Článek
Jako batole utekla jedné mrazivé noci z domu jen v tričku a ponožkách. Když ji matka našla, byla ztuhlá, bez dechu a tělo měla studené jako led. Lékaři ji prohlásili za klinicky mrtvou. A přesto dnes žije. Její případ je jedním z těch, které nás dodnes překvapují tím, co dokáže lidské tělo vydržet.
Na první pohled to vypadalo jako tragédie, kterou známe z titulků novin – malá holčička se v noci vytratila z domu, zabloudila venku a v drsném kanadském mrazu přišla o život. Jenže tohle není příběh o smrti. Naopak, je to příběh o návratu z míst, odkud se lidé běžně nevracejí. A taky o lidské odolnosti, špičkové medicíně a jedné mrazivé noci, která změnila život celé jedné rodině.
Útěk do mrazivé noci
Psal se únor roku 2001. Edmonton v kanadské Albertě, město známé dlouhými zimami, zažíval běžnou noc s teplotami kolem –24 °C. V domě na předměstí spala dvacetiletá Leyla Nordby, svobodná matka, spolu se svou dcerkou Erikou, které bylo tehdy pouhých 13 měsíců.
Někdy kolem třetí hodiny ranní se Erika probudila. Dveře nebyly zamčené – podle výpovědi matky se dítěti podařilo dveře samo otevřít a vyjít ven. Oblečená byla jen v lehkém tričku a ponožkách. Její malý organismus tak byl vystaven smrtelnému chladu.
Přesný čas, jak dlouho byla Erika venku, není znám. Podle výpovědi matky si všimla její nepřítomnosti až po přibližně hodině a okamžitě ji šla hledat. Našla ji venku, v závěji sněhu nedaleko domu. Holčička ležela obličejem dolů, její pokožka byla promodralá, tělo ztuhlé. Nedýchala. „Vypadala mrtvá,“ vypověděla později Leyla.
Záchrana navzdory všemu
Erika byla okamžitě převezena do nemocnice Stollery Children's Hospital. Lékařský tým, který ji přebíral, konstatoval klinickou smrt – srdeční zástava, bez dýchání, bez reflexů. Tělesná teplota se pohybovala mezi neuvěřitelnými 16 a 17 °C, což je hluboko pod hranicí považovanou za slučitelnou se životem.
A přesto se lékaři rozhodli nevzdat. Zahájili postupnou resuscitaci a ohřívání těla. Připojili Eriku na dýchací přístroje, zavedli teplé infuze, zahřívali její tělíčko zvenčí i zevnitř. Byl to závod s časem a s přírodou – protože paradoxně právě chlad, který ji téměř zabil, ji mohl také zachránit život.
Při hlubokém podchlazení se metabolismus dramaticky zpomalí. Mozek spotřebovává méně kyslíku a tělo se tak jakoby „uspí“. Tento stav – hypotermická ochrana – je známý z lékařských experimentů a byl i dříve zmiňován u jiných přeživších, jako byla Anna Bågenholm (psal jsem zde). Ale Erika byla jen batole.
Po více než hodině se objevily první známky srdeční aktivity. Holčička se začala slabě pohybovat. Byl to zázrak.
Ze sněhu a zimy mívají děti radost. Malou Eriku však mohla zima stát život. Ilustrační foto.
Návrat z nuly
Během dalších dnů zůstávala Erika v umělém spánku. Lékaři nevěděli, zda mozek přežil bez poškození. Rodiče i personál nemocnice byli připraveni na možnost trvalých následků – od ochrnutí až po úplnou ztrátu kognitivních funkcí.
Ale stalo se něco, co nikdo nečekal. Erika se začala probouzet, a když otevřela oči, začala se dívat kolem sebe. Reagovala na podněty. Později se usmála. Nešlo to hned, ale každým dnem bylo jasnější, že její mozek zůstal prakticky neporušený. Podle oficiálních informací neutrpěla žádné vážné neurologické poškození.
V médiích začala být přezdívána jako „Frozen Toddler“ – zmrzlé batole nebo jako „Miracle Child“ - zázračné dítě. Její případ obletěl celý svět. Nejen pro dramatický průběh, ale i jako důkaz toho, co všechno může lidské tělo – i to dětské – zvládnout.
Matka pod palbou kritiky
Příběh měl ale i odvrácenou stránku. Média a část veřejnosti začaly okamžitě řešit otázku, jak se vůbec mohlo stát, že batole odešlo v noci z domu bez povšimnutí. Padaly otázky na zajištění dveří, dohled matky a celkový životní styl rodiny.
Leyla Nordby čelila silné kritice. V některých článcích se objevila nařčení z nezodpovědnosti nebo dokonce z možné zanedbané péče. Sociální služby případ vyšetřovaly, ale podle dostupných informací nebyla proti matce nikdy vznesena žádná obvinění. Erika tak mohla zůstat s maminkou.
Některé neoficiální zdroje naznačovaly, že v domácnosti mohly být problémy s alkoholem nebo jinými látkami, ale tyto spekulace nikdy nebyly potvrzeny ani oficiálně doloženy. Erika se i v dalších letech objevovala po boku své matky ve veřejném prostoru, což naznačuje, že jejich vztah zůstal nenarušený.
Cenná zkušenost i pro lékaře
Eričin případ se stal mezníkem v přístupu k resuscitaci podchlazených dětí. Potvrdil, že i extrémní hypotermie nemusí znamenat rozsudek smrti, pokud se tělo rychle dostane do péče odborníků. Lékaři zdůrazňují, že důležité je nepodlehnout prvotnímu dojmu – i když pacient vypadá jako mrtvý, chlad ho může chránit a při dostatku štěstí může být možné přivést člověka zpátky do světa živých.
Erika je dodnes uváděna v odborných publikacích a lékařských kazuistikách jako příklad „klinické smrti poražené moderní medicínou“. Její případ slouží i jako učební model v kurzech první pomoci a urgentní medicíny.
Dospívání ve stínu slavného přežití
Erika Nordby žije spokojeným životem. Vyrostla v teenagerku, která se občas objevila v médiích při připomínce výročí události. Dlouhá léta si chránila soukromí. V jednom z mála rozhovorů řekla, že si na událost pochopitelně nepamatuje, ale ví, že jí změnila život. A že je ráda, že si ji lidé pamatují ne jako „oběť“, ale jako „holčičku, která to zvládla“.
Její matka v roce 2011 uvedla, že Erika je zdravá, bez trvalých následků a vede normální život. Přesné detaily o jejím současném životě nejsou veřejně dostupné – a to je možná dobře. Přežila něco, co mělo skončit smrtí. A nyní si může svůj život užívat plnými doušky.
Článek byl sepsán na základě informací z následujících zdrojů:
https://www.theguardian.com/lifeandstyle/2001/mar/01/healthandwellbeing.health1
https://www.deseret.com/2001/3/14/19574892/tot-s-heart-quit-but-her-soul-didn-t/
https://www.cbc.ca/news/canada/doctors-say-baby-erika-will-walk-again-1.292715
https://www.cbsnews.com/news/update-on-the-toddler-who-survived-sub-zero-temperature/
https://edmontonsun.com/2014/08/28/years-later-edmonton-miracle-baby-still-feels-stigmatized
