pozicích mívají manželky a děti, přičemž jim existence vlastní rodiny ještě zvyšuje prestiž.
Snaha o zlepšení se míjí účinkem
Naše vlády si jsou vědomy této nerovnosti, a tak postupně přicházejí s legislativou, která má podmínky narovnat. Při pohovorech se tak například zaměstnavatel nesmí ptát na rodinnou situaci a vše, co s ní souvisí, pokud to nemá přímou souvislost s výkonem dané práce. Inzeráty nesmí preferovat jedno pohlaví, ale musí z nich být jasné, že se o pozici mohou ucházet jak muži, tak i ženy. Zaměstnavatelé nesmí člověka diskriminovat na základě pohlaví. Za porušení hrozí i vysoké pokuty.
Výsledek? Vcelku nulový. Zaměstnavatelé jsou šikanováni úřady jen proto, že v inzerátu hledají číšníka, což vzbuzuje dojem, že hledají muže, místo aby napsali, že hledají obsluhu. Neptají se na rodinnou situaci, ale když na pohovor přijde mladá žena, buď počítají s tím, že má malé děti, nebo že je brzy bude chtít. A obojí je pro ně potíž, protože riskují, že buď budou zanedlouho zase hledat nového zaměstnance (žena bude na mateřské), nebo že bude každou chvíli doma kvůli vysoké nemocnosti dětí.
A tak tu máme hromadu pravidel, které měly zlepšit situaci žen na pracovním trhu, ale buď se minuly účinkem, nebo situaci ještě zhoršily.
Kvóty pro povinné zastoupení žen ve vysokém managementu velkých firem
Nyní má vláda v plánu přikázat velkým firmám, že mají mít ve vedení aspoň třetinu žen. Nezáleží na tom, jací zájemci se přihlásí na danou pozici, nebo z jakých pracovníků, které firma již má, může „vytáhnout“ někoho, kdo půjde na vedoucí pozici. Prostě musí najít ženy a obsadit je. Je přitom prokázáno, že kvóty na obsazení žen zhoršují postavení daných podniků. Ty totiž musí vybírat podle kvót a nikoliv podle schopností uchazečů, což je znevýhodňuje ve srovnání s firmami ze zahraničí, které nejsou takovými pravidly svázány.
Vláda však nepřichází s daným nápadem pouze ze své vlastní iniciativy, ale reaguje na směrnici EU o zlepšení genderové vyváženosti a předpis musí zapracovat do naší legislativy do 28. prosince. Směrnice byla přijata na podzim 2022. Nová povinnost by měla začít platit od července 2026 a za neplnění by měly být firmy postihovány sankcemi. Nová povinnost se však nebude vztahovat na malé a střední podniky.
Žádné přikazování kvót, ale zlepšit a rozšířit možnosti
Zatímco ženy souhlasně přikyvují, že mnohdy musí vynaložit mnohem více úsilí a dosáhnout lepšího výsledku, jen aby se dostaly na stejnou úroveň s muži, současně často zmiňují skutečnost, že stanovení kvót není zlepšení jejich situace, ale ještě více je to degraduje, protože i když danou pozici získají díky svým schopnostem, ostatní se na to dívají optikou kvót.
Nejenže tak budou i po zavedení kvót čelit stejným problémům a dilematům typu dítě x kariéra, snažit se více než muži, aby dosáhly stejného uznání, ale když už se jim to povede, budou muset nově ještě okolí přesvědčit, že svého úspěchu dosáhly svou vlastní pílí a schopnostmi, ne jen díky zavedeným kvótám.
Vlády by udělaly mnohem lépe, kdyby místo neustálých regulací, nařízení, kvót a podobných trh deformujících pravidel raději preferovaly zjednodušení, rozšíření možností pro mladé rodiče a zatraktivnění zkrácených úvazků tak, aby se zaměstnavatelům vyplatilo je více nabízet.
Velká část zodpovědnosti je i na naší společnosti jako takové. Naše vnímání toho, jak se má chovat žena a jak muž, o co se mají starat, kdo má živit a kdo pečovat, je zatím stále dost zkostnatělé a všechny výjimky, které to mají jinak, často vnímáme jako „exoty“. Naštěstí se i tohle vnímání postupně mění a jsme více otevření tomu, že pečovatel může být muž a žena budovat kariéru a není na tom nic špatného. Časem bychom se určitě dopracovali ke stavu, kde budou mít ženy opravdu rovnocenné možnosti. Ale pokud to chceme uspíšit, neměli bychom jít formou regulací a kvót, ale vyšší flexibility, lepší podpory rodičům, zvýhodnit zaměstnavatele, kteří umožní zkrácené úvazky a také zlepšit situaci v sociálních službách, protože ženy často nepečují jenom o děti, ale také o staré rodiče či nemohoucí členy rodiny.
Pokud lidem umožníme lépe sladit osobní a pracovní život a zbavíme se jako společnost předsudků, pak výsledkem bude rovnocennější zastoupení žen a mužů na všech typech pozic. Nárůst žen ve vyšších pozicích zas bude přínosem pro firmy samotné.
Anketa
Článek byl sepsán na základě vlastního názoru a informací z následujících zdrojů:
https://www.newstream.cz/nazory/lukas-kovanda-vlada-chysta-dalsi-ranu-pro-kapitalovy-trh-povinne-zastoupeni-zen?utm_source=www.seznam.cz&utm_medium=sekce-z-internetu#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=hpfeed.sznhp.box
https://www.e15.cz/byznys/zeny-do-vedeni-na-rizeni-velkych-firem-se-ma-podilet-alespon-tretina-zen-navrhuje-vlada-1413389
https://www.idnes.cz/ekonomika/zahranicni/vedeni-firem-genderova-rovnost-smernice-eu.A221122_155429_eko-zahranicni_rie
https://byznysprospolecnost.cz/cesko-muze-byt-ekonomicky-silnejsi-kdyz-da-zenam-rovne-prilezitosti/
https://www2.deloitte.com/cz/cs/pages/press/articles/podil-zen-ve-vedeni-firem.html
https://www.businessinfo.cz/clanky/pocet-zen-ve-vedeni-tuzemskych-firem-vzrostl-za-poslednich-5-let-o-9-procent/
https://www.europarl.europa.eu/news/cs/press-room/20221118IPR55706/parlament-schvalil-prelomova-pravidla-pro-genderovou-rovnost-ve-vedeni-firem
https://archiv.hn.cz/c1-22396140-zena-na-vedouci-pozici-je-zranitelnejsi-nez-muz
https://otik.zcu.cz/bitstream/11025/12924/1/BP%20Petra%20Princova.pdf
