Článek
Když se řekne harpyje, milovníci dějin a literatury si povětšinou vybaví mytické bytosti, které byly napůl dravci a napůl ženy. Byly zosobněním bouří a jejich úkolem byly unášet duše mrtvých do podsvětí. V průběhu časů se jejich role, stejně jako jejich zjev, měnil. Ve středověku měly pověst zlých a pekelných bytostí. Ve skutečnosti se však jedná o velké, nádherné dravce, kteří se stali symbolem Panamy.
Harpyje pralesní
Harpyje pralesní (Harpia harpyja)
Dříve se jejich oblast výskytu rozkládala od jižních částí Mexika až po severní Argentinu. Dnes se jejich areál neustále zmenšuje a i tam, kde zůstává, se snižuje počet jedinců v populaci. V Belize nebo San Salvadoru téměř vymizeli, uspokojivá populace se nachází v Panamě poblíž hranic s Kolumbií. Podle IUCN se jedná o zranitelný druh, jehož stav se navíc v některých oblastech stále zhoršuje. Dobrou zprávou však je, že organizacím, které se snaží o jeho ochranu a navracejí odchované mladé harpyje do přírody, se poměrně daří. V tomto směru opět vede Panama, která si harpyji zvolila i za národního ptáka.
Žijí v pralesních oblastech, kde nacházejí nejen dostatek potravy, ale také dostatek silných a vysokých stromů, které jim slouží k hnízdění. Přestože upřednostňují nedotčené pralesy, biologové svým studiem zjistili, že jsou schopné přežít i v oblastech ovlivněných člověkem, ovšem za předpokladu, že i zde najdou vysoké stromy a potravu. A především, pokud jim zde nehrozí od člověka nebezpečí.
Jde o mocného dravce, jehož rozpětí křídel může měřit i přes dva metry. Pokud bychom však čekali, že se bude vznášet a plachtit po nebi jako jiní velcí dravci, tak bychom se spletli. Harpyje na plachtění moc neužije a i když jsou dobrými letci, energií šetří a spíše se jen pomalu přesunují ze stromu na strom. Ve srovnání s jinými orlovitými dravci totiž jejich křídla zase až tak velká nejsou, ale zato jsou poměrně široká a umožňují jim dobře manévrovat v pralesním porostu, k čemuž jim slouží i dlouhý ocas. Váží obvykle od čtyř do devíti kilo, přičemž samci se pohybují při spodní hranici a samice jsou větší. Celková délka těla od zobáku po ocas může být něco málo přes metr.
Výrazné jsou jejich silné nohy a smrtící drápy, které se svou velikostí vyrovnají drápům medvědů hnědých zvaných grizzly. Jsou schopné zachytit a unést velké vřešťany, lenochody nebo mláďata jelenů či pekari. Zvířata jako menší ptáci, mývalové, lišky, pásovci, aguti, leguáni, vačice, to už je pro ně drobná chuťovka. Vyhlédnutá kořist obvykle nemá sebemenší šanci se ubránit, zejména pokud ji loví dospělý jedinec. Mladé harpyje, které se efektivnímu lovu teprve učí, musejí být opatrnější, protože drápy případné kořisti je mohou zranit. Jejich kořistí se také stávají kapucínské opice, které samy patří mezi predátory a pokud se přemnoží, likvidují vejce mnoha ptačích druhů tak rychle, že mohou jejich populaci zcela zdevastovat.
Velmi nápadný a zajímavý je jejich obličej, který je diskovitého tvaru díky peří a připomíná tak obličeje sov. Na hlavě mají z peří také jakýsi hřeben a jsou schopné peří jak z disku kolem obličeje, tak na hřebeni, podle potřeby zvedat, což jim pomáhá mj. lépe směrovat přicházející zvuk k uším.
Na dobrém sluchu jsou totiž do značné míry závislé. Jsou denními dravci a většinou se pohybují v úrovni korun stromů, kde je i dostatek světla, takže jim zde stačí především zrak. Někdy však musí kvůli potravě sestoupit níž, pod koruny, kam už se tolik světla nedostane a mnohem více je zde potřeba sluch. Pokud zrovna neloví, obvykle posedávají na nějaké silné větvi a sledují své okolí. To bývá časté, protože na rozdíl od mnoha jiných dravců nemusí harpyje lovit každý den. Jsou schopné ulovit velkou kořist, kterou si zatáhnou do větvoví a živí se jí i několik dní. Jejich žaludek je přizpůsobený tomu, že v těchto případech už konzumují maso i značně zahnívající, neboť vlivem tepla a vlhka dochází k rychlejšímu hnilobnému procesu. Ale dokonce ani kdyby zrovna neměli zásobu kořisti, nemusí nutně lovit a zvládnou o hladu několik dní až týden.
Harpyje pralesní
Harpyje mají v pralesním ekosystému naprosto nezastupitelnou roli. To se většinou týká všech špičkových predátorů, kteří stojí na vrcholku potravního řetězce, ale pro harpyji to platí dvojnásob. Současně je důležitá i z hlediska vlastní ochrany. Snahy o zachování jejího životního prostředí pomáhají nejenom jí, ale i obrovskému počtu dalších živočišných (ale i rostlinných) druhů, které obývají stejnou oblast. Zachování jejich životního prostředí je pro jejich přežití zcela klíčové, ale také jde o jeden z nejtěžších úkolů ochránců, neboť pralesní porosty neustále ustupují těžařům a z pralesů se stávají mýtiny nebo zemědělská plocha.
Dospělosti dosahují ve věku zhruba pěti let. Jako mladé mají harpyje peří bílé až světle šedé. Jedno do roka přepeří a odstín je pokaždé o něco tmavší. Když dospějí, přepeřují i nadále, ale barva už zůstává stejná. Zadní peří je černé, zatímco na břiše je bílé a v obličeji šedé. Odhaduje se, že se dožívají 25-30 let.
Pravděpodobně se jedná o monogamní ptáky, kteří vytvářejí celoživotní partnerská pouta. Když najdou svého partnera, společně vyhledají vhodné místo pro vytvoření hnízda. K tomu jsou potřeba vysoké stromy, které jsou ve své koruně rozložité. K nejoblíbenější patří stromy vlnovce pětimužné, které můžeme znát díky bavlněnému materiálu, který se z nich získává - kapok. Hnízdo si staví z klacků a větví, které jsou schopny uchopit svými silnými nohami a doslova ji ulomit. Takto shromáždí a šikovně využijí v průměru kolem 300 kusů klacků a větví. Jejich hnízdo je tak velké, že se do něj bez problému vejdou dva dospělí lidé. Pokud je hnízdo dobře umístěné a vytvořené, jsou schopné ho používat opakovaně.
Samice po spáření snáší jen jedno nebo dvě vejce a po většinu času na nich sedí sama, i když někdy vypomůže i samec. Takto vajíčka chrání a inkubuje po dobu 55 dní. Paradoxní je, že i když snese vejce dvě, přežije většinou jen jedno mládě. Jako pravděpodobné se jeví vysvětlení, že druhé vejce je spíše jakousi zálohou pro případ, že by se první nevyklubalo. Pokud jde všechno, jak má a první se vyklube, o druhé se přestává samice starat, protože by to pro ni bylo energeticky příliš náročné.
Když se mládě vyklube, matka s ním v hnízdě zůstává ještě zhruba další čtyři měsíce. Po celou tuto dobu se snaží především otec zabezpečit svoji rodinu a nosí do hnízda potravu jak pro mládě, tak i pro pečující matku. A že se má co otáčet. Vylíhlé mládě by se nám vešlo do dlaně, ale za čtyři až pět měsíců dosáhne velikosti dospělého jedince, takže příjem potravy po tuto dobu je opravdu značný. Z hnízda pak poprvé vyletí ve věku 5-6 měsíců, ale s rodiči zůstává ještě rok až dva. Dokud s nimi zůstává, samice další vejce nesnese. Teprve až když se mládě zcela osamostatní a najde si svůj vlastní areál, kde bude žít, opakuje se celý cyklus znovu.
Harpyje pralesní
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://peregrinefund.org/explore-raptors-species/eagles/harpy-eagle
https://www.whitehawkbirding.com/what-do-harpy-eagles-eat/
https://animalia.bio/harpy-eagle
https://animals.sandiegozoo.org/animals/harpy-eagle
https://animaldiversity.org/accounts/Harpia_harpyja/
https://birdfact.com/articles/what-do-harpy-eagles-eat
